Straight into heart [JungKook]

59. kapitola

Vzbudila jsem se do rána jen jednou. Z místnosti vedle šel nějaký kravál. V jednu chvíli jsem chtěla budit JungKooka, ale zaslechla jsem smích Louis. Takže se asi vrátila z akce a pěkně v náladě.

Netrvalo mi ale dlouho, abych znovu usnula. U druhého vzbuzení už bylo v pokoji světlo. Pohled jsem stočila k digitálnímu budíku a ten ukazoval něco kolem desáté.

„Dobré ráno." Ozvalo se vedle. Mohlo mi dojít, že už bude dávno vzhůru. Mám pocit, že jsem skoro bez šance, abych se probudila dříve než on. Stává se to jen výjimečně. Hlavně když je hodně unavený z tréninku.

„Dobré, jsi dlouho vzhůru?" protáhla jsem se a otočila se na bok, abych na něj dobře viděla.

„Ne, asi hodinu. Hrál jsem si na mobilu." Ukázal na telefon v ruce. Pokroutila jsem nad tím hlavou a posadila se.

„Mám hlad, dáme si něco k snídani?" prohrábla jsem si vlasy ve snaze je dát do přijatelného stavu.

„Jo, něco bych si dal." Nechápu, jak může být tak čilý hned po ránu. Já se začala loudat do kuchyně, sotva jsem viděla před sebe, protože ještě pořád jsem měla trochu slepené oči. JungKook šel do koupelny se trochu umýt, ale mě na tohle tak brzo po probuzení neužije.

Vešla jsem do kuchyně a mířila si to rovnou k lednici, abych zjistila, jaké jsou možnosti.

„Ahoj." Uslyšela jsem za sebou. Překvapeně jsem vyjekla a rychle se otočila.

„Jsem Harry, ty asi budeš Natasha." Usmál se nejistě chlap, možná kolem třiceti. Vyjeveně jsem ho sledovala, snažíc se zjistit, jestli mám ještě nějaký sen nebo je to opravdu skutečnost. Můj křik ale přilákal JungKooka, který hned přiběhl.

„Noona, co je?" vrazil do kuchyně, a taky se zarazil při pohledu na chlapa. Všichni tři jsme se na sebe dívali docela vyoraně. Popravdě jsem z něj nemohla spustit oči. Nejen proto, že to byl taky po dlouhé době neasijský člověk, kterého v Koreji poznávám – nepočítám Louis. A pak, protože na sobě měl jen trenky, které velmi stroze zakrývaly jeho hlavní partie.

„Kdo je to?" upoutal mou pozornost.

„Harry." odpověděla jsem. Předpokládám teda, že patří k Louis.

„On je s Louis, ona má přítele?" zeptal se pořád divně si ho prohlížejíc.

„Hele, já se omlouvám, Louis mě poslala, že si mám vzít něco k jídlu, že chce ještě spát." Mluvil anglicky. Ach, to je příjemná změna.

„T-to je v pohodě, můžu udělat něco malého k snídani?" navrhla jsem trochu koktajíc. Harry jen přikývl a s nejistým úsměvem se posadil za jídelní stůl. Předtím, než jsem se dala do přípravy nějakého jídla, šla jsem si vzít do pokoje raději župan. Když je tu Louis, chodíme tu v nočních košilích. Když je tu s námi JungKook, nosí župan ona a já ne, k čemu. Ale když je tu nějaký cizí chlap, nebudu před ním chodit takhle.

„Chceš s něčím pomoct?" zeptal se JungKook, když jsem brala vejce z lednice. Zaúkolovala jsem ho, ať nakrájí nějakou zeleninu. Udělala jsem jednoduché vaječné omelety, k tomu přidala zeleninu, kterou on připravil a pečivo.

„Děkuji, jste hodní." Poděkoval Harry, trochu si zdráhaje bral pečivo. Pořád mluvil anglicky a docela by mě zajímalo, jestli umí i korejsky. Nervozita z toho, že je tu se námi někdo cizí, už opadla. Spíš mi to teď přišlo úsměvné. Asi včera měli divokou noc, když ještě pořád spí.

„Neřeklas mi, že s někým chodí." Zamumlal JungKook.

„Já to nevěděla, jsem překvapená stejně, jako teď ty. Většinou, když si někoho přivede, tak se tu nezdrží na snídani." Pokrčila jsem rameny.