Zmrazená II. - In the captivity of fear

Kapitola 30

Naštěstí jsme se vyspali dobře. Nikdo se nás během noci nepokusil zabít. Byli jsme po krátké snídani, téměř připraveni na cestu. Venku začalo svítat. Pozorovala jsem východ Slunce, jako by to byla nějaká obrovská událost, která se koná jednou za několik let a je nutné ji obdivovat. 

×××

"Pořád si jsi jistá, že nechceš zdrhnout?" zeptal se Henry, když jsme byli jen pár kroků od vchodu do sídla. 

"Ano." Odpověděla jsem jistě a udělala první krok. Šla jsem rozhodnutě, ani na chvilku jsem nezaváhala. Cítila jsem Henryho dech za mými zády. Najednou jsem stála před bránou, měla možnost skrz mříže pozorovat zasněženou zahradu. 

"Potřebujete zde něco?" lekla jsem se neznámého hlasu strážného, div jsem s sebou netrhla. 

"Nepoznáváte mě?" otočila jsem se k němu a pohleděla mu do tváře. 

"Vy jste Lady?" 
"Byla bych vám velmi vděčná, kdy jste mě pustil do mého domu." 

"Jistě." Přikývl a začal otevírat bránu. 

Už jsem chtěla vstoupit dovnitř, jenže v tu chvíli zarazil strážce Henryho. 

"Není to ten-" 

"Jde se mnou." Skočila jsem mu do řeči. 

"Ale-" 

"Jak jsem řekla, jde se mnou." 

"Dobře." Řekl a pustil Henryho za mnou. Šli jsme společně zahradou, kde se konala má svatba. Najednou, jako by se mi všechny vzpomínky vrátily zpět na povrch. Jako by  svatba skončila teprve před pár hodinami. Jako bych tohle místo nikdy neopustila. 

Vešli jsme dovnitř a ihned v tu chvíli nás objala náruč tepla. Usmála jsem se, když jsem poznala známé chodby a schodiště. 

"Nikdy jsem tady nebyl." Vydechl Henry a podíval se kolem. 

"Já byla jen v části, kde se bydlí. Musíme najít tu, kde se vládne, byla jsem tam pouze jednou a před dávnou dobou, když mě Andres jmenoval neoficiální Lady." Hlesla jsem. Jméno Andres jsem měla vyryté na srdci a bolelo to neuvěřitelně, když jsem jej vyslovila nahlas. 

"Najdeme to." Ujistil mě Henry. 

Přikývla jsem na souhlas a vydala se nahoru po schodišti přede mnou. 

"Co vlastně chceš udělat, až všechno zařídíš?" 

"Zemřít." Odpověděla jsem klidně, avšak mě trochu začaly štípat oči. 

"Ty chceš zemřít?" 
"Zmrazím se." 

"Proč? Blau, to že ti zemřel Andres neznamená, že musíš umřít také." Zakroutil hlavou. 

"Miloval jsi někdy někoho?" otočila jsem se k němu. Přikývl. "Pak jistě víš, jak těžké by pro tebe bylo, kdyby ten někdo zemřel. Kdyby jsi ho ty zabil... myslíš, že by jsi tu viděl ještě nějaký smysl? Navíc, nemůžeš žít normální lidský život, jsi Padlý anděl s prokletím." 

"Právě o to jde, Blau. Já miluju tebe." Dívali jsme se z očí do očí. On miluje mě. 

"V tom případě by jsi se měl odmilovat." Sklopila jsem hlavu k zemi. 

"Jak ty by jsi chtěla přestat milovat Andrese? Žádáš mě o nemožné." 

"Omlouvám se, Henry." Povzdechla jsem. Od té doby, co jsem sem na Zemi přišla jsem mu jen zkomplikovala život. 

Procházeli jsme mnoha uličkami, po pár schodištích nahoru i dolů, nakonec jsem ale objevila ty známé, docela známé dveře, které vedly do pracovní čísti sídla. Nevěděla jsem, komu mé rozhodnutí řeknu, co za místnosti se tam nachází, v podstatě jsem neměla tušení o ničem, co budu v příštích minutách dělat. 

