Little. [EreRi CZ A/B/O ] ☑

První, co šel kolem

Svoje pocity jsem vždycky zvládal kontrolovat. Ne přímo teda je jakožto samy o sobě, protože kdyby tomu tak bylo, tak bych tu asi nedřepěl ve svejch 30letech po patnácti rozchodech s klukama, který mě brali jenom jako rohožku, a to ještě v tom lepším případě. Pro většinu z nich jsem byl asi nějakej takovej ten zoufalej omega, kterej se pro ně ochotně přehne přes stůl, židli, postel, zábradlí – kdekoliv, kde si řeknou, aby si udělali dobře, a pak mohli pokračovat v cestě. Jako jich to už udělalo několik v řadě za sebou. Bylo o mně obecně známý, že nejsem schopnej s nikym vydržet v delšim vztahu. I když osobně jsem to viděl tak, že to oni nejsou schopný vydržet se mnou. Možná právě kvůli tomu, že jsem se zvládal až moc kontrolovat. Potřeboval jsem nad sebou mít kontrolu, ve svejch vlastních rukách. Když z Vás matka příroda udělá omegu, tak Vám přímo mrdne do ksichtu, že jste ta nejlabilnější věc na světě. Proto jsem všechno zadržoval a polykal v sobě.

Tudíž asi nemůžu říct, že bych svoje pocity kontroloval. Kontroloval jsem jenom to, jestli je na sobě dám nebo nedám znát. Možná i kvůli tomu jsem nakonec skončil s Hange, u který věděl celej svět, jak se cejtí, poněvadž její výkřiky radosti nebo smutku se fakt přeslechnout nedaly. Do teďka jsem si myslel o sobě, že vím, jak na to. Vím, jak poslouchat největší sračky od těch nejnesympatičtějších ksichtů a nedat na sobě nic znát ani na vteřinku. Myslel jsem si, že vim, jak vyslechnout "Mezi námi by to prostě jenom nefungovalo", aniž bych se u toho rozfňukal. Lhal bych, kdybych řek', že mý srdce se nerozpadlo na trilion zasranejch kousíčků potom, co mi dal Farlan vale. Ale měl jsem natolik hrdosti, abych se mu nevrhnul kolem krku a nezačal ho prosit o to, aby mne vzal na milost zpátky k sobě, v životě bych se k tomu nesnížil.

V životě jsem se nesnížil k tomu, abych začal fňukat a brečet, když nebylo po mym. Když se mi něco nelíbilo. A to ani jako malej. Sáhněte si do svědomí a řekněte mi popravdě, kolik z Vás si vydupávalo bonbony, nebo hračky, nebo jakýkoliv jiný píčoviny, který jste chtěli. Já jsem to neudělal ani jednou. Jasně, sralo mě to, ale dokázal jsem to v sobě potlačit. Zadupat někam dospodu všech emocí, co se ve mně míchaly, vytlačit to z hlavy, zapomenout na to, nevšímat si toho. Za prvé jsem časem přišel na to, že je daleko lepší, bejt očividně nasranej a vytočenej, než brečet. A časem Vám život natrhne prdel a zkřiví záda tolikrát, že se naučíte nad věcma jenom mávnout rukou. Možná, že jako menší jste si vážně zvládli sladkosti vybrečet, jenomže jako starší, už si nevybrečíte nic. Je lepší naučit se přijmout věci, kvůli kterejm se Vám brečet chce se suchejma očima.

Budeš bulet, protože se Ti nechce makat ve škole? Tak máš vyhazov. Budeš bulet, protože se Ti nechce makat v práci? Tak máš vyhazov zrovna tak. Budeš bulet, protože se Ti nechce makat pro vztah, protože stojí za starou bačkoru? Tak se můžeš rozloučit se životem ve dvou a pomalu si hledat byt, kam se posléze se svejma devadesáti kočkama nastěhuješ. Takhle jsem k životu přistupoval. Takhle jsem se k němu snažil přistupovat, a i přesto jsem za posledních pár dní porušil naprosto všechny pravidla, co jsem si sám stanovil. V čele s hlavním pravidlem – Nedej na sobě znát slabost. Volně přeloženo nebul jako malej spratek, beztak Ti to bude k hovnu. Vedu tady sáhodlouhý proslovy o tom, jak nemáte brečet, kvůli každý píčovině mezitim, co sám brečim.

A ještě jsem speciálně zdůrazňoval, že nad věcma, který nezměníte máte mávnout rukou a přijmout je tak, jak Vám je osud naservíroval. A co si jako sám myslim? Myslim si, že když tu budu sedět a klepat se na lavičce u jídelního stolu, že tim něco změnim? Že slzy mi jako vyplavěj to dítě z těla? Nevim, co si myslim. Jsem zmatenej sám v sobě? Možná se divíte tomu otazníku, ale já se vážně ptam. Ptam se sám sebe, jestli jsem sám v sobě zmatenej. Tyhle rádoby filozofický otázky šly vždycky kolem mě. Vždycky jsem byl ten zamlklej, co obvykle držel hubu a když si ji otevřel, tak jenom proto, aby moh' někomu říct, ať laskavě zavře tu svojí. Neměl bych se asi divit, že mě lidi nemaj příliš v lásce, ale... ale to jim vážně nestojim ani za to, aby se mnou strávili jednu noc a potom aspoň ještě jeden zkurvenej den?! To se vážně musej hned potom sebrat a zdekovat se, ještě než se probudim?!