Little. [EreRi CZ A/B/O ] ☑

Nebereme si servítky

Nikdy jsem neměl kluby v lásce. Vždycky se mi doslova hnusily. I jako mladšího mě nijak nelákala představa vyměňování si tělesnejch tekutin s každym blbečkem, kterej projde kolem a náhodou se mu povede natisknout se přímo na mý tělo. Zrovna tak mi nebyl nejsympatičtější fakt, že z každýho rohu hnusný, propocený místnosti hraje hudba, která kolikrát neviděla hudbu ani z vlaku. Řekněme, že moje vize hudby nebylo jenom dunění beze slov. Taková "hudba", která se obvykle rozlejhala klubama zněla spíš, jako když si skupina ladí nástroje a ani ne, jak když si je ladí, ale jak když se na produkci chce úplně vysrat, a tak se rozhodla rozmlátit všechno svý náčiní, při čemž náhodou nechali zaplej mikrofon, a výsledek tý spouště se pak stal jedničkou všech hitparád.

Snad i právě proto jsem byl většinu času bez přítele, a když bych byl hodně sentimentální a chtěl se fakticky litovat, tak i bez přátel jakožto obecně. Mezitím, co se o pátečních večerech chodili všichni nalejvat nebo hulit kdeco a kdekoho, co jim přišlo pod nos, tak já jsem seděl na koleji a šprtal se právo, jak největší kretén. Ještě teď bych Vám z paměti odrecitoval, že paragraf číslo 38, odstavec 1. v 5. hlavě 1. dílu trestního zákoníku zní Trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. A to jsem si jako naivní školáček myslel, že mi to i k něčemu bude. A místo toho jsem skončil, jako blbá sekretářka, která jenom nosí a vyplňuje papíry.

Když jsem ve svejch dvaceti seděl o půlnoci s hrnkem čaje na stole a papírama všude před sebou se zoufalejma pokusama nadrtit se všechny paragrafy nazpaměť, tak jsem si vážně nemyslel, že ve svejch třiceti se budu nakrucovat přes zrcadlem na skříni, která je v pokoji mý spolubydlící, právě za účelem toho, abych prakticky dobrovolně vyrazil do jednoho z důvodu, díky kterejm jsem nakonec skončil, tak jak jsem skončil. A nejhorší byl ten fakt, že mě Hange obskakuje ze všech stran proto, abych s ní moh' jít do klubu.

Chápete to? Levi Ackerman do klubu? Ne? Já taky ne. A v životě bych na to nepřistoupil, ani za nic bych na to nekejvnul, jenomže když se vrátíme o tak půl hodinku zpátky, tak zjistíme, že jsem na to sakra vůbec nekejvnul! Světe div se. Kdyby Hange nebyla taková blbá, provokativní slepice, která přesně ví, co kdy říct a jak se chovat, aby jí šel člověk přímo na ruku (což jsem na ni vrcholně nesnášel!), tak bych ještě teď moh' sedět v klidu na gauči, koukat na Julia a Esmeraldu, cpát se endorfinama a mít zasranej klid. Ale to samozřejmě ne. Místo toho s–

"Počkej, počkej. Ještě se otoč, tady máš úplně blbě ohrnutou tu košili." 

Místo toho se děje přesně tohle!

Obracel jsem oči v sloup, až jsem měl sám strach, že si je ukroutim. Což by nebylo popravdě úplně na škodu, aspoň by mě Hange nikam netahala. I když... ona by mi se svojí náturou asi jen vrazila brejle na nos, řekla že vypadam skvěle, a už by mě táhla ven z bytu.

Stejně tak s pokusy o oživení mládí pojala asi Hange podezření, že mám postavu, kterou bych měl všude prezentovat, a tak nejen že vybrala ty nejhorší kousky, ale ještě samozřejmě co nejupnutější, abych doslova jenom chůzí na všechny křičel sáhni mi na prdel. Na nohy mi narvala až na kost přiléhající černý džíny, na kterejch se leskly zlatý zipy u kapes, který byly na stehnech. A samozřejmě ještě na prdeli musely bejt další dvě kapsy, abych působil ještě trošku víc jak totální kurva. Kdesi ve skříni vyhrabala kostkovanou červeno-modrou košili, kterou jsem kdysi nosil. Ovšem do košil, jaký jsem nosil, teď měla sakra daleko. Popravdě jsem měl chuť vrátit se do minulosti, servat z mýho minulýho já tu košili a spálit ji při nejbližším ohništi.

"Ještě by sis měl vytáhnout rukávy, protože," ještě než Hange dokončila větu, tak mi začala šmatat na paže, které mi zatím kryla látka košile. To bylo jediný místo, který jsem měl jakž takž zakrytý. Nohy nepočítám, protože v těch debilních džínách jsem si přišel, jak když je na sobě ani nemam.