Prvotní upírka

Procitnutí

Během okamžiku všechny svolám, a můžeme se vydat zpět na zem. Matěj si Lauru při shledání přitáhne na svou hruď a nechce ji pustit.

„Lauro, toto je náš bratr Matěj, jen tento je z budoucnosti kdy mu už je dvaadvacet let," představím jí ho.

„Tohle jsem ti vždy chtěl udělat, ale bohužel jsme od sebe jen o rok, takže to nešlo," usměje se Matěj a konečně Lauru pustí.

Znovu otevřu portál, tentokrát ho otevřu na pozemcích Academie, kde necháme Lauru, a uvidíme co se bude dít dál. Poseidon s Matějem si otevřou jiný portál. Podle jejich slov vede do naší dimenze, kde bych se mohla do hodiny probrat a oni chtějí být u toho.

Všichni se s nimi rozloučíme a já, lovkyně a Laura se vydáme portálem do Academie. Jen co z něj všechny vyjdeme ven. Celá se rozzářím a mé já se rozdělí na dvě části. Čas se kolem mě zastaví a já koukám jen na svou druhou část, mě velmi podobnou.

„Děkuji Hanko, žes mi pomohla změnit tuto dimenzi," začne mluvit druhá část mě.

„Nyní si už zasloužíš vrátit se zpět do své doby. Osiris je už velmi nervózní a bojí se o tebe."

Zůstanu jen nevěřícně koukat. Když v tom mě neviditelná síla začne táhnout k nebi a druhá část mi s úsměvem mává, dokud se neztratím z dohledu.

Pak už jen cítím silný náraz a otevřu oči. Ležím v pohodlné posteli s mokrým hadrem na hlavě a kolem mě je příjemná vůně levandule.

Podepřu se lokty, abych se mohla lépe porozhlédnout po místnosti, ve které se nacházím. Je to celkem hezky zařízený pokoj laděný do modré barvy. Je tu psací stůl, skříň, dvoje dveře, křeslo, které je nyní otočené k oknu a dětská postýlka.

Odhrnu ze sebe deku, abych se mohla postavit a jít zjistit, kde se nacházím, protože to tu neznám. Když se odkryji zjistím, že jsem oblečená v lehké košilce a vlasy mám rozpuštěné. Nikde nevidím žádné bačkory a tak bosýma nohama narazím na podlahu a opatrně vstanu.

Pár kroky dojdu k jedněm dveřím, avšak k mojí smůle se za nimi skrývá pouze koupelna. I tak tam dojdu, abych se podívala do zrcadla. Bohužel svůj odraz nevidím, což znamená, že už mám za sebou úplnou proměnu a snad už jsem i ve správné době.

Vyjdu z koupelny a otevřu druhé dveře, které už vedou na chodbu. Přejdu celou chodbou ke schodišti, po kterém se vydám dolu. Netrvá dlouho a stanu na prahu do kuchyně, kde bohužel nikdo není, a tak se vydám k dalším dveřím.

Je to asi obývák a z něho se už ozývají nějaké hlasy. Opatrně otevřu dveře, abych mohla nahlédnout. A uvidím svého bratra, Poseidona a nějakou postarší paní, která mi je povědomá.

„Pojď dál, Hanko," promluví stařenka, aniž by se na mě podívala. Ale upoutala pozornost těch dvou, kteří okamžitě vzhlédnou. Poseidon jako první zareaguje a přeběhne ke mně, a vtáhne si mě do náruče.

„Haničko, moje milovaná," šeptá mi do ucha.

Usměji se a přitáhnu si jeho hlavu do polibku. Poseidon na nic nečeká a ihned reaguje a polibky mi oplácí.

„Konečně jsi se mi probudila," pošeptá mi potom a pustí mě.

„Kde je Osiris a Tenie?" zeptám se.

„Osiris je v Academii, nedávali jsme ho zpátky do Anglie a Tenie leží v nemocnici," odpoví mi Matěj.

„Dobře, měli bychom tam jít. Musím ještě něco zařídit," řeknu a už se na mě objeví můj milovaný hábit a my můžeme vyrazit.

„Nechceš si přeci jen chvilku odpočinout? Bylas přeci jen tři dny v kómatu a to bys neměla ještě ani pořádně chodit," začne mě hned klidnit Matěj.

„Já vím, ale jsem bohyně, takže mám jiné starosti, než normální smrtelníci," odbudu ho a zamířím k venkovním dveřím, abych se mohla přemístit zpět do Akademie.