Prvotní upírka

Nový přírůstek do rodiny

Konečně jsme s Hanou svoji. Cítím se šťastný. Nevím, jak bych měl popsat to co se děje po našem polibku, ale zničehonic se objeví v uličce Sinkor i s Osirisem. Ten má ve tváři ještě větší prázdno, než před týdnem. To je znamení, že je určitě pod nějakou velmi nebezpečnou kletbou. Rychle strhnu Hanu, aby Osirise ani kouskem oka nezahlédla. Pomůže mi i můj bratr. Oba si stoupneme před ni.

„Co tu chceš?" křiknu na něj.

„Ale, někdo vám chtěl pogratulovat," ozve se úlisně a něco pošeptá Osirisovi.

Osiris se pomalu vydá k nám. Hana nás odstrčí stranou a nevěřícně kouká na přibližujícího se adoptivního syna. Ten za chůze vytáhne hůlku a namíří jí na Hanu.

„Osirisi, ne," zvolá Tenie s přední řady a předejde před nás.

Osiris se ani nezastaví a sešle na svou sestru mučící kletbu. Všichni najednou vykřikneme zděšením a Tenie bolestí, která jí naplní. V záchvatu agónie se zhroutí na zem, kde sebou začne házet. Já i Hana na to nevěřícně zíráme. Hana má v očích slzy a ruce před ústy.

Když Osiris kletbu ukončí, zůstane Tenie ležet na zemi a její hruď se mírně zvedá.

„Ne," vykřikne Hana a zhroutí se na kolena. Ruce položí na zem a v jejích očích odumřou i poslední plamínky života. Z velmi velké dálky se ke mně dostanou její myšlenky.

„To není možné. Už i Tenie. Na co je mi život, když ti dva o něj právě přišli."

Hned je mi jasné, že Hanula přestala bojovat a vzdala to. Kouknu vyděšeně na bratra a on kývne. Postaví se před Hanku a nakonec i mě a vytvoří kolem nás štít. Přiklekne si vedle mě a pomůže mi mou milou položit na záda, aby ležela.

„Vem ji okamžitě ke Gaie. Ona jediná jí může pomoci a hlavně ať se napije krve, i to by jí mohlo pomoci," řekne mi. Kývnu. Vezmu nevěstu do náruče a společně nás přemístím ke krásnému lesnímu domku bez oken.

Před domem na zahrádce je skrčená ženská postava. Poznám v ní moji předrahou babičku a vychovatelku Gaiu.

„Babi," zvolám a přejdu k ní.

„Poseidone, co ty tady děláš? Nemáš mít s Haničkou náhodou svatbu?" zeptá se mě.

„To ano, ale napadli nás a má drahá zůstala nehybně ležet. Pomohla bys jí prosím-tě?" řeknu rychle.

„Ale samozřejmě, dones ji do svého pokoje, za chvíli jsem tam," poví mi.

Kývnu a vydám se rychle do domu a do druhého patra, kde má svůj vlastní pokoj. U jedné zdi je vodní postel napuštěná slanou vodou, na druhé straně slaná fontánka, u okna psací stůl a ještě je tam pár skříní z mořského dřeva. Celý pokoj voní jako čerství mořský vzduch. Nejlepší místo k odpočinku.

Položím Hanu na postel a zavřu jí oči, aby jí pro jistotu nevyschli. Po chvíli přijde babča s náručí plnou čistých ručníků. Na vrcholku má několik lahviček s lektvary a jednu láhev rudé tekutiny. Položí si všechno na stůl a přejde k Haně.

„Mohl bys mě nechat na chvíli o samotě?" otočí se na mě.

Kývnu a vyjdu na chodbu. Rovnou zamířím do kuchyně a naliju si trochu nektaru do poháru. Jen co dopiju, naleju si další, dokud mě nezavolá Gaia.

Vyběhnu schody a vpadnu do pokoje. Na posteli sedí babička, Hana leží v nezměněné podobě, jen o něco bělejší a s rudějšími rty. Na sobě již nemá šaty a vlasy má rozpuštěné, takže jí obkružují hlavu. Přes tělo má přehozené lehké prostěradlo, které vykresluje její linie, ale ne tak štíhlé jako dříve. Na vrchu se jí vykresluje kulaté bříško, jako by během jednoho měsíce přibrala.