Prvotní upírka

Svatba

Celý týden je v duchu příprav a svatbu. Rozesílání pozvánek. Vymýšlení výzdoby. Příprava občerstvení a mnoho dalších věcí. Hlavně jsem si musela sehnat šaty. Mám štěstí, že si Eklida nechala svatební šaty od zakladatelky. Ty mají jemný květnatý vzor. Jsou na jedno rameno a z toho ramene splývá krásná bělostná vlečka. Šaty jsou vyrobené z čínského hedvábí. Navíc se k šatům velice hodí ten diadém, co my Poseidon koupil.

Dnes je pátek a za necelou hodinu půjdeme vše chystat na pozemky blízko jezera. V přípravách nám má pomoc i většina dívek a chlapců. Děvčata se rozdělí do tří skupin. První skupina bude chystat dekoraci. Další si vezme na starost hudbu a připraví si k tomu představení, které ukáží při hostině. Poslední dívčí skupinka pomůže v kuchyni.

Normálně božská svatba trvá i několik dní, ale že mi nemáme tolik času, tak se to oslaví vše v jeden den. Mě ani Poseidonovi to nijak nevadí, naopak jsme oba moc rádi, že hned po obřadu si budeme moc dělat své oblíbené věci. Navíc já mám ještě menší povinnost a to, že budu muset překontrolovat přírodu. Příroda sama o sobě v době boží svatby rozkvete, moře bude klidné, obloha bez mráčků a lidi se na sebe budou usmívat a budou milý.

Konečně zvoní, spořádaně vyjdeme na louku u jezera. Ve stejnou dobu tam dorazí i kluci, kteří pomůžou s manuálními prácemi. My dospělí budeme připravovat pokoje pro hosty, vítat je a dohlížet na studenty, aby vše bylo řádně přichystané.

Ani se nenaději a objeví se přede mnou Matěj v krásném bílém obleku. Matěj se vrátil z Japonska. Studoval tam od chvíle, co jsme tady. I když školu dodělal již před pěti lety, zůstal tam a dál se vzdělával v japonské magii, jejich bojových umění. Když jsem ho před jedenácti lety viděla naposledy, vypadal ještě stále trochu ustrašeně a bojácně. Byl malé postavy a málo kdo by si myslel, že my dva jsme nějak příbuzní, ba dokonce dvojčata. Nyní vypadá jako polobůh, což dokonce je, Athéna ho přijmula za vlastního. Má vypracované tělo a i pod tím sakem mu jsou vidět svaly. Je o dost vyšší, ale nyní je stejně velký jako já. Nyní už by každý poznal podobu, která je mezi námi.

„Ahoj," obejmu ho se slzami.

„Nazdar, jak jste se měli?" zeptá se a objetí mi oplatí.

„Ale celkem dobře, jen," nedokážu říct.

„Jen co?" podiví si.

„Lauru znásilnil jeden chlap a ona teď čeká díky němu dítě. Snažila jsem se jí pomoci, ale je to stejné jako s tebou," pousměji se na něj.

„A kde je?" rozhlédne se.

„Ještě nedorazila, ale počítám, že tu bude každou chvíli," povím.

„Tak na ni počkáme," pousměje se i on.

Nemusíme čekat ani moc dlouho, za okamžik vedle nás objeví zářivý opar a z něj vystoupí mamka a v náruči má Lauru.

„Čau sestřičko," pozdraví ji Mates, „slyšel jsem, co se ti stalo. Vím, jak se cítíš."

„Ne to teda nevíš," vyjede na něj.

„Ale ano. Mě strýc sexuálně zneužíval celý rok. Bylo to příšerné, vždy když byl podnapilý, mě svázal k posteli a...," zlomí se mu hlas.

„To muselo být strašné," vydechne.

„Taky bylo, proto vím, jak se nyní cítíš. Bál jsem se všech lidí a nejvíc asi mužů. Hana mě chtěla seznámit s panem Tolerenem, ale já byl moc vyděšený, bál jsem se, že mi něco udělá. Nakonec Hana poprosila všechny učitele, abych mohl chodit na hodiny s ní. Dokonce mě vzala i na její soukromé lekce s bohy," usměje se.