Prvotní upírka

Návštěva z budoucnosti

V Praze se objevíme na Václavském náměstí. K tomu máme ještě hodinu a půl ke schůzce s Poseidonem. Chytím proto děti za ruku a jdu s nimi i Laurou, vedle sebe, do jednoho obchodního domu si něco hezkého koupit na sebe.

Tenie koupím nové boty do školy. Osirinovi nový klobouk. Laura dostane těhotenské tričko a já si koupím jen nové střevíce.

Za dvě hodiny stojíme už u orloje a čekáme na Poseidona. Ten bohužel ještě nikde není. Čekáme další půl hodiny, ale stále se ještě nikde neukázal.

„Co se mohlo stát?" strachuji se.

„Neboj, Hani, on určitě dorazí," chlácholí mě Laura, ale sama je velmi neklidná.

„To doufám, neviděla jsem ho už jedenáct let," povím.

„Na koho tu čekáme?" zeptá se Osiris.

„Na Poseidona, což je přítel Hany," odpoví Laura.

„Vždyť jsi říkala, mami, že nás navštívit nemůže, protože je v jiné době," namítne Tenie.

„To ano, ale on sem přijel za námi," odpovím.

„Hano, tady jsem," zašeptá mi do ucha známí hlas.

„Poseidone," křiknu, otočím se a skočím mu do otevřené náruče.

„Tak rád tě vidím," pošeptá mi do ucha.

„Já tebe taky," usměju se na něj.

„Ehm, myslím, že bys někoho měla představit," ozve se za námi pobaveně Laura.

„No jo vlastně," uvědomím si. „Tenie, Osirine, tohle je Poseidon, můj přítel. Poseidone, tohle jsou mé nevlastní, adoptivní děti. Tenie a Osiris. Osirina znáš z budoucnosti. Tenie je jeho sestra."

„Rád vás poznávám v době vašeho mládí," potřese si s každým rukou.

„I nás těší," odpoví Tenie.

„Co jsi mi potřeboval tak důležitého sdělit, že jsi odešel do minulosti?" zeptám se po představování.

„Chytili jsme v budoucnosti Osirina. Vyprávěl nám celý svůj životní příběh. Dost často se však zmiňoval o tobě," pošeptá mi.

„A ty doufáš, že ho nijak netrýzním, viď?" mrknu na něj.

„No jo. Víme všechno, proč začal vraždit a další věci," přikývnul.

„Neboj, i já mám jednu teorii. Sinkor musel ublížit Tenie a on začal vraždit jeho lidi," povím mu.

„Přesně tak to bylo. Jediný kdo mu prý zbyl, jsi byla ty, ale když vyrostl, vrátila ses do budoucnosti," kývne.

„Takže on se potom upne na mě?" podivím se.

„Přesně tak," přisvědčí.

„A předpokládám, že mě chce vidět," přemýšlím.

„Tebe, Tenie a své mladší já, prý tak se to opravdu kdysi stalo a on si to pamatuje," doplní mě.

„Ale já se teď nemůžu vrátit," namítnu.

„Taky, že se vracet nemusíš. V jednom domě, který jsme si pořídili, na nás čeká spolu s tvými rodiči a ředitelkami akademie," uklidní mě.

„Tak vyrazíme ne," usměju se na něj a otočím se k dětem a Lauře.

„Jasně," zakřičí.

„Přemístím nás," řekne Poseidon a všichni do jednoho se přemístíme do obřího domu.

„Tak jsme tady," zakřičí Poseidon do útrob domu.

Prohlídnu si místnost, ve které jsme se objevili. Na všech čtyřech stěnách jsou dvoje dveře. Jedněmi do pokoje vejdou ředitelky akademie. Dalšími mí rodiče a posledními Osiris ve starší podobě.

S ředitelkami se obejmu a na rodiče se jen zamračím. Nestojí mi za úsměv a už vůbec ne, abych je objímala. To Laura se s nimi přivítá mnohem vřeleji.

Posledního příchozího si změřím pohledem, ale i jeho obejmu a on mi objetí oplatí. Je divné objímat Osirise jako staršího a přitom mít vedle sebe jeho jedenácti letou podobu.

„Mami, tak rád tě vidím," pošeptá mi.

„A já tě ráda poznávám ve tvé dospělé podobě," usměju se na něj.

„Mami, mohla bys nám to prosím vysvětlit," ozve se Osiris s Tenie najednou.

„Tihle lidé co tu jsou, jsou moje rodina. Tento pán jsi ty z mé doby. Vím, že, Osirisi, přežiješ, ale doufám, že se zbavíš té své nemoci," usměju se na něj a rozcuchám mu vlasy.

„A kde jsem já?" zeptá se Tenie, hledajíc pohledem sama sebe.

„Ty tu bohužel nejsi Tenie. Před lety tě zajmul Sinkor a mučil tě, jen proto, abych se k němu přidal. Neudělal jsem to a on tě dohnal k šílenství," odpoví ji Osiris starší.

„To snad ne," vykřikne a do očí ji vyhrknou slzy.

„Bohužel je to tak," smutně se usměje.

„Chci se vidět," vyžádá si Tenie.

„Předpokládali jsme to, tvé tělo bez duše leží v posledním patře, pojď, dovedu tě tam," nabídne jí moje adoptivní mamka.

„Dobře," přikývne a odejde s ní z místnosti.

„Osirisi, co jsi mi potřeboval?" otočím se po odchodu Tenie na starší vydání mého adoptivního syna.

„Hlavně jsem potřeboval mluvit se sebou. Osirisi, Sinkor se chce přimluvit, aby tě přijali do Anglické školy čar a kouzel. Prosím-tě, odmítni to. Sinkor tě chce využít k ovládnutí světa. Nezáleží mu na tom, že jsi ještě dítě, k tomu ještě trpíš vzácnou nemocí, kdy musí tvůj mozek stále pracovat.

Sinkor se nebojí použít jakoukoliv zbraň, jen aby tě dostal na svou stranu. Nenech se vytočit ani tím, když bude mučit tvoji sestru a věř, že se z toho jednou v budoucnu dostane," varuje Osiris své mladší já.

„Dobře," přikývne Osiris mladší hlavou.