Zmrazená II. - In the captivity of fear

Kapitola 3

Bude tam několik tisíc lidí. Na obřadu bude několik tisíc lidí a všechny oči budou hledět pouze na nás dva. Poslední dva dny se s Andresem věnujeme jen přípravám na svatbu. A při té představě, že ještě nemám pořádně vybraný styl dekorací a ani šaty mě stres pohlcuje.

"Blau?"
"Ano?" prudce jsem se otočila a pohleděla na Andrese ve dveřích. Myslím, že můj stres by se dal vycítit i na sto honů.

"Chtěl bych ti představit tvou novou asistentku," než však vše stačil doříct, vběhla do mého pokoje asi čtyřicetiletá, ale překrásná žena. Tmavě blonďaté vlasy měla zrovna spletené do malého copánku.

"Ahoj, děvče!" ihned mě pozdravila a přišla mě obejmout. Tohle je moje nová asistentka? Na co?

"D-dobrý den."
"Říkej mi Carol." Usmála se od ucha k uchu. "A ty jsi Blau, že ano?"
"Ano." Přikývla jsem a pak nechápavě pohleděla na Andrese, který stál stále ve dveřích.

"Bude ti pomáhat s výběrem šatů a takové ty věci, u kterých já být nemůžu." Dopověděl svou původní větu.

"Andresi, nemusel jsi," přešla jsem kolem Carol až k němu. "Nemusel jsi tohle dělat. Zvládla bych to sama."
"To je dobré. Vím, že to potřebuješ." Podíval se na mě soucitně.

"Dobře." Otočila jsem se zpátky na Carol, která právě důkladně zkoumávala můj šatník.

"Miluju tě."
"Já tebe taky." Řekla jsem přes rameno a co nejrychleji jsem mohla došla ke Carol.

"Slyšela jsem, že máte svatbu neděli, co teď bude." Otočila se ke mně a já měla konečně pořádnou možnost pohledět do jejích světle modrých očí. Docela mi připomínala Ellie. Ellie. Zakroutila jsem v mysli nad všemi starými vzpomínkami, které se právě pokusily vynořit.

"Ano, to je pravda." Přikývla jsem.

"A dnes je pondělí." Narovnala se.

"Ano."
"Takže ta svatba století začne za šest dní."
"Ano." Nic jiného říct neumím?
"To už se tvůj čas tedy blíží." Znovu se na mě usmála.

"Prý ještě nemáš vybrané šaty."
"Bohužel ne."

"To se musí napravit," zvedla ruku nahoru. "Vlastním jeden z velkých butiků, co kdybychom se tam teď zašly podívat?"

"Byla bych potěšena."

×××

Nemohla jsem uvěřit, že existuje taková krása a  dokonalost. Tento obchod s šaty všech druhů se mi na první pohled zamluvil. Zdi byly vymalované na bílo a zdobeny různými obrazy, které tomu dodaly ten správný šmrnc. Sochy, i přesto, že byly nejspíš z plastu, vypadaly jako živé.

Myslím, že si Carol nemohla nevšimnout mého překvapeného výrazu. Vykoupila bych tu snad všechny šaty, co tu mají, ale to naštěstí nepůjde. Musím se rozhodnout pouze pro jedny.

"Vyber si jakékoli chceš, bez ohledu na cenu, tohle jde na jméno podniku." Mrkla na mě Carol.

"To nemusíš dělat, jestli-"
"Ne, ne." Přiložila mi prst na rty, "bude to svatba století. Náhodou jsem poctěna, že mohu být tvou asistentkou právě já." Oči se jí rozzářily a já pochopila, že je takto opravdu šťastná.

"Co tyhle?" přešla jsem k prvním svatebním šatům, které jsem spatřila.

"Ať tu nechodíme sem a tam, nejdřív si vyber všechny, co se ti líbí a pak posoudíme."

Přikývla jsem a najednou se mi v ruce objevilo tucet šatů. Ani nevím, jak rychle jsem to stihla projít, ale vybírání bylo opravdu těžké. Už včera jsem se rozhodla, že mé svatební šaty budou bílé, ale ty růžové, které jsem tu spatřila jsem nemohla jen tak nechat bez povšimnutí. Nakonec jsem si musela přizvat i Carol, aby mi se všemi šaty pomohla, protože jsem je dohromady nedokázala unést všechny.