Stáli jsme uprostřed obrovské a široké chodby. Už jsem se chtěla společně s Henrym vydat na jednu stranu, ale zastavil se u nás nejspíš jeden ze zdejších politiků. 

"Přejete si něco, Lady?" zeptal se. 

"Potřebuji něco ohledně vlády." 
"A Lord tu-"
"Je mrtvý." Skočila jsem mu do řeči. 

"Upřímnou soustrast." Řekl po kratší pomlce. Bylo na něm vidět, že ho to zaskočilo. 

"Musím přidat jistý už nikdy možno změnitelný zákon. Byla bych ráda, kdybych ho mohla zítra přednést před lidem." 
"Pojďte za mnou," přikývl. Oba jsme ho s Henrym následovali. Po dlouhé světlé chodbě jsme došli až ke dveřím označené číslem 149. Vstoupili jsme dovnitř a ocitli jsme se v místnosti, kde uprostřed stál dlouhý stůl. Kolem něj bylo rozmístěno několik židlí. Skoro na každé někdo seděl. Několik mužských obličejů se otočilo naším směrem. 

"Omlouvám se, že ruším, pánové, ale Lady by si přála vytvořit nový zákon." 

"A smím-li se zeptat, kde je Lord? Vždy takové záležitosti řešil on." Ozval se jeden z nich.

"Je mrtvý." Ujasnila jsem znovu. Budu to muset zcela jista říct ještě několikrát. Nikdo z nich si neuvědomuje, jak moc mě to ničí. V každém z nich byl na krátkou chvíli spařit smutek, překvapení a snad i malinko pochopení. Nikoho z nich to však nezasahovalo tolik, jako mě. 

"A o co přesně se tedy jedná?" zeptal se jiný. 

"Jde o to," zkřížila jsem před sebou ruce, "musí to být takový zákon, aby ho nikdo už nikdy nesměl zrušit." Všichni přikývli. "Byla bych ráda, kdybych tuto novinu mohla říct i lidu. Kdyby jste je mohli znovu pozvat na náměstí, kde stáli, když... když mě Lord představoval lidu." 

"Samozřejmě." 

"Musí se to dozvědět každý. Tenhle zákon musí být znám i v té nejmenší vesnici." Narovnala jsem se. "Vzdávám se vlády. A nikdy, už nikdy, až do konce všeho tu nebude smět vládnout jednotlivec, jako tomu bylo doposud." 

"Chceme demokracii." Ozval se i Henry. Málem jsem zapomněla, že je zde se mnou. 

"Ale Lady, jste si jista, že-" 

"Jsem si tím stoprocentně jistá. Lord je mrtvý a já si nepřeji, aby se tu děla válka o moc ještě někdy jindy. Proto i kdyby se mě někdo pokusil zabít a nastoupit na mé místo, nemůže. Odteď žádný člověk nebude všemocný." 

"Dobře, Lady. Všechno se sepíše a pošle do každé vesnice a města této říše. Ale obávám se, že budete muset opustit toto sídlo." 

"To opustím. Hned potom, co to několika lidem řeknu naživu." Přikývla jsem a s tím i opustila místnost. Bylo to jednoduché. Jednodušší, než jsem čekala a o to se má smrt ještě přiblížila. I přesto, že Henryho raním, musela jsem to udělat. Můj život se změnil, ale mě se bez Andresovy přítomnosti pranic nelíbil. A tak jsem šla, tam, kde před nějakou dobou byla má ložnice. Šla jsem tam vyčkávat, až bude čas na projev. Čekala jsem, až mi řeknou, že mohu odejít zemřít. 

-

○ Ten zákon jsem se snažila zařídit, co nejrychleji, protože to v podstatě není to hlavní a nemůžu se dočkat psaní příští kapitoly, protože se to tam vážně rozjede :))

○ Pořád ty kapitoly vypadají strašně pesimisticky ze strany Blau, ale věřte mi, že to bude mít šťastný konec :D

○ Jinak veselé Vánoce! :) Další kapitola by měla být až po nich, takže krásné Vánoce, snad se vám splní všechna vaše přání :)