Prvotní upírka

Stella

Po hodince přemýšlení se nám začnou klížit víčka a my začneme usínat. Normálně sny nemívám, ale dnes jeden mám. Já i Matěj se objevíme ve velmi zvláštní zahradě.

Je ohraničená živým plotem, ale ne ze známé rostliny. Před ním jsou záhonky stejně neznámých rostlin. Na obloze září zlatavé hvězdy a jsou jasnější než kdy dřív. Uprostřed toho stojí pět trůnů. Čtyři z nich jsou prázdné. Na druhém trůně vpravo sedí tak patnáctiletá dívka v tmavě černých šatech vyšívané zlatou nití a na hlavě má nádhernou korunku s vrškem do tvaru hvězdy. Je štíhlé postavy, má blonďaté až zlatavé vlasy, oči zářící jako dvě hvězdy. Malý nosík leží nad usmívajícími se ústy. Některými rysy mi hodně připomíná Hanulu, dokonce i držením těla.

„Vítejte, otče, strýci" promluví sametovým hlasem.

„Kdo jsi?" zeptá se Matěj.

„Tvoje neteř, strejdo Matesy," usměje se ještě zářivěji.

„Jak je to možné, moje neteř je ještě malá, je jí sotva hodina," zakroutí nevěřícně hlavou.

„Ano, to je pravda," přikývne a postaví se. Pomalými kroky se vydá přímo k nám. „Tohle je sen, který jsem sama vyvolala, abych si s vámi mohla promluvit."

„Tak povídej," pobídnu ji.

„Vím, o čem přemýšlíte a jaké máte starosti. Otče, maminka je na tom teď hodně zle," podívá se na mě.

„Jak to víš?" zeptám se.

„Cítím to. Před půl hodinou se jí někdo pokusil znásilnit," poví.

„Ne, Hanka leží na mé posteli bez jediného pohnutí," zavrtím hlavou.

„Ano, v této dimenzi, ale maminky mysl se po úpadu do kóma odpoutalo od těla a přeneslo se do jiné dimenze a tam se ji jeden chlap pokusil znásilnit. Naštěstí tam existujete i vy a máte mamku rádi," vysvětlí mi.

„To je hrozné, jak je na tom?" vyhrkne Matěj.

„Jak jsem řekla, hrozně. Aby na to zapomněla a už se jí to nikdy nestalo, přidala se k Artemidiným lovkyním. Artemis si ji ale vyzvedne až za pár hodin. Nemohla ji vzít rovnou, je v temné akademii na pospas upírům, vlkodlakům, démonům a dalším bytostem zla," posmutní.

„To bude asi hodně vážný," povzdechne si Matěj.

„To ne," vykvikne najednou dívka.

„Co se stalo?" zeptám se jí opatrně a vezmu ji kolem ramen.

Dcera se na mě vyděšeně podívá a z očí ji začnou téct slzy, „maminka dostala od toho pedofila školní trest a má se u něj za tři hodiny stavit."

„To bude dobrý, uvidíš. Artemis ji nenechá vejít dovnitř," pohladím ji po vláscích.

„Myslíš?" podívá se na mě prosebně.

„Rozhodně. Artemis chrání panenství dívek a nedovolí, aby někdo znásilnil její lovkyni," přikývnu.

„Dobrá," uklidní se malinko.

„Jak se vlastně jmenuješ?" optá se Matěj.

„Stella, to jméno vymyslela maminka tři dny před svatbou, když si četla nějakou latinskou knihu a kdybych byla chlapec, měla jsem se jmenovat Ripple, tak se jmenuje můj bratr a sestra se jmenuje Bloom," odpoví.

„Ty máš sourozence?" podivím se.

„Ano. Oni jsou dvojčata a já jsem první, ale jsou o dvanáct let mladší," povzdychne si.

„Takže, když tobě je tady patnáct, těm dvěma jsou teprve tři?" zeptám se.

„Mě již není patnáct, ale jinak máš pravdu," přikývne.

„Kde to vlastně jsme?" pozeptá se znovu Matěj.

„Tohle je Hvězdná zahrada. Útočiště nových bohů," poví.

„Jak nových bohů?" pozvednu obočí.

