Straight into heart [JungKook]

70. kapitola

Jungkook's pov

„Už jste doma?" zavolal Jin. Pokýval jsem mu hlavou a dal tašky, co jsem držel, na pult. Bylo tu nějaké podezřelé ticho. Vypadalo to, že zbytek je buď v pokojích, anebo někde pryč. Možná se rozhodli využít pěkného dne, protože jsme výjimečně dostali volno i přes týden.

„Páni, nakoupili jste toho dost." Okomentoval to. Natasha kolem jen prosvištěla s pozdravem a utíkala nahoru.

„Pořád jí bývá špatně?" zeptal se mě.

„Ne, ale..." zarazil jsem se. Jak to mám vysvětlit, aby to neznělo tak blbě? To snad ani nejde.

„Hodně často se jí chce na záchod." Uchichtl jsem se, vyndávajíc věci z tašek na pult, abychom je mohli uložit tam, kam patří.

„A nemá nějaký problém?" začal mi pomáhat.

„To je normální, prý když ti roste břicho, dítě začne tlačit na tvůj močový měchýř, pak se ti chce na záchod častěji." Vysvětlil jsem to, co mi říkala ona. Jednou jsem nám koupil colu, vypila pár sklenic, a pak chodila na záchod snad co dvacet minut. Bylo to vážně divné.

„Teda, co se ještě nedovím věcí." Zavrtěl hlavou.

„No, budeš alespoň poučený do budoucna." Poklepal jsem ho po zádech a oba jsme se rozesmáli. Sklidili jsme věci a já se šel převléct. Když jsem vešel do svého pokoje, Natasha ležela na posteli a zdálo se, že spí. Přikryl jsem jí proto peřinou, vzal si domácí oblečení, a nechal ji v klidu spát.

„Kde je vlastně zbytek?" zeptal jsem se a vzal si banán, který jsme koupili. Přisedl jsem si pak k němu do obývacího pokoje, kde si četl.

„Vyrazili nakupovat." Řekl nevzrušeně.

„Tobě se nechtělo?" podivil jsem se. Miluje nakupování.

„Ani ne." Odvětil. Chvíli jsem ho sledoval, ale pak se to rozhodl neřešit.

„Zajímalo mě, jak jste dopadli vy dva." Znovu jsem k němu otočil hlavu a překvapeně pozdvihl obočí.

„Řekl bych vám to pak, nemusel jsi kvůli tomu zůstávat doma." Zase jsem se zakousnul do banánu. Vzal jsem si tak velký kus, že už ho víc jak půlka byla pryč.

„Já vím, ale... ty si možná ještě nepochopil, jaké city k ní mám." Odložil knihu. On má nějaké city k Natashe? To je mi teda novinka.

„Ne tak jak si myslíš!" vyhrkl, když viděl, jak jsem se zatvářil.

„Mám ji vážně rád a nějak se cítím bratrsky. Jako by byla moje mladší sestra. Vážně mi přirostla k srdci a chci, aby byla v pořádku. Vím, že to chceš i ty, ale občas mi přijdeš nevyspělý na některá rozhodnutí. Nechci se vám do ničeho míchat, ale někdy se neovládnu." Asi jsem pochopil, co se mi tím snaží říct, ale poznámka o mé nevyspělosti mě vážně naštvala. Už jsem čelil tolika problémům, v ničem jsem jí nenechal. Dělám to nejlepší, co udělat můžu. Jak víc mám dokázat, že si ji zasloužím.

„Nedělej tenhle obličej." Varoval mě.

„Jaký obličej, právě jsi mi řekl, že jsem nevyspělý i po tom všem, co jsem si s ní prošel. To není fér." Řekl jsem nahlas, co si myslím.

„To není tvoje vina, JungKookie, já vím, že jsi udělal vždy vše, co jsi mohl. Ale k některým věcem člověk musí dospět. Není to tak snadné, jak se zdá." Na to jsem už neměl, co říct.

„Tak řekneš mi, jak dopadla dnešní schůzka?" pobídl mě po chvíli, co jsme oba mlčeli. Asi mě nechal, ať tohle trochu zpracuju předtím, než se posuneme dál.