Cesta do minulosti

371 18 0
                                    

Ráno hned vyrazím zpět do akademie, kde už na mě čeká tým. Všichni se rozloučíme s rodinami a vejdeme do portálu času. Tento portál je odlišný v tom, že jeho barva je, oproti dimenzionálním portálům, zlatá.

Cesta portálem trvá o dost déle, než normálním. Cesta v čase není nikdy jednoduchá. Některým z nás se vracejí vzpomínky na dětství a někdo, například Silva, vidí budoucnost.

Na konci se objevíme přesně na válečném poli v době střelby.

„Rychle pryč," zakřičím a všichni do jednoho upalujeme do jednoho ze zákopů.

„Kdo jste?" zakřičí na nás jeden z vojáků ve francouzštině.

„Děti," odpoví mu rychle Hyacinta.

„Co tady děláte?" zeptá se.

„Hledáme jistého pana Krébla," odpovím mu.

„Ten byl včera zabit. Poslali jsme rychlého posla jeho ženě, která čeká dítě," poví jiný voják

„A kde bychom je našli?" zeptám se.

„V Anglii, Londýn. Přesnou ulici nevím," odpoví.

„To stačí, děkujeme," poví Hyacinta a všichni se přemístíme do Londýna. Po sobě necháme jen vyděšené pohledy vojáků.

V Londýně musíme najít těhotnou ženu, což není vůbec lehké. Žen, které jsou zrovna těhotné, je spousta. Ony nám to asi dělají schválně, protože na trefujeme jen na těhotné. A abychom se každé ptali, není čas.

„Kdo z vás ovládá mimo smyslovou komunikaci?" zeptám se.

„Já," ozve se Krista.

„Dobře, spoj se prosím se všemi kouzelníky. Pak vyluč muže a nakonec ponechej těhotné ženy," poprosím ji.

Netrvá dlouho a Krista se spojí s ženou, která čeká Osirona Krébla. Domluví s ní sraz u Big Benu, s poznávacím znamením pláště.

Všichni si vykouzlíme pláště s hlubokými kápy a vydáme se k Big Benu. Já mám na sobě plášť matky přírody, který mi dodává neuvěřitelné možnosti. Můžu si měnit hlas, vzhled a další maličkosti. Všichni ostatní mají pláště dědiců. Jsou krásně modré s lemováním a odstínem dle znaku a zaměření rodu. Například Jana má plášť tmavě modrý s černými lemy. Oproti tomu Jindra má plášť světlounce modrý a červené lemy.

U Big Benu stojí mnoho lidí, ale jen jedna osoba má na sobě plášť. Jdeme rovnou k ní, jelikož víme, že je to ona žena, kterou potřebujeme a hledáme.

„Dobrý den," pozdravíme ji.

„Dobrý," odpoví a zpod kápě se na nás usměje mladá žena.

„Co jste potřebovali?" zeptá se po chvíli, kdy si nás měří od hlavy k patě.

„Víte, až porodíte vaše dítě, bude to chlapeček a chtěly jsme se vás zeptat, jestli bychom nemohli dostat vaše dítě do péče. Nebojte, měl by vše, co by potřeboval. Správné vzdělání a každý z nás by ho něčemu naučil," jdu rovnou k věci.

„Vy byste chtěli mé dítě? A k čemu by vám bylo?" optá se zděšeně.

„Váš syn má být hodně nadaný a byla by přece škoda mrhat jeho talentem, nemyslíte?" zeptá se Jana.

„Jak můžete vědět, že bude talentovaný?" vypálí další otázku.

„Prosím, já jsem vědma a dokáži určit přesnou budoucnost. Nedávno jsem v jednom svém snu viděla vás a vašeho syna, jak chodíte o žebrotě. Přitom váš syn se tajně učil kouzla," zalže s předpovědí Silva.

„Chcete tedy, abych ho ušetřila těžkého života žebrání a raději ho dala do vaší péče?" optá se již klidněji.

„Ano," přikývnu, „nebojte, bude v dobrých rukou. Já sama jsem nejmocnější čarodějka a přitom matka příroda."

„To mě uklidňuje. Když vidím tolik lidí, kteří se chtějí starat o mého synáčka, jsem tomu ráda," usměje se.

„Až bude čas porodu, ozvěte se pomocí tohohle fénixe," řeknu a na mé ruce se objeví malý červený fénix, „jmenuje se Lojza a postarejte se mi o něj dobře, je to můj nejmilejší. Teprve před týdnem se poprvé narodil."

„Dobře. Děkuji," řekne a vezme si Lojzu do ruky.

„My se s vámi tedy loučíme a budeme čekat dne, kdy se k nám fénix vrátí," pokloní se Aneta.

„Na shledanou," řekneme najednou a všichni se pokloníme.

„Na shledanou," řekne i paní a též se pokloní.

My se okamžitě rozejdeme k nějaké realitce koupit si barák. Než jsme vyrazili, obstarali nám dost peněz ke koupi domu a dalších nezbytností, avšak polovina bude muset pracovat. To jsme rozhodli jednoduše. Já, Jana, Krutoslav, Jindra, Aneta, Silva a Laura se budeme starat o Osirise a zbytek si najde práci v nějakých kouzelnických ústavech. Nemůžeme si dovolit odhalení kouzel.


Prvotní upírkaKde žijí příběhy. Začni objevovat