Little. [EreRi CZ A/B/O ] ☑

Slova, který začínaj na 'ne'

„M-Můj bože, Levi... p-promiň, já jsem...," zhruba poslední půl hodinu jsem tady poslouchal různý přerývaný formy týhle věty, občas se změnil tón, někdy byl plačtivější a vyděšenější a někdy zas' ne, občas se se změnily použitý slova, ale význam zůstával pořád stejnej.

Znovu jsem seděl, záda opřený o čelo postele, nohy jsem držel položený rovně před sebou, a i tak se ještě nepřestaly třást. Levou ruku jsem měl volně položenou na klíně a tu pravou, která díky bohu byla dál od Erena, jsem držel pokud možno taky ledabyle, i když jsem v ní mírně tisk' prostěradlo. Beztak to Eren nemůže vidět, protože teďka je jeho hlavní starost můj obličej a krk, který nepřestává otírat, potom co mi už otřel prdel a stehna, i když už na nich podle mě ani nic k otírání nebylo. To on tu teďka nebyl div v slzách.

„V-Vůbec jsem nevěděl, že se něco takovýho stane, v-vážně jsem nechtěl...,"

Začínal jsem těch jeho srdečnejch výlevů mít akorát tak plný zuby. Vinil jsem ho snad za to, co udělal? Jak bych asi moh'? Kdo z nás moh' čekat, že se mi pod obojkem a náplastí nahromadí takový šílený množství feromonů. Eren byl pořád alfa, takže si nemoh' nic jinýho počít, i kdyby chtěl bejt kdoví kolikrát proti.

„Tch," odsekl jsem, „už se na to vyser, akorát to rozmažeš," nadzvedl jsem levou ruku, tu blíže k němu, a jemně strčil do tý jeho, co se mi pokoušela, jak už jsem zmiňoval, otírat krk a tvář, kterou jsem měl opět tak trochu od krve, protože mě pokousal, aniž by nad tim asi sám přemejšlel.

Eren popotáhl, ale stáhl ruku zpátky k sobě spolu s mojí levačkou, kterou začal hladit po hřbetě.

Dovolil jsem mu to a rukou neucukával.

„J-Já jsem vážně—"

„Erene," přerušil jsem ho, „už se stalo, tak neni třeba brečet nad rozlitym mlíkem. Neni to poprvý, co sis mě takhle vzal," zvedl ke mně rozpitý pohled. Sakra, to jsem asi nezvolil úplně nejvhodnější slova.

„A... nebyl jsem proti, tak už přestaň fňukat jak malej," doplnil jsem. Chvíli jsem od něj držel odvrácený pohled, ale pak jsem se na něj znova podíval, když zarytě mlčel.

Civěl na mě jak na zjevení.

„Na co sakra čum— co to děláš?" sykl jsem, když mi zas' prstem šahal někam k pravý tváři, těsně pod okem. Znovu jsem zvedl ruku, abych tu jeho moh' chytit za zápěstí a zastavit tyhle pečovatelský akce.

„Zase Ti tam začala téct... stalo se Ti něco?" Erenův hlas a i výraz se s tou druhou větou úplně změnil. Ze smutnýho a takovýho zpytujícího svědomí se najednou stala ryzí forma znepokojení.

Co se zbláz—

(...)znovu jsem zvedl ruku, abych tu jeho moh' chytit za zápěstí a zastavit tyhle jeho pečovatelský akce...

Ne, to jsem...

Prvně mi pohled zpomaleně sjel k břichu, na kterým Erenova ruka pořád přikrývala mojí levačku. Levačku. Takže ta, kterou jsem ho teďka chyt'...

Periferním viděním jsem si všiml, jak mi rukáv od trička na spaní, co na mě tak trochu viselo, sjel někam až k lokti, když jsem měl ruku ve vzpřímený poloze. Všiml jsem si, jak mi je díky tomu vidět celá nápl—

Nepřemejšlel jsem, co dělam. Okamžitě jsem se vysmek' ze stisku Erenovy ruky na břiše a tu pravou jsem stáh' zpátky k tělu, jak kdybych se bál, že mi ji Eren chce ukrást. Zalepený zápěstí jsem sevřel v prstech levý ruky tak silně, že jsem úplně cejtil, jak se mi celá pravačka odkrvuje. Pohled jsem držel někde před sebou a měl jsem pocit, jako kdybych se díval skrz všechno.