Prvotní upírka

Pravda

V ložnici Margaret sedí v křesle s knížkou a starý pán leží v posteli a odpočívá.

„Margaret," oslovím ji šeptem.

Oslovená zvedne hlavu, aby se podívala, kdo na ni promluvil a když uvidí mě, usměje se. Odloží knížku a vstane z křesla.

„Ahoj, už jsi se probrala?" zeptá se mě.

Jen přikývnu a hlavou ji naznačím, aby mě následovala do vedlejší místnosti.

„Tak co, jak mu je?" zeptám se hned.

„Už je to lepší, i když zatím pořád hodně spí. A když je vzhůru, tak jen pije krev," odpoví se smutným úsměvem.

„Tohle je naprosto normální u starších lidí, kteří byli pokousáni. Jeho tělo si musí zvyknout na nové vjemy," pohladím ji po rameni.

„A jak dlouho to bude ještě trvat?"

„To záleží kolik mu je let."

„No určitě přes 356," odpoví potichu, ale i přesto ji slyším.

„No tak to bude asi ještě dva týdny v tomhle stavu, ale neboj pomůžu mu, aby to nebylo tak dlouho," řeknu, když uvidím její vyděšený obličej.

„Dobře," přikývne a spolu se zase vrátíme do ložnice, kde se začínají ozývat zvuky probouzení a upíří řeč, volající Margaret, aby mu donesla krev.

„Hani, co říká?" zeptá se mě potichu.

„Jen chce krev," ušklíbnu se a přejdu až k posteli.

„Zdravím, jak jste se vyspal?" promluvím na něj v upírštině.

„Velice dobře děkuji, ale mám teď hrozný hlad," odpoví a začne se znovu dožadovat krve.

„Když chvíli vydržíte, donesu vám krev, která vás zasytí," řeknu mu.

Přikývne a já se přemístím za Poseidonem.

Ten je akorát s Matějem a Osirisem u jezera a o něčem si povídají. Přemístím se za jejich zády.

„Osirisi," řeknu.

Jmenovaný se na mě otočí a celý šťastný mi skočí do otevřené náruče.

„Mami. Už jsi v pořádku? Hrozně jsem se o tebe bál. Moc se omlouvám co všechno jsem ti způsobil," říká s hlavou zabořenou do mé hrudi.

„To je dobrý. Nemusíš se za nic omlouvat," šeptám k němu.

„Kde jsi byla, měli jsme o tebe strach," promluví na mě Poseidon.

„Musela jsem něco zařídit a budu se muset zase rychle vrátit, ale potřebovala bych tvojí krev Poseidone," řeknu mu.

„A na co?"

„Musím se postarat o jednoho velmi hladového upíra," odpovím.

„No jo," vydechne. Vytáhne ze vzduchu dýku a skleněnou flašku a dá do ní pár deci své krve. Láhev uzavře a podá mi ji. Já zatím ze sebe sundám Osirise, který mě pustí jen velmi nerad.

„Osirisi, chvíli tu počkej a já se hned vrátím," řeknu mu a znovu se přemístím, dřív než se Osiris naděje.

Hned co se objevím v ložnici, předám pánovi láhev a on ji do pár vteřin vypije na jediný lok.

„Je to lepší?" zeptám se ho.

„Ano, děkuji," odpoví.

„Nemáte zač," usměji se.

„A teď měla bych pár otázek," řeknu.

„Jen se ptej."

„Odkud mě znáte? A kdo vlastně jste?"

„Jsem Merlin a známe se z 18.století," odpoví mi s povzdechem.

„Jste přímo Merlin Moudrý, nebo jen shoda jmen?"

„Přímo Merlin Moudrý."

„A máte nějaký důkaz?"

„Ano, je v mých věcech."

Přikývnu a přejdu k hromádce oblečení, kterou měl na sobě ten den, co jsem je našla. Prohledám kapsy a vytáhnu lehkou dřevěnou hůlku. Poznávám ji, protože jsem ji už několikrát viděla na obrazech a fotkách v učebnicích.

„To není možné?" hlesnu.

„Ano je to tak, Hano," řekne a přejde ke mně.

„Ale jak to?" kroutím nevěřícně hlavou, „vždyť jsem s vámi před pár dny mluvila z obrazu a za pár let mi máte zachránit život."

„Víš, kouzelnické obrazy jsou začarované a můžou se hýbat a mluvit i když jejich vlastník žije, ale je to velmi mocná magie," vysvětluje.

„Ale za pár let máte být duch a tím se teď nestanete, když jsem vás změnila na upíra."

„Existují mnohá kouzla, která budou působit, jako, že jsem duch, o to se bát nemusíš. To co se má stát se stane," pohladí mě po zádech.

„Asi máte pravdu," přikývnu.

Ahoj, tohle je poslední díl. Snad se vám příběh líbil a dnes nebo zítra přidám prolog k pokračování.