Little. [EreRi CZ A/B/O ] ☑

Jen trauma a modřiny

Co jsem to sakra udělal? Jak se tohle mohlo stát? Jak jsem moh' vůbec dopustit, aby to dopadlo takhle? Nic se nemůže stát, Už se nikdy neuvidíme, takže neni co řešit... Do hajzlu, jak jsem si moh' myslet, že mi to takhle snadno projde. Že si řeknu: Víš co, Levi, ser na to, přece znáš svůj krásnej život dost dobře na to, aby Ti rozhodně neproved' nějakou zasranou sviňárnu potom, co už si dost vyřízenej z toho, že ses zachoval jako kretén. Myslel jsem si tohle? Myslel jsem si, že mě život ušetří, když se poprvé za celou dobu zleju tak, abych nevěděl, co se se mnou děje? Myslel jsem si, že za šukání s klukem, kterej by si o mě normálně neopřel ani kolo, se mi nic nestane? Že budu mít maximálně výčitky svědomí, který si vyléčim před obrazovkou televize? To jsem si myslel?

Ptal jsem se sám sebe, ale nenacházel odpovědi. Nevěděl jsem, co jsem si myslel. Ani nevim, co si myslim teď. Nevím prostě nic. Nevím, co bude dál, co udělám? Nebo co si udělám? Nebo co udělám ty zkurvený brejlatý krávě, že mě dostala do týhle situace! Celý to byla její chyba. Kdyby mě nechala na gauči s mísou pudingu a zapnutou tele-novelou, tak bych teď neskončil tak, jak jsem po příchodu domů začal, na zemi v koupelně. Opustila mne totiž veškerá síla, veškerá energie i motivace k tomu, se pokusit zvednout. K čemu to? Abych sebou někde třísknul? Aby se mi zase zvednul žaludek? K čemu si chodit lehat do postele, když bych si pozvracel podlahu pokoje ještě před tím, než bych se do ní vůbec dostal?

Tyhle moje nevědě začaly v momentě, kdy se mi dostalo na oči to upozornění na krabičce. Chvíli jsem zpracovával, co se tam skutečně píše, a následně potlačoval všechno pití ze včerejška zpátky do žaludku, než se mně zmocnila chuť vzít krabičku s těma zkurvenejma práškama a hodit ji za sebe. Rozdupat ji. Zničit ji. Roztrhat. Spálit. Ty prášky za nic nemohly, mimo toho, že jsem měl pocit, jak když se můj žaludek snaží sežrat sám sebe, to ta krabička za to mohla. Ta krabička mi říkala pravdu, kterou jsem tak moc nechtěl slyšet. A i přesto, že první mojí myšlenkou bylo se jí zbavit, tak jsem nakonec skončil u druhé myšlenky. Svíraje ji v rozechvělých, vyšťavených, bledých prstech, jsem ji držel v těsné blízkosti před očima a přesvědčoval se, že jsem něco nepřečetl špatně.

A právě proto jsem tam, kde jsem. Potom, co jsem se ujistil, že se tam vážně píše to, co se tam kurva píše, tak moje nohy vypověděly službu. Krutá realita mě praštila kladivem do obou kolen, a se mnou to jeblo o zem. Chvíli jsem se v takovém polo-kleku snažil sám sebe přesvědčit, že je to píčovina, blbost, kravina, že se mi to jenom zdá. Zacpával jsem si zoufale uši, jako kdybych tak mohl zabránit hlasům, které mi blýskaly hlavou jeden přes druhý. Moje vlastní věty. Omlouvání těch píčovin, který jsem minulou noc dělal, každé další slovo mne jen nutilo se víc a víc krčit ve vlastním těle, až dokud jsem se čelem nesetkal se studenými kachličkami, cítě kompletní bezmoc.

Nikdy jsem si takhle nepřipadal. Už jsem se cejtil dost na hovno, život mi už dal ochutnat dost hořkosti, když ode mne odešel první nebo patnáctej partner, když jsem se cítil, jak špinavej kus hadru, jak použitá rohožka, do který se každej jenom otřel, a pak se otočil zády a vypadnul. Přes všechny moje zkušenosti by mě nikdy nenapadlo, že se tyhle na-píču pocity spojej... První nebo druhej samostatně se teď zdály jako absolutní nic. Odešel ode mne přítel? Co má bejt, příště přijde další. Cejtil jsem se využitě? Co má bejt, příště si dám větší pozor. Tohle jsem si opakoval asi tak často, až to karmu přestalo bavit, a tak mi dala mojí lhostejnost sežrat v plný parádě a jakýkoliv další příště mi vzala.

Co naplat, jestli si příště dam větší pozor, když tohle už zpátky vzít nemůžu. Moh' bych si dávat sebevětší pozor, a i přesto se nemůžu zbavit toho, co mám v sobě. Pocity se daj potlačit, chuť řvát taky, chuť brečet taky, ale když v sobě má člověk další, novej život, tak ho prostě nemůže jen tak hodit za hlavu. Sice jsem se ještě snažil sám sebe přesvědčit, že by to možná mohlo bejt i Farlana, i když jsem ho vždycky v podstatě nacpal do kondomu, i když si ho pozdějc začal brát absolutně automaticky. Moh' se třeba protrhnout? T-To se přece může stát. A co bych jako měl dělat "Čau Farlane, je mi tak nějak u prdele, že si mi dal vale, ale jsem v tom, tak se o mě postarej" to by mi asi zabouch' dveře rovnou před nosem.