Straight into heart [JungKook]

9. kapitola

Zaklepala jsem na dveře a čekala na odezvu. Ale jak jsem si mohla myslet, hrál mrtvého brouka.

„Otevři, vím, že jsi tam." Zavolala jsem proto a znovu zaklepala.

„Běž pryč, určitě máš lepší věci na práci než svůj čas trávit se mnou." Ozvalo se tlumeně zpět.

„Omlouvám se, dobře? Prostě jsem byla celé odpoledne s Louis a nevšimla si, žes mi volal." Protočila jsem očima, i když to neviděl.

„Nevšimla, určitě máš hodně práce s přemýšlením nad jinými kluky, je mi to jasné." Už mi vážně docházela trpělivost.

„Nevím, co tím myslíš, otevři ty dveře." Snažila jsem se smířlivě.

„Raději se jdi muchlovat s Jiminem." Zakřičel.

„A už dost!" vyjekla jsem, že mě snad museli slyšet i dole.

„Mám to ho plné zuby, JungKooku, okamžitě otevři ty pitomé dveře nebo odtud odejdu a přísahám, že jsme skončili!" nevím, jestli jsme vůbec pořádně začali. Těch pár pus se za to možná ani považovat nedá.

Chvíli bylo ticho. Čekala jsem. Jestli je neotevře, opravdu odejdu. Když jsem se otáčela na odchod, dveře se otevřely. Osvítilo mě tlumené světlo, které vycházelo z pokoje, ale jeho postava většině zabránila.

„To bys vážně udělala?" zatvářil se smutně.

„Jak má tohle fungovat, když ani nejsi schopný se mnou normálně mluvit?" ukázala jsem na dveře, za kterými se celou dobu schovával.

„Myslel jsem, že ses na mě vykašlala." Zamumlal a já při pohledu do jeho obličeje trochu změkla.

„Bylo to jen pár hodin, zavolala bych ti, když bych přišla domů. Slíbila jsem to přece." Vzala jsem jeho ruku, která visela podél jeho těla a stiskla ji.

„Slibuješ?" zeptal se.

„Samozřejmě. Omlouvám se, fajn? Nechtěla jsem, aby sis myslel, že na tebe nemyslím." Pravda byla, že Louis o něm blábolila tak dlouho, až jsem měla pocit, že tam nakupuje s námi.

„Taky se omlouvám." Za ruku mě potáhl k sobě do objetí. Sotva jsem se ho dotkla, zarazil se.

„Hele vy tam, nemáte co jiného na práci než šmírovat lidi?!" zakřičel najednou a já se otočila. Jin a Taehyung vykukovali zpoza schodů.

„Když jsem slyšel, jak jste na sebe řvali přes ty dveře, raději jsem přišel, kdyby bylo třeba zásahu." Řekl Jin s rudými tvářemi a já se uchichtla. Jo ke konci jsem zakřičela fakt nahlas. Nedivím se, že je to přilákalo se přijít podívat.

„Už nám nemusíš dělat dozor." Odvětil mu Jungkook a chytil mě zpět do obětí.

„Já se chci dívat." Vykřikl V naštvaně, ale Jin ho chytil za rukáv trička a spolu odešli.

„Tak vítej v mém království." Pustil mě dál do pokoje a já se překvapeně rozhlédla. Jeho pokoj byl o dost větší než ten můj, ale byl taky daleko útulnější. Na okně měl dokonce jednu květinu v květináči a žaluzie ze dřeva. Byly opravdu krásné, ale nejvíce mě upoutala jeho postel, která měla černý kovový rám i čelo obmotané bílými žárovičkami. Právě ty byly jediným světlem v pokoji.

„Tohle je perfektní." Šla jsem ihned k tomu a pustila jeho ruku.

„Líbí se ti to?" zeptal se a já rychle zakývala hlavou. Nevadilo mi ani, že neměl postláno, nejspíš tam předtím ležel. No ty žárovky. Byla jsem jimi okouzlená. Posadila jsem se na postel a užívala si pohled na ně. Usmála jsem se na něj, když se posadil vedle.

„Jak tě napadlo si je tu dát?" nechala jsem ho, aby zase vzal mou ruku. Očividně nemůže chvíli vydržet bez mého kontaktu. Bylo to sladké, ale trochu mě to dostávalo do rozpaků.

„Viděl jsem to na jedné stránce a řekl si, že to tak chci mít." Odvětil.

