Prvotní upírka

První proměna

Mamča vytáhne svůj a vloží mi ho jemně do dlaně. Amulet začne zářit jako šílený a kolem mě se objeví zlatý obal s barevnými skvrnkami.

„To není možný," prohlásí mamka nevěřícně.

„Co se děje?" optám se jí.

„To ty jsi celou dobu byla majitelkou amuletu. My jsme tě měli stále u sebe a ani o tom nevíme. Chtěly jsme to sice zkusit hned, jak jsme zjistily, kolik ukrýváš v sobě magie, ale včas jsem to zarazila, aby se ti nic nestalo," poví mamka.

„To nevadí. Já vím, že vám je na srdci jen moje dobro," usměji se na ni.

„Když už jsme v tom, měla bys odpustit svým rodičům. Určitě jim také záleží na tvém dobru," řekne mamka.

„Kdyby jim na mně záleželo, snažili by se mi aspoň poslat dopis, že jsou živý. Celý život jsem žila v domnění, že jsou mrtví a jednoho dne se mi najednou zjeví ve snu a ani nepoznají, že jsem jejich dcera," slzy mám na krajíčku.

„Na tvém místě bych se asi taky naštvala," připouští mamka, „ale vytrpěli si toho už dost a ty bys jim měla odpustit."

„Odpustím jim až tehdy, kdy si uvědomí, že mám vlastní hlavu a nejsem žádná jejich otrokyně, které stačí říct a ona bude skákat, jak oni pískají."

„Ach jo," vzdychne.

„Raději už půjdu, máš celou noc, abys zjistila, jak funguje," poví mamka nakonec a přemístí se domů.

„Ahoj," hlesnu potichu a usednu si k jednomu stolu. Celou dobu, co tu byla mamka, jsem stála.

Vezmu do ruky učebnici a jdu si ji prohlédnout. Nalistuji první kapitolu.

Amulet

Amulet může ovládat jen dívka s vrozenými schopnostmi na element Energie. První krok k ovládnutí amuletu je říct proměna. Vaše energie a energie přívěšku se spojí a vy se změníte do dívky v bojovém obleku.

Každá dívka má bojový oblek jiný, podle velikosti svého nadání. Největší nadání zatím měla jen Merlinova dcera Roxana, která měla dlouhou hedvábnou sukni zakončenou na všech stranách do podoby listů. Tričko bylo jednoduchého dívčího střihu s hlubokým výstřihem, který odkrývalo její bujné poprsí.

„Cože???" hledím na poslední přečtenou větu nevěřícně. „To psal určitě nějaký kluk."

Vlasy vždy měla zatočené v dlouhých loknách sahající, až k jejím štíhlím nohám v úzkých třpytivých lodičkách na mírném podpatku. Celá kombinéza ji obepínala její ženské křivky a ona se stala nejkrásnější dívkou v akademii.

„Kdo to sakra psal?" zanadávám nahlas.

Dál už se mi snad ani číst nechce. Jen zběžně prolistuji, zjistím, že ta kniha je samá takovýchto blábolů. Vždy si jen přečtu kouzla a zapíšu si je raději na arch pergamenu, abych nemusela číst dál obsah učebnice.

Můj seznam se po chvíli naplní o tři stovky nových kouzel, které se musím naučit. Nečerpala jsem jen z jedné učebnice, ale i z ostatních ročníků.

Přejdu do tanečního sálu, třikrát tlesknu a sál se mi promění na cvičebnu. Vytáhnu amulet, položím si ho do dlaně a opatrně se na něj podívám.

Amulet je z růžového křišťálu a má tvar srpku dorůstajícího měsíce. Křišťál růžově probleskuje. V jeho středu je možné zahlídnout svůj odraz, který jsem v patnácti ztratila, jelikož jsem v upírství dospěla a má upíří část je už velkou součástí mé lidskosti.