Straight into heart [JungKook]

16. kapitola

Bohužel bylo málo času na to, abychom mohli být spolu. Celý den trénovali, a když myslím celý den, bylo to opravdu celý den. Ráno jsme se potkali v práci a já kolem páté odcházela domů, zatímco oni trénovali, někdy až pozdě do noci.

Začátek dubna a tour se blížil. Pan Kwan mě neustále úkoloval věcmi, které se s jí týkali. Když jsem viděla, kolik měst budou muset objet a kolik mají kde vystoupení, bylo mi smutno. Duben, květen a část června budou na cestách. Skončí několika koncerty v Jižní Koreji.

Byla sobota večer a i tehdy trénovali. Už žádné volno. V šest jsem sice odešla, ale pak jsem se do studia vrátila. V budově bylo úplně vylidněno. Jediný, kdo tam ještě byl, byl Jae a oni. Vešla jsem do taneční místnosti a mávla na Jaeho, který stál v rohu. Překvapeně se na mě ohlédl, ale mávnutí mi oplatil.

Sedla jsem si na sedačku a svalila se na bok. Tak abych viděla, jak nacvičují RUN, jejich nový song a zároveň se cítila pohodlně. Bylo mi jasné, že sundáváním těch svých bund z ramen zapříčiní infarkt nejedné fanynce. Nejspíš to byl účel. Vzala jsem si do ruky telefon a začala na něm hrát karty, které mám nějakou dobu rozehrané.

Když hudba po chvíli ustala, vyjekla jsem. Celá pohovka se pod náporem Taehyunga zatřásla.

„Noooooooooona." Protáhl a svalil se na mě. Překvapeně jsem vypustila telefon z ruky.

„Jsem hrozně unavený, zabije mě to." Prohlásil se smíchem.

„Nebo mě zabije JungKook, že na tobě ležím." Posadil se teda a já s ním.

„Tohle už nedělej, nebo dostanu infarkt. Vyděsil jsi mě." Strčila jsem do něj napáleně a sehla se pro svůj mobil.

„Promiň, ale děsit lidi je moje oblíbená činnost." Vycenil zuby. On je vážně dítě. Nedělá ho jím jen jeho výraz, ale to chování.

„Já to nechápu, na fotkách, co fotíte, vypadáš jako super hot idol, kdyby tak fanynky věděly, jaké jsi ucho." Zavrtěla jsem hlavou a on si opřel hlavu o mé rameno.

„To je image. Musím umět být super hot idol." Napodobil můj hlas a já ho zase strčila do ramene.

„Promiň, ale fakt nevím, jak mám ty tvé výrazy nazvat." Protočila jsem očima.

Pozdravila jsem se, dnes už podruhé, i s ostatními. JungKook na mě jen zamával, ale oba jsme věděli, že když je tu Jae, je lepší dělat jako nic. Proto se ke mně ani nepřiblížil a to bylo dobře. Bylo by to pak pro oba těžší.

„Chci to vzít ještě jednou, a pak budete mít padla. Ty se víc soustřeď, u refrénu se na tebe soustřeďuje pozornost a ty jsi duchem mimo." Poplácal ho Jae po ramenu. Jmenovaný přikývl, a pak se zase spustily úvodní tóny písničky.

I přes hlasitou hudbu jsem se pohodlně uvelebila na gauči a zavřela oči. Rozhodně se tu nedalo usnout, ale trochu odpočinout ano.

„Co tady děláš tak pozdě?" přisedl si Jae vedle mě, zatímco skupina stála v kruhu a ujasňovala si poslední nevyjasněné věci. Tohle byl poslední trénink, pak už jen vystoupení naživo.

„Přišla jsem je trochu povzbudit. Jsou už opravdu unavení." A že to šlo znát.

„Aha. To jsi hodná, mě jsi povzbudit nepřišla?" usmál se mile.

„To víš, že i tebe. Taky to s nimi všechno zažíváš. Určitě to není jednoduché." Pravda je, že ať zkoušeli, jak dlouho mohli, vždy tu byl s nimi. Hlídal jejich kroky, kontroloval je a říkal, co dělají špatně.

„Já už půjdu, postaráš se, aby ta banda všude zhasla, že?" zeptal se a já přikývla. Vzal si svou tašku a rozloučil se s ostatními. Promnula jsem si oči a postavila se z gauče. Konečně konec.

„Natasho." Vzal mě JungKook do náruče a zatočil se se mnou.