„No já a dvojčata jsme nový bohové a vy dva. To víš, tati, je načase, aby vedení nad zemí převzal někdo nový. Začaly jste se lidem hrozně stranit a oni začali ničit naši planetu. Zezačátku to jsme jen my tři. Ty, já a maminka. Když se narodili i dvojčata, stali se i oni bohové. Já se starám o čistotu ovzduší a atmosféry. Mamka má na starosti všechny zvířata a rostliny, dokonce začala vymýšlet úplně nový druhy. Ty se staráš o čistotu oceánu. Bloom má na starost čistotu lesů a přírody a Ripple čistí sladkovodní vody," informuje mě.

„A pomáhá to životnímu prostředí?" podívá se na ni Matěj zvědavě.

„Ano a moc. Všichni se alespoň jednou do týdne objevíme společně někde na planetě a dáváme lidem najevo, že to tu máme na starost my," usměje se.

„To je dobré," ušklíbnu.

„Měli byste se probudit, za chvíli budu potřebovat přebalit," usměje se nevině a my se začneme rozplývat.

„Tak ahoj," zavoláme na ni.

„Čau," zamává nám a my zmizíme úplně a probereme se v mém pokoji v poloze, ve které jsme usnuli.

„To bylo něco," vydechne Matěj po rozhlédnutí.

„To ano," přikývnu a podívám se na svoji dceru Stellu. Ta se probudí a začne plakat. Přiskočím k ní a vezmu si ji do náruče.

„Ššš," snažím se ji utišit.

„Neříkala náhodou, že bude potřebovat přebalit?" připomene mi.

„No jo," přikývnu. Položím Stellu zpět na postel a začnu pomalu rozbalovat plátěnou plenku. Vysvlíknu ji, utřu zadeček a hodím špinavou do koše na špinavé oblečení.

„Ty víš jak na to?" podiví se Matěj.

„No jasně. Žiji na tomhle světě již několik tisíciletí a měl jsem nespočet dětí, o které jsem se musel starat. Jen dojdi za Gaiou a přines čistou plenku," pobídnu ho.

„Jasně," přikývne a zmizí z pokoje.

Během minuty je zpět s čistou plenkou. Vezmu si ji a začnu ji na Stellu vázat.

„Tak to by bylo," pousměji se a vezmu malou opatrně do náručí a začnu ji kolébat do spánku. Znovu usne a já ji položím hned vedle maminky. Zabalím ji do deky a spolu s Matějem opustíme pokoj. Odejdeme do obývacího pokoje, kde babča zrovna něco plete.

„Co to bude?" zeptám se.

„Svetřík pro malou. Jak je na tom?" podívá se na mě.

„Přebalil jsem ji a znovu usnula, spí vedle maminky, aspoň ji bude zahřívat její teplo a Hanka ucítí, že není na všechno sama," povím.

„To je fajn, ale měl bys jí jít nakoupit potřebné věci, abys jí měl do čeho ustrojit," pobídne mě.

„To je fakt, hned jsem zpátky," přikývnu a přemístím se do nejbližšího obchodu s dětskou výbavičkou. Vyberu tam kočár, nějaké oblečení pro malou, hračky a další věci. Paní prodavačka v tom obchodě na mě kouká docela divně. Raději hned zaplatím a vypařím se domů.

Gaia mezitím ukáže Matesovi pokoj, kde bude spát. Mě v pokoji zvětší postel, abychom se tam vešli všichni tři. A pro jistotu mi tam přičarují dětskou postýlku pro malou.

Jen co se vrátím, probudí se Stella dožadujíc něčeho k snědku. Gaia ji nakrmí trochou rozředěného nektaru a trochu rozmačkané ambrózie. Tu hmotu mě naučí, abych to mohl časem dělat sám i když tu Gaia nebude.

Po zbytek den jsem stále se Stellou a Hanou. Držím ji za ruku a šeptám jí, že vše bude zase v pořádku a hlavně jí vypovídám, jak nádhernou máme dcerku.

Večer uložím malou do postýlky a sám si lehnu vedle Hanky. Dám jí na hlavu mokrý obklad z mořské fontánky. Poté si ji přivinu k sobě a pažemi ji obemknu celý hrudník. Poté zavřu oči a usnu neklidným spánkem.