Prvotní upírka

Začátek cesty zpět

„To bychom měli, vyzvednu si tě po vyučování i s ostatními, snaž se co nejméně projevovat. Hlavně nikomu neříkej, co se stalo, nemuseli by to pochopit," upozorní mě ještě a spolu s Athénou se rozzáří a vypaří se.

„Ahoj," hlesnu ještě do ticha chodby. Raději se sama rychle přemístím do pokoje. Sbalím si všechny svoje věci do malého batůžku, zvětšeného kouzlem. Meč i luk si nechám na sobě, meč u pasu a toulec s lukem na zádech.

Skočím si rychle do koupelny, abych se přesně podívala, jak vypadám. V zrcadle na mě vykoukne mladá dívka v tmavém oblečení s červeným pláštěm přes ramena, ale zato má stříbřitě nalíčené oči a i vlasy vydávají stříbrnou zář.

„Mohou si myslet, že už začala moje proměna, přeci jen nikdo neví, jak doopravdy probíhá u prvotních upírů," ušklíbnu se v duchu.

Vejdu zpátky do pokoje, popadnu batoh a přehodím si ho přes záda. Porozhlédnu se po pokoji, jestli jsem něco nezapomněla. Můj zrak padne na pytel ve skříni. Přejdu k němu a otevřu. Vevnitř jsou moje červeno-žluté šaty na mažoretky. Vyndám je z pytle a ještě jednou si je prohlédnu. Mají červené poprsí zdobené žlutými flitry. Tělo a sukně jsou ze žluté plavkoviny a v sukni z červené rozparky a na levé straně žluté jsou červené flitry znázorňující šerpu a tak to je i z druhé strany. K tomu jsou ještě červené rukavičky.

„To tu nesmím nechat. Stál mě docela dost," řeknu si na hlas.

Rychle vrátím šaty do obalu a začnu je pomalu cpát do batohu, aby se jim nic nestalo. Hodím si batoh na záda a vyjdu rychlým krokem z pokoje. Přejdu půl školy a dohoním holčinu z rána.

„Se máš, že už to umíš," poví mi.

„Občas ne," zavrtím nesouhlasně hlavou.

„Proč myslíš?" nechápe mě.

„Vše u mě probíhá jinak než u vás ostatních, sice nejsem jediná své rasy, ale i tak je to stresující," vysvětlím ji.

„No jo, vypadáš jinak. Proměna u tebe už započala," zkonstatuje po zběžném prohlédnutí.

„Dík," usměji se smutně.

„Tak si to neber tak zle, vše je lepší než naše proměna, my ji nemusíme ani přežít," poplácá mě po rameni.

„Ty věříš tomu, že můžete zemřít, když tělo nepřijme tvojí magii?" povytáhnu obočí.

„No samozřejmě," přikývne.

„Toho by ses bát neměla. Učitelé vás tím straší a chtějí zjistit, kdo z vás si o své proměně zjistí více informací," informuji ji.

„Jak to víš?" podiví se.

„O upírech mi vyprávěla samotná bohyně Nix a ta nenechá zemřít žádné upíří mládě před a ani po první přeměně," usměji se.

„Holky, dělejte, učitel je za vámi," křikne někdo zepředu.

Rychle se otočím a pár metrů za námi jde ten perverzák. Přidám do kroku, až použiji upíří rychlost a v běhnu do třídy takovou rychlostí, že to nezaregistruje nikdo ze spolužáků. Vyberu si lavici co nejdál od katedry a vyndám si pomůcky.

Dívka si sedne vedle mě.

„Co se ti stalo? Ještě včera to byl tvůj nejoblíbenější učitel," zeptá se mě.

„To je na dlouho," zavrtím hlavou.

„Máme celou hodinu," upozorní mě na fakt, že učitel ještě nedorazil do třídy.