Little. [EreRi CZ A/B/O ] ☑

Mlčení znamená souhlas

Zdravím všechny, kteří tuhle fanfikci otevřeli, ať už záměrně nebo omylem. Ráda bych Vám všem poděkovala za překročení hranice 60sledovatelů. Je to pro mě neuvěřitelný mezník, obzvlášť při počtu fanfikcí, které tu mám, protože s ostatními autory na wattpadu se v tomhle ohledu nemůžu vůbec měřit. Už od ukončení Separated mám v hlavě nápad na další fanfikci se slow buildem neboli vícekapitolovku na pokračování. A stejně tak jsem chtěla i dlouho napsat příběh s A/B/O tématikou, která teď na wattpadu skutečně frčí. Nechtěla jsem se však držet v mezích, ve kterých se drží většina ostatních autorů, kteří momentálně A/B/O píší. Proto přidání první kapitoly téhle mojí A/B/O fanfikce trvalo tak dlouho od uveřejnění příspěvku, že něco takového chystám. Nechci prozrazovat nic předem. Základní upozornění máte v popisku! Budu se stále držet svého oblíbeného angst žánru a doufám, že se Little. bude těšit stejné oblibě, jako se těší již kompletní Separated!  ♥ 
To je ode mě zcela vše, a pokud možno užijte si příběh! 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

"Esmeraldo, budu Tě milovat, dokud nezvadne poslední růže z kytice, kterou jsem Ti daroval."

"Ale Julio, vždyť jsi mi jich přinesl čtrnáct, a jedna z nich je umělá."

"Přesně tak má lásko. Přesně tak."

Na televizní obrazovce se za dvěma milenci rozzářil západ slunce a ve mně se zase rozzářila obrovská chuť vzít ovladač, mrštit ho před sebe a trefit se tak přímo do těch jejich krásnejch, zamilovanejch ksichtů. Jenomže to by bylo moc práce. Ovladač je až na stolku, kterej je ode mě takovej dobrej metr určitě. Ke všemu bych ho pak musel vzít do rukou a ještě přepínat kanály a obě dvě dlaně mám momentálně zaměstnaný – Jednou si musím přidržovat plastovou mísu naplněnou až po okraj čokoládovym pudingem, a druhá svírá lžičku, kterou musim pod hustou vrstvu čokolády vždycky zajet, snažit se u toho nepokapat všechno kolem sebe a úspěšně si strčit lžičku i s obsahem do pusy.

Ke všemu podělanou čokoládu nemůžu ani vidět. Doslova "podělanou", už jenom ta zpropadená barva vypadá, jak kdyby se člověk ládoval hovnama, jenomže Hange mi dala asi hodinovou přednášku o tom, jak je dobrá na nervy, a jak vyplavuje endorfin (tohle slovo zopakovala v každý větě snad 60x, jinak bych si ho vážně nepamatoval), a jak se potom budu hned cejtit líp. Fajn, čtyřočko, dík za radu. Kdyby to jediný co jsem momentálně cejtil, nebylo, jak se mi k sobě díky tý sladký břečce lepěj zuby, tak bych možná i uznal, že máš pravdu. Jasně neměl bych jí to mít za zlý. Snažila se mi jenom pomoct. Jenomže podle Farlana to mezi náma dvěma taky jenom nefungovalo, a následky jeho jenom-nefungování jsou přímo tady před váma, dokonce o nich teď čtete.

Jo, ty následky jsem totiž já. Říkáte si asi, že se dějou horší věci než rozchody, a že to žádný až takový následky mít nemůže. Tak pěkně prosim seznámím Vás se svojí momentální situací a sami si udělejte obrázek. Je mi 30. Jsem gay. Rozešel se se mnou přítel. Mam 160 cm. Jsem omega. Chlap, co je omega. Žiju se svojí debilní spolubydlící, kterou by slyšel i hluchej. Teď sedim na gauči. V rohu gauče. V županu (ve sprše jsem nebyl). Pod dekou. S pudingem, kterej normálně nemůžu ani cejtit. Přede mnou hrajou v televizi nejlepší počiny turecký kinematografie v podobě tele-novel. A žárlim na Julia a Esmeraldu, že maj vztah kterej funguje. ...Jestli vám tohle nepřijde jako katastrofální následek, tak už popravdě nevim, co by mohlo.

No, možná kdybych ještě dodal, že tohle se nestalo poprvé, ale tak po... patnáctý? Když vezmeme v potaz že věk, ve kterym jsem se tak nějak smířil se svojí vlastní "divnou" orientací, byl ve třinácti, kdy jsem taky zažil svůj úplně první heat. A tak o dva roky pozdějc začalo moje snažení se o vztahy. Abych Vás ušetřil složitý matematiky, poprvé jsem si chtěl najít přítele a svýho alfu, když mi bylo 16. Na střední mi to s žádnym nevyšlo. Na vejšce už vůbec ne. Chodit s někym z práce? Tak to bych radši čuměl na ty tele-novely. A jestli Vám to ještě nevypadlo, teď mi je 30. A za celou tu dobu. Za celejch zasranejch 14 let jsem si nebyl schopnej někoho najít. Najít vlastně v podstatě i jo, jenomže tam to i skončilo.