Don't Give Up! [Neymar Jr]

50. kapitola

Loves, loves, opravdu se omlouvám, ale nestíhám!:/ Začátek školy, všemožné shánění, povinnosti, aktivity, SPÁNEK, který musím dohánět a ejhle, už zas je večer:( Doufám, že prominete moji dočasnou neaktivitu, ale budu se snažit vytvořit si nějaký rozumný harmonogram, aby všechno šlo podle mých představ:) Jako omluvu vám přináším o něco delší kapitolu:)

Vote&koment potěší:)

Týden utekl jako voda a my tu máme víkend, u kterého jsem doufala, že se bude odehrávat již v kapku veselejším duchu. Celý týden jsem se musela dívat na mého ztrápeného přítele, kterého žral pohled na muže, v němž vzhlížel, jak pomalu, ale jistě upadá do temnoty a spár bezmocnosti. I když Neymara pohled na něj ubíjel, přesto se u Tita Vilanovi zastavil alespoň jednou za dva dny. Moc dobře jsem věděla, jak se cítí, jelikož jsem takový pocit zažila u ke mně hodně vázané osoby.

Návštěvy u Tita Neymara však nakoplo natolik, že na sobě začal dřív víc a víc, jen aby to dokázal jak pro sebe, tak pro svého již bývalého trenéra. Chtěl ho tím potěšit a chtěl, aby na něj byl jeho trenér hrdý. Jenže já se začínala obávat, že to přehání až moc. Na koleno kradl velký nápor, což určitě není zrovna nejlepší, ale nedal si říct, i když jsem se snažila sebevíc, aby trochu povolil- nepovolil. Vložil si totiž do hlavy, že to musí dokázat a větší zátěží se mu to podaří rychleji.

Ale abych tu nezmiňovala jen to špatné, objevily se tu i světlé chvilky. Například před třemi dny, kdy jsem byla požádána od jedné mé spolupracovnice, abych si s ní přehodila směnu, tudíž jsem pracovala namísto odpoledne ráno, jsme se s Neymarem a Davim rozhodli navštívit místní zoologickou zahradu, kde ten malý klučina pobíhal a se zaujetím sledoval všechny zvířecí obyvatele. V ten den se mi podařilo, aby se i Ney odreagoval a nechal svou mysl odpočinout a čistou. Nefalšovaný úsměv, zvonivý smích, rozzářené oči- to jsou jedna z mála věcí, za které bych pro něj klidně i vraždila.

Běhání v parku každé ráno je u něj už samozřejmostí a tak se neděsím, když ho vedle sebe ráno nenajdu. Alespoň chvilková spokojenost, když se vrátí domů a sdělí mi, že běh proběhl opět v pořádku a s Pepem už běhají o něco delší trasy, mě potěší natolik, že se na něj nemůžu jinak než usmívat. A když ho večer najdu s Davim v obývacím pokoji u televize, ve které běží kreslené pohádky a slyším jejich hlasy a smích- je to jako slast pro mé uši. I přes psychickou bolest, kterou nyní prožívá, se snaží pro svého syna být tím usměvavým a veselím taťkou, jenže má štěstí, že je Davi ještě malý a mnoho věcí si neuvědomuje, protože kdyby ano, poznal by, že občas to není upřímné.

*****

Neustálé neklidné pohyby vedle mého těla mě donutily vrátit se z poklidného spánku zpátky na zem a otevřít oči. Pohled mi okamžitě padl na nespokojeně spícího Neymara, kterému po čele stékaly kapičky potu a mezi obočím se mu tvořila vráska. ,,Ney," oslovila jsem ho jemně a zapřela se pravým loktem o matraci, zatímco levou jsem mu zajela prsty do vlasů, abych je prohrábla. Nic. Neustále se ošíval a z jeho pootevřených rtů uniklo zoufalé zamrčení, což mi dodávalo na neklidu. ,,Zlato, vzbuď se," zvýšila jsem o oktávu hlas a jemně s jeho tělem zatřásla.

S hlubokým nádechem otevřel oči, ve kterých jsem mohla vidět náznaky zděšení a následné úlevy, zatímco se jeho hrudník zběsile nadzvedal a klesal. Očima kmital na všechny strany, načež si rukama promnul zpocený obličej. ,,Ne, ne, ne," mumlal tlumeně do svých dlaní a kroutil hlavou ze strany na stranu.

,,Bylto jen sen, zlato, už je to dobrý." Posadila jsem se a chytila jeho zápěstí u obou rukou, abych mu je odtáhla z obličeje a viděla na něj, ale to se jemu nelíbilo a vzpíral se proti mým pokusům. ,,Ney, pššt, už je to dobrý." Zkusila jsem se mu dlaně odtáhnout znovu. ,,Jsem tu s tebou, uklidni se." Konečně se mi to podařilo, avšak slzy v jeho očích mě uhodily do srdce. Okamžitě jsem se k němu sklonila a vtáhla ho do pevného objetí, čímž jsem mu svá slova chtěla dokázat, ale především ho uklidnit. ,,Pššt." Věnovala jsem mu vlhký polibek na jeho holou hruď, do které zběsile naráželo srdce.