Little. [EreRi CZ A/B/O ] ☑

Dřív než za pět minut

Byl leden. Venku teplota sahala hluboko pod mínus, většinou se stupně Celsia v záporných číslech pohybovaly ve dvou cifrách a často překračovaly druhou desítku. Silvestr i Vánoce byly za námi a spolu s nimi byl zase Levi o rok starší. On osobně svoje narozeniny ani Vánoce nijak extra neprožíval, to já jsem vždycky trvala na tom, že si musíme dát alespoň dort, a každý rok jsem mu koupila dárek, většinou nějakej luxusní černej čaj nebo něco na uklízení, ale nikdy to nesmělo bejt elektronický, protože tím pohrdal, jelikož věděl, že nejlíp dokáže uklidit sám a nemusí mu v tom pomáhat ‚nějakej zasranej robot'.

I letos, respektive už loni, jsme tak trochu slavili, a i když jsem se snažila atmosféru držet na co nejlepším bodě, tak jsem mu pořád na očích viděla, že je myšlenkama někde jinde. A bez problému šlo rozpoznat kde, protože ať se od toho chtěl sebevíc odpoutat, tak si prostě přál být s ním, být s Erenem. Ať se k němu Eren choval jakkoliv, což jsem z něj dodneška nedostala, tak ho kdysi, pokud ne pořád, miloval, doopravdy miloval, a toho se jen tak snadno zbavit nedá. Ani z psychologickýho hlediska, a ani z hlediska srdce. Pokud Vám někdy někdo rozlomí srdce na půl, tak na něj jen těžko zapomenete.

Do toho všeho mezi sebou ti dva vytvořili pouto těsně před tím, než se od sebe takhle odloučili. Samozřejmě, že Leviho zátylek mu dával sotva spát, sotva držet se vzhůru, protože většinou ze vší tý bolesti z odloučení plul někde v deliriu mezi vědomím a nevědomím. Hlavně během heatu, který se mu nepřestaly vyhýbat jen proto, že by teď byl k někomu připoutanej. Naopak jeho tělo spíš ještě vycítilo, že ten někdo, jeho alfa, mu není nablízku, takže se osudový partnery k sobě snažilo přivést tím, že jim neustále bolestí připomínalo přítomnost toho druhého.

Za celej svůj život těch 30 let už jsem si prožila ledacos. První lásky a zklamání na střední škole, seznámení s lidma, co jsem měla po boku necelých posledních let na vejšce, celý studium psychologie byl jeden velkej zážitek, a občas mě ubíjela i práce, ale vždycky jsem si dokázala zachovat nějakou poslední jiskřičku. Vždycky jsem věřila, že se z jakýkoliv hrozný situace dá vylízat. Nechci teď říct, že jsem tomu věřil přestala, ale... zkrátka můj život nebyl nikdy tak vzhůru nohama a moje nervy nebyly nikdy tak napnutý jako struny jako v posledních třech měsících.

Ještě v ten den, co jsem odešla od Erwina z kanceláře, jsem sjela k němu do bytu a naházela si do tašky (teď mi bylo úplně u prdele, jestli v ní věci držej na jednom místě nebo ne) všechno oblečení, co jsem k němu za celou dobu natahala. Neměla jsem moc v plánu někam chodit, protože jsem věděla, že budu muset být pořád Levimu k dispozici, ale chtěla jsem mít ve vlastním bytě alespoň nějakou rezervu hadrů, kdyby se cokoliv stalo, kdybychom někam vyrazit museli.

Od toho dne už jsem se s Erwinem neviděla. A Levi samozřejmě taky ne. Takhle, Levi se neviděl prakticky s nikym kromě mě. Snažila jsem se s ním být čtyřiadvacet hodin denně. Když usnul, tak jsem zůstávala mermomocí vzhůru, abych mohla pozorovat jakejkoliv sebemenší náznak změny v jeho tváři, kterej by mi dal vědět, že něco není v pořádku. Že bude potřebovat obejmout, že bude potřebovat podat pod pusu nějaký kyblík, do kterého by se mohl vyzvracet, a tak podobně.

Peněz jsem měla na účtě dost, abych nájem zvládala uplatit, i když jsem formálně nechodila do práce. Nevím, jestli Erwina můj srdceryvnej monolog nějak obměkčil, ale i když jsem se v práci už neukázala, tak jsem nedostala žádný upozornění o porušení pracovní smlouvy, kterou jsem porušila zcela nesporně, jelikož jsem dávno překročila limit povolený absence. Dokonce jsem každej měsíc našla v e-mailu výplatní pásku. Takže, ne, oficiálně jsem s prací nesekla, ani jsem nepřerušila kontakty s pár společnostma, se kterýma jsem měla v rámci firmy něco rozjednanýho. Technicky jsem v mailech a po telefonech ani nelhala, když jsem se pořád předtavovala jako ‚Hange Zoe ze Scouting Legion', protože jsem pořád byla vedená v personálním seznamu, když mi chodily pravidelně peníze.