Little. [EreRi CZ A/B/O ] ☑

Pár vteřin před infarktem

Vedle toho, že Eren byl impulzivní, přemejšlení a plánování nebyla jeho silná stránka, nechával po sobě všude bordel, a ještě, hajzl, vypapadal dotčeně, i když přitom aspoň zvlád' držet jazyk za zubama, když jsem to zmínil, tak měl z nějakýho důvodu potřebu mít kolem sebe neustále lidi. I když... já ani nevim', jestli bych to popsal zrovna takhle. Spíš to bylo, jako kdyby ty lidi měli potřebu bejt kolem něj? Jako kdyby je k němu něco přitahovalo, i když ve svý podstatě nedělal nic až tak světobornýho. Dobře, byl bych pokrytec, kdybych neuznal, že i já jsem se nechal komplet ozbrojit tim jeho zasranym úsměvem a těma zkurvenejma očima, když jsem ho viděl poprvé v životě. Ale v mym alibi figuruje několik promile v krvi. Jeho všichni kamarádi, ve kterejch jsem se popravdě ztrácel, ani nalitý bejt nemuseli, a i tak se na něj věšeli ze všech stran.

Nevim, jestli si zvyk' bejt obletovanej z těch let, kdy si každej večer válel prdel na barovejch stoličkách a následně v postelích, nebo upřímně asi na jakejchkoliv rovnejch plohách, co se zrovna naskytly, ale kdykoliv 'sem ho viděl – kdykoliv 'sem procházel kolem jeho kampusu, kdykoliv se naše cesty střetly v nemocnici, protože 'sem samozřejmě co tejden musel ležet na těch nechutnejch křeslech, kde máte nohy do praku, aby se ve mně moh' hrabat nějakej doktor, kterej mi zatím snad neřek' jedinou kloudnou informaci týkající se těhotenství, co bych ještě nevěděl. Prostě kdykoliv, kdy 'sem na Erena narazil, tak kolem sebe měl lidi. Ať už to byli nějaký jeho spoluspratci, asi, nebo parchanti a rodiče v nemocnici.

Že bych měl dvakrát velkej zájem jeho pochlebovače poznat, to se úplně říct nedá. I když jsem ho kolikrát nemoh' sám vystát, tak se mi vařila krev v žilách, když jsem ho viděl postávat vedle někoho, kdo neni já. A moh' jsem sám sebe přesvědčovat do nekonečna, že to tak nebylo, ale stačí, když si vzpomenu na ty procházky po bytech s těma namalovanejma štětkama, u kterejch jsem na první pohled viděl, že by si nejradši klekly na zem a vykouřily mu hned v tu chvíli, a nemůžu popřít, že bych necejtil při nejmenším nasranost. Což... pro mě byla taky docela nová zkušenost.

Ne nasranost sama o sobě, protože díky debilům kolem sebe jsem byl celej život nasranej prakticky permanentně, ale tenhle divnej pocit, že byste komukoliv, kdo se toho s kym šukáte, asi teda partnera nebo snoubence, nebo říkejte si tomu sakra, jak chcete, byli schopný rozervat hrdlo vejpůl, a současně tak nějak balancujete nad tim, že byste ho zrovna tak vcelku rádi rozervali jak sobě, tak jemu.

Necejtil jsem potřebu, jako Hange, hloubat hodiny a dny nad tim, co to vlastně cejtim. Ať jsem cejtil, co jsem chtěl, když jsem kolem Erena někoho viděl, tak mě to sralo a to bylo asi tak jediný, co jsem si z toho odnes'. A když mě něco sere, tak logicky nechci, aby se to dál dělo. Takže kdykoliv, kdy to trochu šlo, jsem se prostě ujistil, že toho spratka mam při nejmenšim na dosah, abych ho kdyžtak moh' pohodolně odvlíc' někam pryč od všech těch nenasytnejch kurev – ať už to byli chlapi nebo ženský.

Přesně proto jsme si nakonec našli byt sami a nepotřebovali jsme k tomu rozumný rady nějaký kundy v minisukni, která jí příhodně končila těsně pod kundou. A přesně proto, že k Erenovi všichni nonstop upírali zraky a on je, možná nevědomky, jaksi opětoval, 'sme se nedokázali vyhnout ani utrpení s kódovym názvem... kterej už 'sem zapomněl. Prostě takový to, když vám hromada parchantů, který 'ste vy osobně v životě neviděli, a nějaký lidi z Vašeho okolí, přijdou udělat do nově získanýho bytu totální virvál hned pár dní potom, co 'ste se dokázali nějak úspěšně nastěhovat – jestli se tý kopě ještě zabalenenejch papírovejch krabic, co si sem Eren natahal od toho svýho fajnovýho kamaráda, Armina, se sestřihem podle kastrólu, na který se 24 hodin denně nechutně práší, dá říkat úspěšný nastěhování.

No, můj nápad to samozřejmě nebyl, i když Eren něco takovýho navrhoval. Nevim, jestli už 'sem to zmiňoval, ale prostě 'sem si nikdy moc nepotrpěl na tyhle oficiální ceremonie. Už jenom z toho, že 'sem musel kvůli neustále rostoucímu břichu obnovovat každej měsíc šatník, bylo všem v okolí jasný, že spolu pícháme, tak proč to ještě potřebujeme oznamovat, jak kdyby to byl nějakej velkej novej objev. Zrovna tak, co je k oslavování na novym bytu? Pokud něco, tak chci ve svym bytě klid, a ne vyvětrávat puch zatuchlejch smradů, ještě než si vůbec stačim zvyknout na novou postel.