Prvotní upírka

Osiris a Tenie

V realitní kanceláři si vybereme krásný dvoupatroví dům o šestnácti pokojích. Zaplatíme za něj celkem deset tisíc, což je na tuto dobu hodně.

Z kanceláře se přemístíme přímo k domu. Dům stojí uprostřed odlehlého lesa. Každý si okamžitě rozebereme pokoje. Dvojice jdou spolu, Jane jde s Kristou, Hyacinta s Klér a Silva se Sibylou. Já a Laura máme jediné pokoj samotné. Navíc se rozhodlo, že se budu starat o Osirona, dokud nevyroste.

„Tak, teď už zbývá jen, abyste si našli práci," řeknu po prohlídce domu.

„My dva chceme učit v Anglické škole čar a kouzel, kde zrovna studuje Sinkor. Chceme na něj dohlédnout," řekne Anička a ukáže na Lukáše.

„Dobře. Postarejte se, aby vše proběhlo jak má," poradím jim. Oba svorně přikývnou a šibalsky se na sebe usmějí.

„Že by mi něco uteklo?" bleskne mi hlavou.

„Já mám dohodnuto, že budu pracovat ve zmrzlinářství v Poslední naději," přizná se Jane.

„Fajn," přikývnu.

„Já budu pracovat v nemocnici," prohlásí Hyacinta.

Přikývnu a obrátím svou pozornost na poslední tři.

„Já vypomáhám v Křišťálové škole magie," vyhrkne Sibyla.

„Já jdu do akademie jako výpomoc v kuchyni," řekne Klér.

„Já se jdu učit do japonska," oznámí Matěj.

„A já mám napsat učebnice pro akademii," prohlásí hrdě Krista.

„Výborně. Zítra začnete. Musíme získat co nejvíce peněz. Nemůžeme si dovolit, aby vyrůstal Osiris v chudobě," rozhodnu a pošlu všechny spát, čeká je zítra velmi dlouhý den.

Já spát nejdu. Chystám svůj pokoj pro příchod malého Osirona. Přitom přemýšlím, jestli, až se vrátíme, ho dokážeme zabít. Přece jen ho vychováme mi. Kdo by dokázal zabít dítě, které vychoval. Já určitě ne.

Podobné myšlenky mi běhají hlavou den co den, až přijde dlouho očekávaný den. Narození Osirona.

Paní nás kontaktuje hned ráno a my ji přemístíme k nám. Je celá uřícená a skučí bolestí.

„Co se vám stalo?" zeptám se jí okamžitě.

„Rodiče mě vyhnali s dítětem na ulici. Je jim jedno, že budu brzy rodit. Nechtějí o tom ani slyšet," rozpláče se.

„Dobře. Teď se uklidněte. Potřebujeme klid, aby se děťátko mohlo narodit. Kamarádka za chvíli přijde. Dělá v porodnici, bude si vědět rady," uklidňuji paní.

Opravdu, během pěti minut Hyacinta přijde a začne s porodem. Porod trvá dlouhé dvě hodiny a nakonec se ukáže, že to byli dvojčata.

S kamarády se na sebe překvapeně podíváme. Nevěděli jsme o tom, že Osiris měl sourozence.

Udiví mě to tak, že uložím obě děti do své postele. Prohlížím si je velmi pozorně. Jedno je chlapec, to bude Osiris, a to druhé děvče.

Přemýšlím, jak ji pojmenuji. Než její matka stihla říct jméno děvčátka, zemřela. Docela nás to udivilo. Mysleli jsme si, že Osirise vychovala, ale ona zemřela hned po porodu. Nemohli jsme pro ni nic jiného udělat.

„Už to mám. Budeme ti říkat Tenie," vykřiknu a probudím obě děti.

„Uklidněte se. Vše je v pořádku," utěšuji je. Přijde mi na pomoc i fénix, který zazpívá úžasnou melodii, a děti usnou.

„To bylo o fous," oddechnu si tiše.

Nechám ty dva v mé posteli a jdu si pro něco ke čtení. Skoro všichni jsou v práci nebo někde venku. Jsem sama doma se dvěma malými dětmi.

Všichni přijdou domů až k večeru a já zatím nachytám zkušenosti s krmením a přebalováním látkových plen. Není to ani moc těžké, stačí být zručný.

„Jak bylo s těma dvěma?" zeptá se mě u večeře Jana.

„Skoro celý odpoledne prospali. Navíc jsem se naučila přebalovat a kojit," pochlubím se.

„To buď ráda. Jako bohyně to už nikdy dělat nebudeš muset," ozve se Jane.

„Taky že jsem. A jak to jde vám v práci?" změním rychle téma.

„Ředitel prudí, že nebydlíme ve škole, ale jen tam na den dojíždíme," odpoví Lukáš.

„V akademii to vypadá, že našly legendární čarodějku," poví Klér.

„Prozkoumej to," přikáži, „nesmíme si dovolit žádné chyby."

„V nemocnici klid," ozve se rychle Hyacinta.

„V Poslední naději taky," přidá se Jane.

„V křišťálové škole chybí učitelka tvých kvalit. Je to stejné, jako než jsi nastoupila na post učitele," povypráví Sibyla.

„Taky to tak musí být. Jsme přece v minulosti," usměji se na ni.

„No jo, já zapomněla," začervená se Sibyla.

„Fajn. Běžte si všichni lehnout. Musíte být utahaní. Nádobí umyji a dohlédnu na ty dva. Jo a mimochodem, holčička se jmenuje Tenie," povím jim a vyženu je do pokojů.

Nikdo neprotestuje a jdou na kutě. Rychle sklidím ze stolu, naházím nádobí do dřezu a pustím si teplou vodu. Nepoužívám žádná kouzla, za prvé žádné neznám a za druhý se líp u toho přemýšlí.

Umýt nádobí mi zabere asi půl hodiny. Hned potom uslyším z mého pokoje tichý pláč miminka.

„Á někdo asi dostal hlad," zamumlám si.

Utřu ruce a jdu po schodech do patra. V pokoji mi brečí malá Tenie. Vezmu si ji do náruče a zkusím ji nakojit. Výhoda bohyně. Mléko se dělá vždy, když je potřeba.

Tenie ňadro odstrkuje maličkými ručkami. Nepřestává plakat a ukazovat do jednoho rohu pokoje. Otočím se tam a uvidím přízrak mladého muže.

„Kdo jste?" vyletím na něj.

„Bohyně, co pak mě nepoznáváš?" zeptá se milým hlasem.

„A měla bych?" pozvednu obočí.

„Ano měla. Před pěti sty lety, jsi mě uvěznila v Himalájích," odpoví.

„Cože?" vyletí ze mě, „asi jste si mě s někým spletl. Je mi teprve jedenáct, navíc jsem se v téhle době ještě ani nenarodila. Já jsem nová bohyně přírody z budoucnosti."

„To není možné. Vždyť jsi hrozně podobná tamté," rozhořčí se.

„No prosím, okamžitě vypadněte z tohoto domu, nebo poputujete rovnou do podsvětí," rozzlobím se na plné obrátky,

„Jak myslíte," pokrčí rameny a zmizí.

„Jak jsi o tom věděla?" obrátím svou pozornost na Tenie.

„Nevím," zahuhlá v kouzelnickém jazyce a usne.

Teď už nic nechápu.