Straight into heart [JungKook]

51. kapitola

JungKook's pov

„Myslel jsem, že ji přivezeš." Smál se Tayehyung, objímajíc mě. Se všemi jsem se přivítal a zavrtěl hlavou.

„Musí čekat na získání víza." Odpověděl jsem a jejich smích odpadl.

„Proč víza, žádala o občanství, ne?" řekl nechápavě Jin.

„To sice ano, ale bohužel jí ho nepovolili." Zamračil jsem se a vzal svou tašku. Nechtělo se mi to rozebírat, a tak jsem se vydal k autu. Bylo mi ale jasné, že sotva všichni nastoupíme, spustí na mě útok otázek.

Seděl jsem vzadu vprostřed a vedle mě se posadil Tae s Jiminem. Jin řídil a na sedadle spolujezdce samozřejmě seděl Namjoon.

Zbytek seděl na sedadlech ve třetí řadě. Ještě, že to auto je tak velké.

„Jak nedostala?!" spustil ihned Taehyung a já si povzdychl.

„Prostě nedostala, ten ambasador říkal, že jsou jen speciální podmínky, při kterých se to povoluje. Nebyla tu skoro žádná šance. Místo toho jí nabídl možnost pracovního víza, které přijala. Musí proto být ještě pár dnů ve Státech a počkat na rozhodnutí." Vysvětlil jsem. Bylo mi do vzteku při vzpomínce na to. Není to fér. Mohli jsme to mít vyřešené jednou pro vždy, ale ono se zase něco musí zkomplikovat.

„Jaké podmínky? Vždyť tu má všechno! Práci, bydlení..." a pak se zarazil. Jasně, jsem tu sice já, ale nejsem žádný rodinný příslušník, ani nikdo další tady není. To že máme nějaké vztahy, ještě nic neznamená, alespoň pro ně ne.

„Buď by si mě musela vzít, nebo by musela být těhotná, anebo jsou na to nějaké speciální podmínky." Vyjmenoval jsem a oni na mě do jednoho vyvalili oči.

„Vzít si mě nechce, na to už se jednou vyjádřila dost jasně. Těhotná taky není, teda, nezmínila se a do speciálních podmínek nezapadá." Uzavřel jsem to jednoduše.

A pak bylo ticho. Asi zpracovávali to, jak narovinu jsem mluvil, ale jak jinak to mám říct, když je to pravda?

„Svatba by nebyla řešení, to je pravda." Okomentoval to Namjoon a Jin vedle něj se uchichtnul. Teda, ne, že bych nad tím nepřemýšlel, ale bylo to spíš z afektu. Jednou bych si ji vzít chtěl, ale teď jsme byli až moc mladí na tohle. A taky vím, že brát se jen kvůli blbému občanství je kravina. Chci, aby to byla svatba, která se bude líbit nám oběma.

„Jak to jako myslíš, že se nezmínila, že není těhotná. Snad to nebereš tak na lehkou váhu!" vyjekl Jimin, který se očividně probral ze snu.

„To bylo obrazně řečeno. Samozřejmě, že není." Protočil jsem očima. To je pako, panebože.

„JungKook, taťka. Musím se smát při té představě." Začal J-Hope chrochtat a na to se všichni, včetně mě, začali smát.

„Nechte toho, to není vtipný." Snažil jsem se je uklidnit, ale sám jsem se pořád smál, takže nešlo nasadit autoritativní tón hlasu.

„To je zodpovědnost JungKookie, ber to na vědomí." Strčil do mě Suga a já se zašklebil.

„Vážně se nemusíte bát, že by k něčemu takovému došlo." Protočil jsem očima a strčil pro změnu do Taeho, který se pořád řezal jak pakůň.

„Tak víš o tom, že sex tu byl původně jen za účelem rozmnožování. Teď to lidi nedělají kvůli dětem, ale protože se jim to líbí." Prohlásil Namjoon zcela klidně a celé auto se zase dalo do smíchu. Přičemž někteří hyungové i zčervenali. Bylo to totiž poprvé, co jsme se bavili o takovýchhle věcech tak otevřeně.