Little. [EreRi CZ A/B/O ] ☑

Uklidnit, neplakat, --- dýchat

Vážení a milí, kde začít? Asi tím, co Vám chci říct od chvíle, kdy se to stalo pravdou – Little. je dopsaná. K tomuhle příběhu jsem se během uplynulých 4 let vracela co rok, ale abych tady ze sebe nedělala bůhvíkoho, kdo dennodenně váhal, jak příběh vylepšit a každý den napsal jednu větu, ke které se ještě nesčetněkrát vracel, aby ji poupravil, tak Vám řeknu, že během roků 2017, 2018 a 2019 jsem připsala celkem tak 6 kapitol, a ten výsledný psací fantas, kdy jsem Little. během jednoho týdne dokončila, mě chytl na začátku letošního května poté, co jsem dokázala hodit za hlavu svoji dětinskost a navztekanost a konečně se podívala na zbývající série SNK, což ve mně automaticky vyvolalo urgenci a chuť tenhle příběh dokončit.
Zmiňovala jsem několikrát, že se Little. nechci vzdát, a vězte, že bych ji na profilu nenechala viset, kdybych skutečně nevěřila, že jednou se k ní dokážu vrátit a dát ji dohromady vesměs tak, jak jsem si to ve svých šestnácti letech vysnila.
Znovu připomenu, že Little. je angst, takže se v ní můžou vyskytnout nějaké potenciálně nepříjemné momenty. Každopádně, pro dobro plynutí příběhu nebudu na trigger warnings před kapitolami upozorňovat. Upozornění v popisku stále platí. Prosím Vás, zvažte, zda jste v takovém psychickém rozpoložení, abyste příběhem dál v pořádku prostupovali. 
With that being said, už by nemělo hrozit žádné čekání na kapitolu takřka víc jak 4 roky. Těm z Vás, co jste na ni počkali... se slzou v oku a sklopenou hlavou skutečně z celého srdce děkuji. Nebýt Vás, tak Little. nedokončím. Nebýt komentářů a hvězdiček, co mi téměř každý týden připomínají, že o něco, co jsem zdánlivě odložila, je stále zájem, že čtenáři, co mě sledují už déle a i vydané kapitoly Little. četli, se k ní stále vracejí... jednoduše na to nemám slov a opravdu Vám na sto tisíckrát děkuji.
Teď už mi nezbývá než doufat, že Vás zbytek nezklame a zůstanete Little. věrní. Pokud se najdou i nějací noví čtenáři, tak Vás srdečně zdravím a děkuji za Vaši přízeň, že jste s Little. vydrželi až sem! Najdou-li se tací, co vydrží až do úplného konce, pak bych nemohla být šťastnější.
Obrovské, obrovské poděkování Raiume, která mě do fandomu zpátky dostala, a obrovské, obrovské poděkování Wolf_Clare, která byla mojí neutuchající podporou při psaní. Obě dvě jsou perfektní autorky, takže pokud je ještě neznáte, tak jejich profily určitě navštivte!
A konečně po tak dlouhé době mohu říci: Užijte si příběh!
- Erbi ♡
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -  

Jak dlouho může člověku trvat, než na něco dokáže zapomenout? Existujou nějaký rádoby vzpomínky, na který se vlastně ani zapomenout nedá? Popravdě nemám zdání, proč se na to ptám, když zrovna já jsem se musel v rámci vlastní hlavy tolikrát nuceně postarat, aby určitý nejmenovaný věci byly už jenom součástí minulosti. Nejmenovaný, i když si prakticky u každý z nich jméno moc dobře vybavuju. Pokud nejste z těch pomalejších, tak vám možná už vítězoslavně docvaklo, že mluvím o všech svejch bejvalejch vážnejch známostech, pokud se dá z jejich strany pár smočení čuráka v otvorech mýho těla považovat za vážnou známost.

Jeden by si byl možná pomyslel, že s každym dalším, kterej odejde, bude zapomenutí na toho následujícího snadnější. Přece jenom, když se nějaká událost pravidelně opakuje v relativně krátkejch intervalech, tak by se o ní dalo mluvit jako o rutinní. Když nás opustí něco, nebo i někdo, poprvý, tak se obvykle nevyhneme teatrální reakci. A ty z nás, který nejsou známý jako zrovna emocionálně nejreaktivnější, se tý reakci nevyhnou aspoň takovym způsobem, kterej ostatní nemůžou vidět. Zamrazení v kostech, zaseknutí dechu, vynechání úderů srdce, zpocení se až někde na prdeli. Těžko v sobě takovou reakci popřít, když nám ji dá všema tak milovaná realita okamžitě znát pomocí smyslů. A i když nám kapky potu zatejkaj mezi půlky, tak v obličeji, nebo, nedej bože, ve slovech nedáme nic znát.