Straight into heart [JungKook]

27. kapitola

Opravdu jsem se snažila tu modřinu všemožně zamaskovat, ale čím víc make-upu jsem na to dávala, tím to vypadala hůř a hůř. Vzdala jsem ty pokusy a prostě to nechala tak, jak to bylo. Hrozně jsem se těšila na kluky, až přijedou, ale taky jsem měla hrozný strach. Co se stane, až uvidí tohle.

Ve městě jsem měla roušku, a tak si toho nikdo moc nevšímal. Měla jsem klíče od jejich domu, Jin mi je nechal, když jsem se tady s nimi loučila. Protože byla noc, zůstala jsem tam do rána, a pak sem víckrát nešla. Co bych tady taky dělala.

Seděla jsem na schodech a projížděla telefon, když zastavilo auto u chodníku. Hned jsem zvedla hlavu a úsměv se mi rozlil po tváři. Jsou tady!

JungKook vyletěl z auta a běžel mi naproti. Otevřela jsem náruč, ale on se zastavil těsně pod schody, na kterých jsem stála.

„Noona, co to máš s obličejem?" zděšení protkalo jeho čokoládové oči.

„To ti vysvětlím pak, teď se pojď přivítat." Sotva jsem to dořekla, skočila jsem na něj. Trochu se prohnul pod mou váhou, ale ustál to a pevně mě stiskl v sevření. Objala jsem nohy kolem jeho pasu a bez ostychu ho prostě začala líbat. Je tady, konečně. A ať si o nás myslí, kdo chce, co chce, tak dlouho jsem čekala, že se nejde krotit. Polibky mi opětoval, ale byl to on, kdo se první odtáhl.

Špičkami jsem se dotkla zase země a hlavu si opřela o jeho hrudník. Byla jsem tak ráda. Nevím, s čím bych ten pocit srovnala, ale vážně jsem měla takový klid v duši. Nemohla jsem se toho zkrátka nabažit.

„Tak ráda tě vidím." Zašeptala jsem a oči otevřela, když nadzvedl mou bradu.

„Taky jsem šťastný, že už jsme spolu, ale co se ti stalo, řekni mi to už." Vzal můj obličej něžně do dlaní a palcem se až nepatrně dotýkal modřiny na líci.

„Všechno ti řeknu, neboj se. Nechci jen kazit chvíli, na kterou jsem se tak těšila." Přitulila jsem se tváří k jeho ruce. Věnoval mi poslední malou pusu, a já pak šla pozdravit ostatní. Taky byli zděšení z mého obličeje, ale já si to bohužel neodpářu. Prostě teď nějakou dobu budu tohle mít. Můžu být vlastně ráda, že je to jen tohle, co mi udělali. Mohlo to být daleko horší.

„Koupila jsem po cestě nějaké jídlo, věřím, že přijde vhod." Tašku s mořskými plody a zeleninou jsem položila na stůl, mezitím co oni nosili své věci dovnitř. Rozhodla jsem se to ohřát, ať se můžou najíst a já s nimi. Z plastových boxů jsem to dala do velké pánve a ohřála. Přichystala jsem pak stůl, pro všechny hůlky, pro sebe vidličku a sedla si tam.

Za chvíli se ke mně přidal Taehyung, který si s věcmi moc hlavu nelámal a za ním i ostatní. JungKook pod stolem chytil mou ruku a přetáhl si ji k sobě na koleno. K jídlu jsme potřebovali jen jednu ruku. Pousmála jsem se a dala se do toho.

„Můžeš už nám vysvětlit, proč máš tuhle nepěknou ozdobu na tvém roztomilém obličeji?" propíchl mě Namjoon pohledem a já si povzdychla. Vážně pro mě nebylo příjemné to vysvětlovat na policii. Navíc se tam ptali dost podrobně. Musela jsem si vzpomínat na detaily, které bych nejradši do konce svého života, vymazala.

„Vypadá to vážně děsivě." Prohlížel si mě Jimin bez ostychu a J-Hope do něj strčil, když viděl, jak nepříjemné mi to je.

„Předevčírem jsem se byla s Louis bavit. Byl to vážně parádní večer. Já si pak volala s tebou." Podívala jsem se na JungKooka a ten přikývl.

„No a rozhodla se, že teda pojedu domů. Řekla jsem to Louis a ta chtěla ještě zůstat. Neviděla jsem v tom problém, stejně by mě taxík zavezl až před bytovku. K tomu opravdu dozor nepotřebuji. No problém ale byl, že před klubem žádný taxi nebyl. Vydala jsem se nějaký hledat, ale k hlavní silnici se šlo přes sídliště. No a tam mě přepadli dva nějací muži. Vzali mi mou kreditní kartu a veškerou hotovost, co jsem u sebe měla. Vážně jsem se bála, chtěla jsem utéct, protože jsem nevěděla, jestli mi nechtějí ještě něco udělat, ale nepovedlo se mi to. Jednomu z nich jsem zašlápla nohu podpatkem, ale naštval se, a tak mě uhodil. Pak odešli." Snažila jsem se to shrnout do stručných vět. Nechtělo se mi to rozebírat dál. Když jsem skončila, sledovala jsem jejich výrazy. Hleděli šokovaně, Taehyung měl dokonce otevřenou pusu. JungKook tiskl mou ruku velmi silně, nejspíš si to ani neuvědomoval.