Little. [EreRi CZ A/B/O ] ☑

Dívej se na mě!

„E...," pootevřel jsem na sucho ústa a pokusil se mezi nimi zformulovat první písmenko jeho jména.

Všechno mi to začalo kousek po kousku docházet. Kousek po kousku jsem si sám sebe víc a víc uvědomoval. Kde jsem, proč tu jsem, jak tu jsem. Znovu jsem slyšel svůj dech, znovu jsem cítil svoje planoucí tváře, znovu jsem vnímal nepříjemný lepkavý pocit mezi nohama. Mlha opadávala, mysl se rozjasňovala, oči se rozšiřovaly a následně se slzami zužovaly, a v hlavě se mi konečně, konečně zaleskla věta, která na popsání téhle situace úplně stačila.

Eren se vrátil.

Vrátil se pro mě. Je tu se mnou. Je tu—... je tu se mnou, stojí u dveří, dívám se na něj.

Vidím ho. Vidím Erena. Nejenže ho vidím, ale on... on tu vážně je.

„E-Erene...," vyvzlykl jsem jeho jméno se zkřivením úst a neovladatelným zmenšením očí na malé, vodou zalité škvírky.

V ten moment se mi rozechvělo celé tělo od hlavy až k patě. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nechtělo se mi tomu věřit a zároveň jsem o tom nepochyboval. Vážně tu je. Vážně tu je. Tohle vědomí mi bohatě stačilo k tomu, aby se mi hrudník začal nepravidelně, sekaně nadzvedávat ještě rapidněji, když jsem při pohledu na něj odplavoval z těla veškerý smutek, který mi jeho nepřítomnost způsobila. Který jsem si nechtěl přiznat a teď ho nemohl popřít.

Z posledních sil jsem si přitáhl k ústům dlaň a pokoušel se trošku, neúspěšně tišit.

„Levi...," zachvěly se mi boky při tom, jak mé jméno vyšeptl. S tím zachvěním se mi na vrchních partiích vnitřních stran stehen rozlil potůček další vařící tekutiny, která mi spalovala kůži.

Musel jsem oči stisknout k sobě. Největší žár jsem začínal cítit hromadit v podbřišku. Postupně se mi začínal plížit v bocích, tříslech, stehnech, zadních částech těla. Bylo mi jasné, že celý tenhle pokoj teď musí doslova praskat pod množstvím mých feromonů. Za chvíli mi dlaň na ústech nesloužila jen jako krytí před vzlykáním, ale i před jakýmikoliv tóny vášně, které by se mi rozhodly vydrat z hrdla. Zrovna tak už jsem prostěradlo netiskl v prstech jen proto, abych udržel horní polovinu těla z části vzpřímeně, ale zkrátka proto, že jsem potřeboval oporu. Potřeboval jsem něco tisknout.

Stehna se mi začala samovolně třít o sebe, zrovna tak kolena. Zarudlá kůže na nich byla celá ulepená. Nepřestávala se mi třást, spíš vibrovat, celá dolní polovina těla. Cítil jsem rudou ve tvářích, kapičky vody, které se ji pokoušely marně uhasit. Žár v těle se mi obtočil kolem beder, znovu mi připomněl můj vzrušený klín, jehož špička byla natisklá na kusu látky, který se mírou prosáknutí mohl vcelku rovnat stehnům.

Nevědomky jsem začal boky houpavě zepředu dozadu kolíbat, aby špička rozkroku měla alespoň nějakou stimulaci, i když to byla jen debilní, nepříjemná látka z boxerek.

„A-Ah— Ere—!" proniklo mi mezi ohradou prstů a rtů.

„P-přestaň, Levi!" pokojem se rozezněl Erenův zadýchaný hřmoucí hlas, který mě bez větší námahy naprosto vytrh' z transu.

Jako na povel jsem od sebe v mžiku rozlepil oči a opět nimi spočinul na něm. Dech se mi v plicích mezitím ohřál na takový stupně Celsia, že přísahám, že jsem ho viděl v chomáčcích páry, co mi vycházela z úst. Prostěradlo jsem z ruky nepustil, ale boky jsem přestal pohybovat ihned. P-potřeboval jsem stimul, ale ze všeho nejvíc jsem potřeboval Erena, a pokud si nepřeje, abych něco nedělal bez něj, pak... pak to neudělám.

Snažil jsem se na něj vidět, ale do očí mi padaly pramínky vlasů a díky mému dechu stál za jakýmsi mlžným oparem, který s lehkostí prosvítily jeho oči; záchytný bod, který bych viděl snad, i kdybych nadobro oslep'. Rozeznal jsem, že má tváře poprášené červenou zrovna tak, jak jsem to cítil na svém obličeji. Zhluboka oddechoval, snažil se kontrolovat a paradoxně tou nekontrolovaností spolehlivě kontroloval mě.