Prvotní upírka

Podmořský palác

Po obědě míříme do prostor, které jsou určeny převážně prvnímu ročníku. S holkami se bavím o učení, knihách a dokonce i nějakých průšvizích. Holky o mě říkají, že budu oblíbená žákyně každé učitelky. Já se jim jen potichu směji.

Dorážíme ke vchodu do prostor prvního ročníku. Jane otvírá dveře a mně se naskytuje pohled na společenskou místnost. Celá v barvách školy, což jsou červená, zelená, modrá, stříbrná a růžová.

Místnost je moderně zařízená. Je tu kolem třiceti míst k sezení. Tři plazmové televize a asi deset nejmodernějších počítačů.

„Výhoda prvního ročníku," povídám a pozoruji ostatní holky z ročníku.

„To teda jo," přikyvuje Krista.

„Hani, jsi s námi v pokoji," oznamuje mi ještě Hyacinta, která se stihla podívat na nástěnku, a už mě vedou do druhého patra, kde jsou pokoje.

Opravdu je nás pět v jednom pokoji. Holky mi nechali postel u okna. Okamžitě k ní zamířím a vyndávám svůj růžový kufr na kolečkám, který mi pořídila teta z Francie. Vyndávám své nejoblíbenější triko s krátkými rukávy a beru si ho na sebe, místo školní uniformy, kterou mám pěkně propocenou. Vytahuji i volné tři-čtvrteční kalhoty z Francie a oblékám si je spolu s tričkem.

Holky dělají úplně to samé co já. Když jsme všechny oblečené v pohodlném oblečení, vyrážíme ven na pozemky ke kouzelnému jezeru.

Sedám si na své oblíbené místo. Holky si sedají hned vedle mě.

„Tady to je krásné," říká Klér.

„To teda ano," připouštím a hledím na druhý konec jezera, kde se rozvalují kluci.

„Jak jsi o tomhle místě věděla?" ptá se mě Jane a pozoruje černovlasého chlapce, jak má v ruce dlouhý meč.

„Vždycky, když mě sem maminka vezme, zalezu si na toto místo a pozoruji přírodu. Občas se zastavit a zapomenout na mé prokletí je někdy příjemné," rozplývám se. Až po chvíli mi dochází, co jsem řekla a kouknu se na holky. Ty na mě hledí neschopny slova.

„J-jaké prokletí?" vzpamatovává se Krista.

Vzdychnu. Teď už to holkám nezatajím. Neměla jsem se tak zbrkle prořeknout. Ach jo. Jdeme si podepsat ortel smrti.

„No víte. Pamatujete, jak jsem první hodinu odešla se napít?" ptám se.

Holky přikyvují, jako že jo.

„Nešla jsem se napít jen tak něčeho. Musela jsem hlavně za ředitelkami," povídám, když mě přerušuje Hyacinta.

„Proč jsi nešla normálně do síně?" ptá se

„Protože tohle pití vedou jen ředitelky. Bohužel u sebe nebyly a já začínala pociťovat stále větší a větší žízeň. Věděla jsem, že pokuď se do pár minut nenapiji, neovládnu se," zatím se celkem úspěšně vyhýbám slovu krev, ale to nezůstane dlouho.

„Jak to pití vypadá a jak se jmenuje?" přeruší mě Jane.

„A co by se stalo, kdyby ses nenapila?" doplňuje jí Klér.

„To pití je červené, teplé a chutná jako rozpuštěná čokoláda. Co by se stalo? Začala bych útočit na studentky," sklápím oči k zemi.

„Ale jak bys nás mohla napadnout?" ptá se nevěřícně Krista.

„Pomocí tohohle," ukazuji holkám tesáky, které mi vyrostli během našeho rozhovoru.

„Ty jsi upírka?" ptá se vyděšeně Hyacinta.