Straight into heart [JungKook]

35. kapitola

Dny se střídaly v noci a noci zase v dny. Už se blížila zima, ale tady žádná nebyla. Pořád to tady žilo. Jako nikdy nekončící párty. Proto mi občas přišlo, jakože jsem se zasekla v čase.

Na konci září jsem nastoupila do posledního ročníku vysoké školy. Všichni nám neustále připomínali blížící se zkoušky, ale já to neposlouchala. Dělala jsem do školy vše, co se dalo, ale nehodlala jsem se v listopadu stresovat zkouškami, které měly přijít až někdy v květnu.

Svou bakalářskou práci jsem zpracovávala o své stáži. Naneštěstí mi to přineslo jen spoustu bolestivých vzpomínek. Několikrát jsem měla hovor s panem Kwanem kvůli nesrovnalostem a informacím, které jsem potřebovala a neměla. Opravdu mě překvapil, když se rozpovídal, jak se daří jemu i týmu.

Kluci měli dlouhou pauzu a jejich comeback měl přijít až za rok na konci léta. Vystupovali od svého debutu téměř v kuse, potřebovali si odpočinout. Byla jsem za ně ráda. Na vlastní oči jsem viděla, jaká dřina to byla, fyzická i psychická.

Najednou tady byly Vánoce. Část svátků jsem strávila u svých prarodičů v Chicagu. Tam jsem měla alespoň nějaké Vánoční pocity. Myslela jsem na to, co asi dělá JungKook. Mají nějaká vystoupení? Nebo může být se svou rodinou? Tolik bych si za něj přála, aby si pořádně odpočinul.

„Pověz mi o tom tvém výletě, Naty." Oslovila mě babička a já se pousmála. Takhle mě oslovuje jen ona a děda, nikdo jiný. Je milé, jak zkracuje mé jméno.

„Bylo to vážně skvělé, babi. V Koreji se mi moc líbí, našla jsem si tam spoustu přátel a zažila skvělé věci. Jejich kultura je vskutku fascinující." Rozpovídala jsem se. Začala jsem popisovat všechny lidi, které jsem potkala a místa, která jsem navštívila a až u konce si uvědomila, že vlastně pláču.

„Holčičko,"vzala mě do náruče přesně tak, jak jsem to potřebovala.

„Stýská se mi, moc se mi stýská." Opřela jsem se o její rameno a nechala slzám volný průběh.

„To ti tak chybí lidé tam? Myslela jsem, že tady doma máš více přátel." Nechápavě mě hladila po vlasech.

„Že je v tom nějaký chlapec, hm." Odhazovala mou ofinu na stranu a já smrkla. Styděla jsem se o tom mluvit. Nemluvila jsem o tom s nikým, jen s Louis. A teď jsem několik měsíců mlčela. Mámu zajímalo jen, jestli je konec. Nic víc.

„Tak to vyklop, jsem přece tvoje babička." Zamrkala a já se pousmála. Po kom je máma, když ani po dědovi ani po babičce ne? Moje máme je tak chladná. Nedá mi objetí, nezajímá se o mě. Babička je naopak naprosto perfektní. Tohle umí dokonale.

„Je v tom kluk, ale jeho život je tam a můj tady. Už jsem s ním od srpna nemluvila a moc se mi stýská." Snažila jsem se utřít si slzy. Nejspíš ze mě vyvrcholilo všechno, co jsem za tu dobu střádala.

„To je sladké, zažila jsi svou první lásku, broučku." Řekla něžně a popostrčila ke mně čaj, co donesl děda.

„Řekni mi o něm něco." Složila ruce do dlaní a zatvářila se zvědavě. Odpila jsem si čaje a taky se trochu pousmála.

„Je dost jiný, jeho povaha je sice tichá, jako ta moje, ale když jsme byli spolu, vždy jsme měli o čem mluvit. Byla jsem opravdu nesvá z toho, že se mu líbím. Vždyť, oni mají v Koreji úplně jiný ideál krásy než my tady v Americe. Pochybovala jsem o tom vztahu dost, ale dala tomu šanci. Ukázalo se, že je opravdu milý a udělal by pro mě cokoli. Dokonce mě jednou i bránil před urážkou jednoho kolegy. Porval se za mě, i když věděl, že nemá proti němu šanci. Vážně se mě snažil přesvědčit, abych zůstala." Povzdychla jsem si.