„Přišla jsi mi udělat překvapení." Usmál se sladce a já přikývla. Musela jsem se smát při pohledu na něj. Jeho obličej byl celý akorát k zulíbání a bylo jedno, jestli je celý propocený nebo ne. Dala jsem mu dvě pusy na tváře a pak se odtáhla.

„Běž se převléct, ať už odsud můžeme odejít." Hned přikývl a mířil do vedlejší místnosti.

Dívala jsem se na jeho záda a pro sebe se usmála. Vážně mi udělalo radost, že jsem mohla jemu udělat radost. Bylo to tak jednoduché.

„Ach ta láska." Řekl člověk stojící vedle mě. Uviděla jsem Jina a šťouchla do něj.

„Jste sladcí oba dva." Zase jsem ho šťouchla a on se smál.

„Jak medík." To už jsem nevydržela a začala se smát taky.

„Přestaň podpichovat. Není to fér, protože já ti to nemám jak oplatit." Varovala jsem ho. Vlastně mi bylo i jedno, že si nás dobírá. Nějak velkou hlavu jsem si s tím nedělala.

„Natasho, nejsem tu tak ani proto, abych tě škádlil, i když, to je takový bonus." To poslední zakřičel, protože jsem se za ním rozeběhla. Naháněla jsem ho po celé místnosti, ale když doběhl k proskleným oknům, dala jsem zpátečku. Můj strach z výšek za tu dobu rozhodně nezmizel.

„Tak proč teda?" rozhodla jsem se to přejít a zeptala se.

„Máme pro tebe překvapení na tvé narozeniny. A to překvapení se koná zítra večer." Přišel zpátky, když zjistil, že ode mě už žádná akce nehrozí.

„Vážně, co je to?" Mám ráda překvapení, ale když mi někdo o nějakém řekne, je to se mnou k nevydržení.

„To by pak nebylo překvapení, Noona, jestli ale zůstaneš dnes s námi, což předpokládám, když jsi teď přišla, tak můžeš i zítra a večer pojedeme na místo konání překvapení." Zčervenala jsem a přikývla. Vlastně jsem se moc netěšila na to, že budeme s JungKookem spát a někdo nás necitelně probudí. Cho Hee u mě doma by nikdy nic takového neudělala, ale u nich doma je to hodně nevyzpytatelné.

„Jsem tady." Vyběhl JungKook spolu se svou taškou. Za ním se šoural Suga i Taehyung.

„Tak fajn, jdu se převléct já, sejdeme se doma." Řekl Jin a já mu zamávala.

„Projdeme se? Dnes je hezká noc." Zeptal se mě a já teda přikývla. Z budovy jsme vyšli jako první a ztratili se těm dvěma, kteří nám šli v závěsu.

„Mám chuť na něco k jídlu, vezmeme něco sebou?" na to jsem nemohla než souhlasit. V jednom rychlém občerstvovacím okýnku jsme sdělili naše přání a za chvíli pokračovali i s igelitovou taškou plnou nudlí a kuřete.

Ruku mi dal kolem ramen a já se nesměle opřela. V tichosti jsme šli podél parku, který byl při cestě, a užívali si nočního klidu, který zde panoval. Sice nejdříve trvalo, než jsme prošli rušné centru a dostali se do této oblasti, ale teď už nás čekalo jen pár uliček, než budeme u jejich domu.

„Jsem rád, že jsi přišla." Přerušil ticho.

„Já jsem ráda, že jsi rád." Na to se uchichtl.

„Řekni, máš mě ráda, tak jak mám rád já tebe?" zastavil se na okamžik a já s ním. Sundal ruku z mých ramen a já se k němu otočila čelem.

„Co myslíš?" pousmála jsem se, vzhlížejíc k tmavým očím, které mi připomínaly hvězdy v noci, jak se od nich odráželo veškeré světlo z pouličních lamp.

„Někdy si nejsem úplně jistý." Zastrčil mi malý pramen vlasů za ucho.

„Nevím, cos se mnou provedl, ale vážně jsem..." zarazila jsem se, když se naklonil k mým rtům. Ucítila jsem jeho dech na své tváři a to mě donutilo se zaseknout.

„Dál." Vyzval mě a přitom se jeho rty skoro dotkly mých.

„Donutils mě, abych se do tebe zamilovala." Šeptla jsem a vyšla svou hlavou vstříc do polibku.

Názory mě potěší :)