Prvotní upírka

Rozhovor s pokrevní matkou

„Hano," promluví na mě někdo a vytrhne mě ze snění.

Vzhlédnu a přede mnou stojí moje pokrevní mamka. Kousek se posunu, aby si mohla sednout. Mamka místo zaujme a dál si mě prohlíží zvídavým pohledem.

„Potřebuješ něco?" zeptám se po chvíli.

„Víš, myslela jsem si, že budeš mít větší radost, když zjistíš, že jsme živý," poví mi opatrně.

„Já mám radost, že jste živý. Jen, celý život jsem žila v přesvědčení, že jste mrtví. Kdyby to maminka s tetami věděly, určitě by prohledaly celý svět, jen aby vás našly. Určitě by ve vašem hledání pomohla i tvoje sestra. Nikdy mi nebylo zatajováno, kdo doopravdy jsem. Dokonce jsem poslední čtyři roky škemrala u Háda, jen abych vás mohla navštívit v podsvětí," povím jí.

„Takže tobě zdejší ředitelky přirostly asi hodně k srdci, co?" povzdechne si.

„Bohužel ano. To ony mě hodně naučily. Mluvím všemi jazyky světa, jsem mistryně světa v sólu mažoretek. Také ze mě vychovaly slušnou a poctivou dívku, zatímco vy jste byli zavřený v Thajsku," informuji ji jemně.

„Dáš nám alespoň šanci ti to vynahradit?" zeptá se zmoženě.

„Já vám dám druhou šanci, abyste mi to vynahradili, ale bude to těžší, jelikož až skončí válka, odejdu s Poseidonem do jeho podmořského paláce," řeknu jemně.

„Vždyť tahle válka může trvat i spousty let," zhrozí se mamka.

„Čím déle válka bude trvat, tím budete mít více času mě poznat," usměju se na ni.

„To je fakt," přikývne po chvíli a přitáhne si mě blíž k sobě.

„Jak jsi vlastně přišla na tohle místo?" optám se.

„To naše rodinná víla mi to řekla. Často, když jsem byla mladší, mě ve škole v Anglii hlídala. Občas mi i vyprávěla o téhle škole a já jsem moc ráda, že ses učila zde v akademii," poví mi mamka.

„No, popravdě jsem se tu učila asi týden. To co znám, umím jen tím, že jsem se učila půl roku sama. Od ledna před čtyřmi roky jsem vyučovala v Křišťálové škole magie," upozorním ji.

„To jsem vůbec nevěděla."

„Neví o tom hodně lidí."

Zavřu oči a položím si hlavu na mámino rameno. Je příjemné s ní takhle sedět. Nikdy v životě jsme se neviděly, a tak o sobě chceme zjistit co nejvíce. Ale i to ticho, které nyní mezi námi vládne, je příjemné. Obě máme aspoň čas si utřídit myšlenky.

Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych vyrůstala u nich. Určitě bych skončila ve spárech Sinkora. Nikdy bych nepoznala partu a nikdy bych se nenaučila všechny jazyky. Když jsem vyrůstala v prostředí, kde bylo možné zaslechnout všechny jazyky, nedělalo mi problémy, se ty jazyky naučit. Navíc tolik věcí bych se naučila za déle než jedenáct let života. Navíc bych byla se Sinkorem, který by mě použil jako zbraň hromadného ničení.

„Hani, běž se vyspat," ozve se hlas mamky.

Poslechnu a odcházím k ložnici, ale spát nejdu.