Prvotní upírka

Poseidonův syn Triton

Už je tomu týden, co jsem zpět v akademii. Za tu dobu jsem se s rodiči trochu poznala. Avšak nebude z toho takové porozumění jako s maminkou a tetami. Snažím se, ale nejde to. Jsou pro mě hrozně cizí. Neznám je a oni neznají mě. Stále se mi snaží něco diktovat, ale nevychází jim to. Už od malička mám svoji hlavu a stojím si za svým.

Všichni se mě snaží povzbudit, že to půjde. Mám dokonce silnou oporu v Poseidonovi, ale já už nemůžu. Je to s nimi k nevydržení. Je na nich vidět, že ještě nikdy nevychovávali dítě, natož upírku a bohyni v jednom.

Díky nim jsem si zavedla znovu deníček, který jsem po útěku přestala psát, abych si měla komu postěžovat. Stále chtějí, abych se vzdala svého příjmení a přijala jejich. Avšak mně se líbí to staré. Tady máte menší úryvek z deníčku:

Pondělí 9. Ledna 2012

Milý deníčku, jmenuji se Elizabeth Hana, avšak své první jméno nemám ráda. Málo lidí chápe proč. Nemám ráda ani příjmení svých rodičů. Je to příšerný. Zní zle a všichni si hned myslí, že jsem taky zlá. Je pravda, že to příjmení zná hodně málo lidí. Většina mě zná pod Kopeckou, což je příjmení mé adoptivní mamky.

Do svých jedenácti jsem žila bez toho, abych věděla, že moji rodiče žijí. Vše se změnilo před pár dny. Od té doby, mi rodiče dělají ze života peklo. Stále samá nařízení jak se mám chovat, že mám reprezentovat rodinu. Dostávám i lekce slušného chování navíc.

Mě jsou však tyhle nařízení ukradená. Mám svoji vůli a nechci nikoho poslouchat. Chci si žít podle sebe, i když mi je teprve jedenáct. Nikdo mě však nechápe, všichni chtějí, abych poslouchala na slovo, ale že mám vlastní rozum, jim nevadí. Všichni mě totiž berou jako malou holku.

Jedině snad moje adoptivní mamka s tetami. Ony mě vychovaly, naučily samostatnosti a připravily na život mezi dospělými. Sice nemám moc kamarádů mezi vrstevníky, ale se staršími se bavím úplně v pohodě. Nedělá mi problém rozebírat s patnáctiletými holkami módu, kluky a já nevím co dál.

Chtěla bych zase zmizet někam hodně daleko. Je mi celkem jedno kam, ale hodně daleko od rodičů.

Musím se už rozloučit, zítra zas napíšu.

Konečně nadešel den odchodu do minulosti. Vybrali jsme mě a mé přátele spolu s Jane, Hyacintou, Klér, Kristou a mojí sestrou a Matějem. Všech patnáct se vypravíme do doby, kdy se Osiris narodil. Je tomu již něco kolem sta let. Avšak nikdo z nás se nebojí. Vždy se totiž budeme přesouvat k největším Osirisovým zvratům v životě.

„Hano, kde zase vězíš?" zavolá na mě Jane, když den před odjezdem sedím v knihovně a čtu si knihu.

„Co je? Děje se něco?" ptajíc se, překvapeně vzhlédnu od knihy.

„Ne, ale rodiče tě hledají. Prý bys měla jít na nějaký večírek. Moc ti nezávidím, viděla jsem totiž šaty, co ti vybrali," informuje mě.

„To snad nemyslí vážně. Vyřiď jim, že nikam nejdu. Kdyby mě náhodou hledali, budu u Poseidona v paláci," řeknu a vyjdu z knihovny.

Zamířím rovnou k jezeru, odkud se přemístím ke krásnému podmořskému paláci. Před palácem se prohání plno mořských panen a hrají si na babu. Přeměním své nohy v ploutev a plavu k nim.

„Ahoj," pozdravím je.

„Nazdar Hani, co ty tady?" ptá se jedna přes druhou.

