Prvotní upírka

Erised

Před námi se tyčíce řada elfů v bojové zbroji mířící na nás luky se šípy a meči.

„Dobrý den," pozdravím je v elfštině.

Přátelé se na mě podivně podívají a já na ně zakouzlím překladač.

„Co tu děláte?" vyštěkne na nás postarší elf.

„Jsme tu, abychom vám pomohli dosáhnout vašeho poklidného způsobu života," odpovídám mu zdvořile.

„Kdo jste?" optá se už o něco mileji.

„Mé jméno je Elizabeth Hana Kopecká a tohle jsou mí přátelé," usměju se na ně.

Všichni přítomní elfové pokleknou na jedno koleno a ukloní se mi.

„Naše vědkyně předpověděla váš příchod bohyně," pronese muž.

Já jim poklonku oplácím a přitom povím: „Mě se neklaňte, to já se mám klanět vám. Vy jste národ odvážný, já se tu jen učit mám a zkušenosti k porážce Sinkora získat. Pověs mi prosím tvé jméno," požádám velitele básnicky.

„Silder," poví se skloněnou hlavou a na jednom koleni.

„Postavte se prosím, nechci, abyste se mi klaněli," promluvím znovu.

Všichni se postaví a já jim koukám do tváře. V jejich tvářích je zaznamenán respekt k mé osobě, i když mi je teprve jedenáct.

„Doveď nás prosím ke králi," poprosím Sildera a on pomalu vyráží směrem k zámku.

Tam nás provádí chodbami, až vejdeme do trůnního sálu, kde sedí nejstarší z elfů. Všichni do jednoho se mu pokloníme.

„Bohyně, dlouho jsme očekávali váš příchod, který předurčila jedna věštba: Až sto let uplyne, dívka jedenáct se objeví. Její příchod přinese samé štěstí a radost. Ona však své přátele ztratí a smutek v srdci ji zavládne," řekne král.

„Co?" koulím na něj oči.

„Tu část o ztrátě ber více způsoby. Zaprvé zemřou. Zadruhé se do sebe zamilují a tebe si přestanou všímat. Za třetí se pohádáte," chlácholí mě král.

„Neboj, my tě nikdy neopustíme, ať se stane cokoli," vezme mě za ruku Krutoslav.

„V to doufám," usměju se na něj.

Král nám vysvětlí jejich situaci a nakonec nás ubytuje v pěti pokojích. Jana s Jindrou, Anička s Lukášem, Aneta s Krutoslavem, Silva se Sibylou a já sama.

Zůstanu na ně docela koukat, když mi je oznámeno, že budu v pokoji sama. Už v tu chvíli se cítím jako páté kolo u vozu. Silvu se Sibylou ještě chápu, jsou to sestry, ale ostatní dvojice již ne.

Když jdeme k našim pokojům, všichni se mezi sebou báječně baví a já se loudám tři metry za nimi. Vůbec si nepřipadám jako ta bohyně, co se země stala ve škole. Připadám si úplně stejně jako v sedmi letech, než jsem utekla z akademie.

Pro ně jsem jen vedoucí týmu a tím to hasne. Asi si myslí, že když jsem bohyně, nepotřebuji mít přátele. Bohužel se hodně mílí i já jsem bytost, která potřebuje mít kolem sebe dobré kamarády.

Hlavě mi najednou probleskne suprový nápad. Když si myslí, že jsem jen bezcitná bytost, já se jí tedy stanu. Ráno v pět budíček a tří hodinový běh okolo pozemků zámku. Poté posilovací cviky a k snídani bude jen suché pečivo, až na mě já si budu brát laskominky. Nad svým plánem se zlověstně ušklíbnu.