Straight into heart [JungKook]

61. kapitola

Tři týdny uběhly skoro jako nic. Pár dní před pátkem jsem se ale nemohla dočkat odletu. Na letiště jsem nás odvezla já. JungKook slíbil, že zaplatí placené parkoviště, abychom tu auto mohli nechat. Vyzvedla jsem proto jeho a Namjoona u nich v apartmánu, a pak jsme mířili na letiště. Mrzelo mě, že se s rodinou potkáme až v Mindoru. Ale cesta byla dost složitá a oni samozřejmě letěli z Busanu s tím, že Hyuri s Chungem tam byli už dávno v předstihu, protože museli přichystat věci na svatbu.

Nás čekal let ze Soulu do hlavního města Filipín - Manila. Netrval sice moc dlouho, ale pak nás čekal ještě dlouhý trajekt na ostrov Mindoro. Jakmile jsem poprvé uviděla ty krásné písčité pláže, bylo mi jasné, proč si tohle vybrali. Bylo to nádherné. Přímo kouzelné. Tento ostrov nebyl tak zalidněný a nebyl turisty ani tak vyhledávaný. Šlo to poznat podle krásné přírody, která se na něm nacházela. Byla jsem uchvácená.

Je polovina listopadu a my můžeme vyměnit šedivý Soul za tenhle ráj. I když jen na pár dní. Po cestě, která zabrala skoro půl dnes s tím, že ráno jsme vyjížděli a pozdě odpoledne jsme dorazili do hotelu, jsem byla hrozně utahaná. Navíc mi z lodi bylo ještě špatně. Naštěstí jsem to vydržela a nezvracela, to by byla pěkná ostuda a neužila bych si ten výhled na modré moře kolem nás.

V hotelu už byli rodiče JungKooka, se kterými jsme se přivítali.

„Natasho, ty jsi nějak zkrásněla." Řekla jeho máma, když mě pouštěla z objetí. Na to jsem určitě musela zčervenat. Jako vždy, když mi někdo složí takto upřímný kompliment.

„No nemám pravdu? Moc se ti daří, když vypadáš tak pěkně."Jen jsem poděkovala a podala si ruku i s jeho otcem. Ukázali nám pak, který pokoj máme pronajatý a my si šli vybalit. Byla jsem sice dost unavená, ale bylo tu něco, po čem toužím víc. A to jsou plavky a ta pláž s téměř bílým pískem, kterou jsme viděli z našeho balkónu.

Do koupelny jsem si proto vzala rovnou plavky a převlékla se.

„Nejsi unavená? Myslel jsem, že si budeš chtít odpočinout." Řekl překvapeně, když jsem vyšla v šatech a s osuškou v ruce.

„Jsem hrozně unavená, ale do té vody musím, nebo se upeču." Zasmála jsem se. Nenamítal nic a řekl, že mě doprovodí. Taky si šel vzít věci do vody a spolu jsme vyšli na pláži. Byly u ní palmy, a tak jsem k jedné hned dala své věci. Moc lidí tu nebylo. Vážně minimum. A proto tu byl i krásný klid. Jen exotičtí ptáci a šumění moře.

„Taky se jdete zchladit?" Namjoona očividně napadlo totéž.

„Já se na to těším od doby, co jsme přistáli." Přitakala jsem a začala se svlékat.

„Noona, co to děláš?" oba na mě zůstali zírat.

„Sundávám si šaty?" řekla jsem nechápavě.

„T-ty budeš plavat jen v tomhle?" Namjoon se taky nedíval moc důvěřivě. V duchu jsem se plácla do čela, a pak se zasmála.

„Vím, že u vás je normální plavat v oblečení, ale já jsem zvyklá mít jen plavky. Asi se s tím budete muset smířit." Hodila jsem šaty k ručníku a začala si dávat do drdolu. Nebyly mi moc příjemné jejich pohledy, protože si mě prohlíželi dost okatě.

„Co je, tys mě viděl i bez toho, tak co se tak tváříš." Ukázala jsem na JungKooka prstem a ten zčervenal.

„A tys určitě viděl už hodně holek v časopisech a nesnaž se zapírat." Provrtala jsem pohledem pro změnu Namjoona, který svou tváři následoval mého přítele.