„Ale, rodiče zase prudí, tak jsem přišla za vámi a Poseidonem. Je doma, nebo zase někde zklidňuje moře?" optám se.

„Vždyť ho znáš. Myslím, že je někde na Filipínách a rybaří," odpoví nejstarší z nich Merima.

„Tak díky. Můžu se aspoň přidat k vám?" poprosím je.

„Ty vždycky," usměje se Merima a společně plaveme k ostatním.

Po hodinách hraní si všechny sedneme na trávník před palácem a vášnivě se mezi sebou bavíme.

„Hanko, s tebou je větší zábava než s Amfitrítou," poví mi nejmladší Solena.

„Díky. Když už je řeč o ní. Vyšilovala hodně, když se s ní Poseidon rozvedl?" zeptám se.

„Docela jo. Málem zbořila celý palác, jak vyváděla a ječela. To jsi měla vidět. Všichni se před ní krčili, jen Poseidon stál vzpřímeně a nehnul brvou. Taky si nechal svého božského syna Tritona. Docela si oddechl, když jeho matka odešla," poví mi Mília.

„Pamatuji si, jak jsem s Poseidonem randila, a Amfitríta to nemohla zkousnout. Hned na začátku ve mně viděla konkurenci. Vždy když jsem sem přišla a ona tu byla. Pohádali jsme se víc než dost. Stále mi předhazovala, že je bohyně a já jen obyčejná dívka. Hádku vždy musel přerušit Poseidon," zavzpomínám. Ty časy mi ani trochu nechybí. Poseidon si vybral a já jsem ráda, že to jsem já.

Povídám si s vílami dlouho, dokud se neobjeví chlapec se zelenou pletí a rybím ocasem. Opatrně plave naším směrem. My se zrovna něčemu smějeme.

„Ahoj," připlave blíž a pozorně si mě prohlíží.

„Ahoj," odpovíme mu a dál se bavíme mezi sebou.

„Ty jsi Hana viď? Otcova budoucí žena," vyhrkne mým směrem.

„Ano to jsem a ty jsi určitě Triton, Poseidonův syn?" oplatím mu.

„Ano, těší mě," řekne a políbí mi způsobně ruku.

„I mě," jemně se ukloním.

„Otec o tobě už čtyři roky básní, mou matku to šíleně vytáčelo, ale mně se to líbilo. Vždy o tobě mluvil hrozně hezky. Říkal, že jsi jak moře. Neposedná, klidná, ale vždy moc milá. Prý nemáš ráda nařízení a poroučení. Od prvního okamžiku jsem tě chtěl poznat a přál si, abyste se s otcem dali do hromady," poví mi.

„Děkuji," začervenám se rozpaky.

„Nemáš se za co stydět. Máte se oba rádi a jste oba bohové," snaží se mě uklidnit Triton.

„Asi nevíš, kdy se vrátí Poseidon? Chtěla bych se s ním rozloučit, než odejdu na dlouhou dobu do minulosti," povím po chvíli.

„Otec přijde ze světa lidí až kolem osmé večerní. Jestli chceš na něj počkat, můžeme si dát společně večeři," nabídne mi.

„To by bylo super," přikývnu. Vstanu a odcházím s Tritonem do paláce.

Celou cestu do jídelny mi vypráví, jak je rád, že budu jeho nevlastní matka. Že Poseidonovi nechám volnou ruku se smrtelnicemi a jejich dětmi, a že určitě dostane i další božské sourozence. V tom všem mu přikyvuji, ale když přijde řeč na můj původ, neochotně mu povím celý životní příběh. Zezačátku je mírně zaskočen, ale nakonec to skousne.

S Tritonem si povídám celou večeři a dobu kdy čekám na Poseidona. Ten se domů uráčí až v deset hodin, ale nám to nevadí. My jsme se stihli za těch pár hodin hodně sblížit. Sám Poseidon vidí rád, že jeho snoubenka se sblížila s jeho synem.

Dnešní noc strávím v paláci na posteli vedle Poseidona. Kdo si bude myslet, že se něco stalo, toho si půjdu osobně podat jasný? Na sex jsem ještě dost mladá.