„Měl bys se mnou mluvit anglicky." Pokárala jsem ho.

„Ale ty musíš trénovat korejštinu." Namítl.

„Všichni se v ní zlepšili, jen ty to pořád odmítáš." Zasmála jsem se. Je mi jasné, že bylo pro něj pohodlnější mluvit ve svém rodném jazyku. Všichni ostatní kluci se v angličtině hodně zlepšili, jelikož jsem s nimi často konverzovala. On se mnou nemluvil, až teď a teď stejně mluví korejsky.

„Tak dobře. Raději budeme mlčet a líbat se." Řekl teda anglicky a já se rozesmála.

„Ty by ses pořád jen líbal." Zavrtěla jsem hlavou, ale neprotestovala, když si mě k sobě přitáhl. I já bych se líbala, ale nepřiznám to nahlas. Snažím se krotit, alespoň jeden z nás musí. Polekaně jsem vypískla, když mě stáhl do peřin a naklonil se nade mnou. Do nosu mi vnikla příjemná vůně povlečení.

„Asi to bude má oblíbená činnost." Zašeptal a hned na to se přisál na mé rty. Líbilo se mi, že nikdy na nic nespěchal. Několikrát skousl můj spodní ret a políbil mě na koutky úst, než si vyžádal vstup dovnitř. Prsty jsem vjela do jeho jemných vlasů a užívala si tuhle chvíli. Nevadily mi jeho ruce, které mě hladily po bocích a rty sjíždějící na bradu, lícní kosti a krk.

Pak se na chvíli odtáhla a z výšky na mě pohlédl.

„Co." Znejistila jsem.

„Jsi sladká." Díky tmě snad neviděl, jak jsem zčervenala. Přitiskl se ke mně a nosem přejížděl po mé tváři. Lehla jsem si na jeho ruku a otočila se zboku, abych na něj viděla stejně dobře, jako on na mě.

„Tak už přestaň zlobit, jinak tohle dělat nebudeme." Varovala jsem ho a on vykulil své čokoládové oči.

„To není moje vina, Noona. Je hodně těžké konkurovat klukům, když je jich tu tolik." Zabědoval.

„O jaké konkurenci tu mluvíš?" pozdvihla jsem pobaveně obočí.

„Jimin hyung o tobě furt mluví a já ještě neměl šanci mu jasně říct, že jsi moje. Každý z nich by tě pořád objímal a muchlal, ale to můžu jen já." Zamručel a já se upřímně zasmála.

„Tohle tě vážně nemusí trápit. Se všemi jsem jen kamarádka, vždyť to víš. Jestli chceš, řekni jim to tak, jak to vidíš ty, nebudu se zlobit." Řekla jsem teda.

„Ty tomu nerozumíš. Oni to pak budou dělat schválně. Jsou prostě takoví. Jako děti." Oponoval.

„A ty nejsi dítě?" uchichtla jsem se.

„Ne, já jsem dospělý mladý muž. Na rozdíl od nich už mám dívku." Zatvářil se pyšně a zase se tváří přitiskl k té mé.

„Oslov mě nějak sladce tím americkým způsobem." Zaprosil.

„Zlato." Řekla jsem teda.

„Tos řekla minule, teď jinak." Nesouhlasil. Zatvářila jsem se zatvrzele.

„Řekni mi, že jsem tvoje Love." Nespouštěl ze mě oči.

„You are my Love." Chtěla jsem se usmát, ale zase mě políbil tak rychle, že jsem to ani nestihla. Když už mi došel dech, odtáhla jsem se a on zase začal pusinkovat mou tvář. Bylo to roztomilé, ale po jedné straně jsem si říkala, jestli se tohle neděje nějak brzo. A rychle. Aby nás to, jak rychle to přišlo, tak rychle nepřešlo.

Nemohla jsem o tom ale teď přemýšlet, nešlo to. Až příliš mě jeho doteky rozptylovaly. Pořád jsem ale byla lehce na trní. On mě hladil tak bez ostychu, ale já nevím proč, měla strach se ho dotknout. Bylo to pro mě až moc nové, ale věřím, že to přijde, a pak se nebudu tolik ostýchat.

Z příjemné chvíle nás ale vyrušil Jin. Zaklepal na dveře, a pak bez pozvání vstoupil dovnitř.

 Kdyby měla být jednodílovka - s kým?