Straight into heart [JungKook]

63. kapitola

Vzbudila jsem se do dalšího krásného rána. Nestihla jsem ani pořádně rozlepit oči a JungKook mě začal budit.

„Noona, vstávej." Řekl naléhavě. Bože, co se děje? Nikam ani jeden nespěcháme, včera v noci jsme ještě pomohli uklidit v sálu, a on mě budí, jakoby hořelo.

„Co je? Jsem vzhůru." Zamručela jsem a otevřela konečně oči.

„Hoří nebo co? Proč mě nenecháš spát." Zatrucovala jsem a posadila se na posteli, s přikrývkou přitisknutou na svém těle.

„Jsi v pořádku?" klečel na posteli, dost blízko u mě.

„Neměla bych být?" nechápavě jsem si prohrábla vlasy a porozhlédla se po hotelovém apartmá.

„Na prostěradle je krev, udělal jsem ti něco?" jeho výraz byl docela dost vyděšený.

Co? Po ránu mi to vážně nemyslelo. Jaká krev do háje?

Asi jsem na něj hleděla několik sekund, než se mi více rozednilo.

„Ne, to určitě není tvoje vina." Pravděpodobně přišlo to, co jsem předtím postrádala. A ve vážně blbou dobu.

„Jsi si jistá?" zeptal se podezřívavě.

„Jo, já... pravděpodobně jsem dostala ty ženské věci a zapomněla na to, buď v klidu." Nepochybně jsem zčervenala. Mluvit o tom bylo hodně divné, ale vážně nevím, jak jinak to vysvětlit.

„Ach tak. To se mi docela ulevilo." Posadil se do tureckého sedu, stále mě sledujíc.

„Co je? Neproměním se v příšeru, nemusíš mít strach." Musela jsem se zasmát nad jeho zkoumajícím výrazem.

„To nevadí, byla bys moje příšera." Pokrčil vážně rameny. Obdarovala jsem ho tím pohledem jako: to myslíš vážně? A pak jsme se oba rozesmáli. Ráno se zdálo být docela legrační nakonec.

Zalezla jsem si pak do koupelny, kde jsem se pořádně osprchovala a smyla ze sebe i všechen písek ze včera. Hned na to jsem se vydala zpět do pokoje už v županu a rozhodla se sundat to blbé prostěradlo. Podle jeho výrazu jsem si myslela, že bude hodně špinavé, ale bylo na tom jen pár malých kapek. Vrtěla jsem nad tím hlavou a telefonem zavolala na recepci, aby to přišli během snídaně vyměnit.

Pak jsem začala hledat svůj kosmetický kufřík, který jsem si sebou sbalila. Většinu věcí jsem měla vybalenou, nechala jsem tam ty věci, které by se mohly hodit, ale nevěděla jsem určitě, zda je použiju.

Byly mezi nimi prášky co beru a i nějaké hygienické věci pro případ nouze. Bylo mi ale jasné, že si tu budu muset něco koupit, protože mi to do úterý stačit nebude. S povzdechem jsem si sedla na vanu a vytáhla krabičku s antikoncepcí.

Vždyť jsem to pláto nedobrala, jak můžu dostat menstruaci? To nedává smysl.

Zavrtěla jsem nad tím hlavou a všechno to zase uložila.

Převlékla jsem se a oba jsme se vydali na snídani, kde jsme se pozdravili s ostatními. Dokonce i Namjoon, který je takový spáč, byl už vzhůru. Většina se vzpamatovávala z rušného večera a noci, protože toho dost popili. Můžu poděkovat JungKookovi, který mě prosil, abych si nic nedala. Sice jsem byla trochu unavená z toho mála spánku, ale jinak jsem byla v pohodě.

Z konverzace mě vyrušilo úpěnlivé zvonění telefonu. Omluvila jsem se a šla ho na terasu k bazénu zvednout.

„Louis, ahoj!" řekla jsem nadšeně.