"Opravdu je to už všechno?" ptala se snad po desáté Carol, když jsem vcházela do kabinky s prvními šaty. Nevím, jestli se představovala, že si vyzkouším celý její obchod, ale mě těch třicet šatů momentálně stačí.

"Ano." Přikývla jsem znovu a zatáhla za sebou záclonu kabinky. Po každém doteku na mě padla úleva. Následky prokletí si asi ponesu až do konce života.

"Zvládneš to?" ozvala se Carol zvenčí.

"Samozřejmě." Vypadlo ze mě, když jsem se snažila nasoukat do šatů. Ani jsem je nepotřebovala vzadu na zádech zapnout, abych poznala, že tyto mi nesedí. Prohlížela jsem se v zrcadle asi deset minut, ale stále jsem si stála na svém. Šaty jsem vyměnila za další. A takhle to šlo asi půl hodiny. Za tu celou dobu jsem zvládla asi jen devět šatů a ani jedny z nich mi na mě nebyly sympatické.

To co bylo zvláštní, bylo, že jsem ještě nebyla vůbec otrávená. Normálně bych to už asi zabalila, ale teď jsem plná radosti a zvědavosti.

Tyhle šaty asi rozhodly za vše. Byly bílé, bez ramínek, přičemž uprostřed byly přichyceny různé velikosti diamantů. Sukně byla obrovská a mírně se táhla i za mnou. Asi tak od jejího prostředku na boku se vlněná látka měnila na tvary květin. Ve mě nezněla jiná věta, než ta, že tyto šaty musím mít.

"Carol?" strhla jsem záclonu na bok a stála tak tváří v tvář Carol. Když se na mě podívala, doširoka se na mě usmála.

"Jsi nádherná!" její nadšení by nakazilo každého. Jen za tu krátkou chvíli, co s Carol jsem jsem stihla poznat, že je opravdu veselý člověk, který se stále usmívá.

"Vezmu si je." Prošla jsem se v nich po obchodě a pak se vrátila zpět do kabinky, kde jsem se převlékla do svých původních krémových šatů, které mi sahají nad kolena.

"Úžasné. Dojdu je zabalit do krabice." Pověděla Carol a následně jsem uslyšela, jak se zvuk podpatků oddaluje. Hleděla jsem na sebe do zrcadla. Prozkoumávala, jestli se na mě něco nezměnilo. Nic, až na ty vlasy. Pamatuji si, že když jsem na Zem spadla, měla jsem je dlouhé nad prsa. Jsou delší a podle mého názoru i o něco tmavší. Není to hnědá, stále je to blonďatý odstín, to ano, ale... bývávaly světlejší.

Vesele jsem vyšla z kabinky a po obchodě začala hledat Carol, kterou jsem nakonec přistihla u pokladního pultu, jak zabaluje šaty do překrásné, bílo-růžové krabice.

"Kolik vlastně stály?" zeptala jsem se, když jsme odcházely z jejího obchodu.

"Na tom nezáleží." Objala mě kolem ramen, "hlavní je, že máš ty nejhezčí šaty ze všech." Usmála se.

"Kolik tak může být hodin?" zašeptala jsem spíš pro sebe, ale nepochybuji o tom, že to zaslechla i Carol. Břicho mě totiž začalo vyzývat k obědu.

"Vrátíme se zpátky do sídla na oběd?" navrhla Carol. "Boty vybereme později."
"Dobře." Souhlasila jsem. "Ale myslím, že ohledně bot by to vybírání stačilo jen z mé skříně. Mám jich tam opravdu tunu a navíc budou skryté pod šaty, takže si myslím, že nějaké najdeme i tam."
"Klidně." Pokrčila rameny. "Je to přeci tvoje svatba." Usmála se, jak už to má ve zvyku.

-

Uff... tak, co říkáte na šaty? Líbí se vám tolik, jako mě? :D <3 (vložila jsem je do médií) Jinak nová postava - Carol. Co si o ní myslíte? :)