Prvotní upírka

město Poslední Naděje

Už je to měsíc co jsem vyhrála oblastní kolo. Hned druhý den mě ve škole všichni přivítali s velkým potleskem, ale to teď není hlavní. Za celý měsíc v živlové magii postupuji k nejvyšší příčce.

Navíc jsem včera večer dostala dopis z Křišťálové školy magie. Je to druhá nejlepší škola. První je živlová akademie. Navíc tato škola poslala dopis i Jindrovi, Aničce, Janě, Anetě, Lukášovi a Krutoslavovi.

Jsem rozhodnutá to vzít, ale jen v případě, že ostatní půjdou taky. Jindra s tím souhlasí a dnes se rozhodne, jestli to vezmou i ostatní.

Sedím s Jindrou v lavici. Potichu se spolu bavíme v japonštině o oné škole.

„Je to nejlepší škola magie. Po akademii je druhá v živlové magii. Málo koho přijmou, a když už, z jejich studentů se stávají mistři v oboru. Maminka mi o ní jednou vyprávěla. Hned jsem si řekla, že bych chtěla jít tam. Ale jak řekla maminka, musela bych být nejmocnější, aby mě vzali. Tak jsem se musela smířit s akademií, kam berou všechny," vzdychnu.

„Teď se ti, ale sen vyplní. Budeš studovat právě na ní," chlácholí mě Jindra.

„Ahojky," zdraví nás nově příchozí, což jsou Jana s Aničkou a Anetkou.

„Ahoj," pozdravíme je česky.

„Kde jsou kluci?" zeptá se Jindra.

„Za chvíli jsou tady," odpoví Jana.

Během chvíle do třídy vejdou i kluci. Odloží si věci u své lavice a jdou k nám.

„Ahoj," pozdraví nás. Odpovíme jim.

„Tak, jak jste se rozhodli? Jdete do toho s námi?" ptám se.

„Já jo," usměje se Krutoslav.

„To si piš," přidá se i Lukáš.

„To si za nic na světě nenecháme ujít," ozve se Jana za všechny tři dívky.

„Dobře. Budeme muset rychle napsat odpovědi. Školní rok v Křišťálové škole magie, začíná přesně prvního ledna," přikývnu a z tašky vytáhnu sedm archů pergamenového papíru. Každému jeden podávám a sama si jeden nechávám.

„Tohle vyplňte, po hodině to pošlu. Škola zařídí náš přestup bez problému. Příští měsíc už budeme sedět úplně v jiných lavicích," usmívám se. Každý si arch odnáší na místo a začíná ho vyplňovat.

Já se kouknu na ten svůj. Nejdříve se pokusím napsat své nové jméno, bohužel mi to nějak nejde a podepíšu se tedy svým pravým jménem. Když mám napsat věk, přijde úplně stejná situace a já jsem donucena napsat svůj pravý věk. Pak už tam jsou věci jen ohledně školy a bydliště. Píši vše co vím. Nakonec to rychle podškrábnu.

Konečně končí hodina. Všichni kamarádi mi podávají své archy. Opatrně vykouzlím sedm obálek a jednotlivé archy uložím dovnitř.

Kamarádi kolem mě dělají clonu, takže nikdo nic nevidí. Mávnu tedy ještě jednou rukou a obálky se přemístí do ředitelny Křišťálové školy magie.

Během pěti minut nám přijde odpověď. Přijde sice jen jedna obálka, ale se sedmi menšími uvnitř. Každý si bereme tu s naším jménem.

Jana, Lukáš, Krutoslav, Aneta a Anička o mně už vědí. Vědí, že mi je sedm a jmenuju se jinak. Omylem jsem se totiž před týdnem prořekla.

Milá slečno Kopecká,

Udivuje nás vaše přijetí. Jsme sice za to rádi, ale mysleli jsme si, že studujete na živlové akademii své nevlastní matky. Proto je nám s velkým potěšením vám oznámit, že vy a vaši přátelé získáváte v naší škole plné stipendium. Vy slečno, jste největší čarodějka na zemi a navíc jste učednice všech bohů. Samozřejmě víme i o vašem krvavém problému, jak tomu říkáte. Na naší škole je víc takových, jako jste vy. Avšak oni jsou úplní upíři.