Little. [EreRi CZ A/B/O ] ☑

To nejryzejší z člověka

Myslel jsem na Leviho. Jako kdyby Jeanova slova přehodila nějakej vypínač v mojí hlavě, co se mi víceméně neúspěšně snažil blokovat vzpomínky na toho muže s bleděmodrýma očima, který se na mě před třemi měsíci díval hned ze dvou postelí. Z tý ve 3 Walls, a o pár dní později, když už jsem se domníval, že ho nikdy znovu neuvidím, z nemocničního lůžka ve špitále, co patřil mýmu vlastnímu tátovi.

Vybavoval jsem si tu změnu v jeho tváři, když přesunul pohled z nějakýho nekonkrétního bodu dole na posteli do mých očí jen proto, aby se přesvědčil, co mu přidělili za doktora. Nemohl tušit, že to budu já. Nemohl tušit, že vůbec doktor... že vůbec doktor jsem. Možná, že na mě chtěl zapomenout. Možná, že už na mě zapomněl, tak jako já jsem zapomněl na něj. Tahal jsem se s tolika lidma, že se mi těžko někdo vryl do hlavy. Naopak. Po čase mi začali všichni splývat, a i když bych rád tvrdil, že u něj to bylo jinak, tak... tak prostě nebylo.

Byl pro mě jenom další člověk, se kterým jsem si moh' užít, kterej se mnou byl ochotnej jít, když toho do sebe trošku nalil. S obnosem na kartě jsem neměl problém zařídit, aby mu barman pořád dolíval. A zprvu... zprvu mě prostě ani ničím extra nezaujal. Neměl kolem sebe nějakou kdovíjakou auru, nebo jsem to možná už přestal vnímat. Když jsem se na něj podíval úplně prvně, když ani nestál čelem ke mně, tak to byl prostě roztomile nízkej kluk s upnutejma kalhotama, který do klubu volila asi většina jeho vrstevníků–

Vrstevníků? Kolik... kolik by mu vůbec tak mohlo bejt? Nad tím jsem taky nepřemýšlel. Stačilo mi, že vypadá tak, že mě za jednu společnou noc s ním nikam nezavřou. Ani nemůžu říct, že by byl můj typ, protože jsem v podstatě ani typ neměl. Kdokoliv, kdo byl ochotnej se mnou vystoupat do třetího patra 3 Walls, byl můj typ.

Ale to bylo všechno. Jen se mi zalíbil. Jen jsem věděl, že se s ním chci... vyspat, že si ho chci vzít a dál mě nezajímal.

A i když pode mnou ležel a držel mě v puse, tak jsem v sobě nedokázal najít ani špetku lítosti nad tím, jak s ním jednám. Až teprve v momentě, kdy se mu na řasách u těsně sevřených očí začaly lesknout kapičky vody, která rozhodně nebyl pot, jsem dokázal přestat myslet na svoje vlastní uspokojení a znervozněl jsem. A opět bych moc rád vykládal, jak to bylo ze starosti o něj, ale spíš mi šlo hlavně o to, abych se sám nedostal do průseru, abych si nepošpinil jméno ještě víc, jestli to vůbec bylo možný. Rozhodně jsem nepotřeboval, aby se o mně po klubu začalo tradovat, že jsem se s někym vyspal proti jeho vůli.

Ale... ale musím uznat, že jeho reakce mě zarazila. Když jsem mu nabídl, že přestanu– nebyla to tak neobvyklá reakce, už plno omeg nebo bet se ke mně tisknulo a prosilo, abych na to ani nemyslel, abych klidně pokračoval. Ve volných chvílích jsem se dokonce musel zamýšlet nad tím, jestli se nepřesvědčuju o jejich souhlasu jen proto, abych viděl, jak se mě nemůžou nabažit, ale... zrovna u něj jsem zkrátka cítil ještě něco než jen spokojení z potvrzení mýho vůdčího postavení.

Ten způsob, kterým svíral můj zátylek mezi rozechvělými prsty, jak se mu chvěly rty, jak nedokázal držet oči pořádně otevřené, i když vyslovoval moje jméno. Kdybych to měl vůbec nějak pojmenovat, tak mě asi zkrátka zaskočila jeho upřímnost. Neměl jsem sebemenší tušení, jak se choval během normálního života, jak se choval během dne, ale něco v srdci mi napovídalo, že to nebylo takhle.

A současně mi to napovídalo, že jsem se stal svědkem něčeho, co příliš lidí, pokud vůbec někdo, nevidělo.

Jasně, byl omega. Cítil jsem to z něj. Jak bych to asi mohl necítit. A jasně, že vim, že omegy v heatu se nedokážou ovládat, ať už je jejich obvyklá povaha sebeneochvějnější. Ale zároveň jsem věděl, že tenhle člověk v heatu rozhodně není, a že i přesto se mi tady ukazuje v takhle přirozeným světle. Že mě objímá a sténá moje jméno s takovou lehkostí, která prakticky ani není zastřená touhou. Že to nedělá proto, aby mě svedl, ale zkrátka proto, že chce, aby tu s ním někdo byl.