Prvotní upírka

Soutěž mažoretek

Je tu neděle. Den kdy je kvalifikace na mistrovství v mažoretkách v sólu. Jsem pěkně nervózní. Ráno do sebe kromě krve bohů, nemůžu nic dostat.

Remus mě odváží na sraz do Lomnice. Na sobě mám obyčejnou teplákovku oddílu. Dnes vypadám normálně, jelikož použiji své pravé jméno. Vím, že maminka tam nebude, protože o téhle soutěži ví jenom teta z Francie. Jediný v co doufám, že tam nebude nikdo ze školy. Holky z týmu mě ještě přemluvily, abych soutěžila i ve starší kategorii pod svým novým jménem. Proto jsem si vymyslela ještě jednu skladbu.

Dostanu číslo 5 pro malou kategorii a číslo 12 pro kategorii kadetky.

„Teď se nám představí číslo pět Elizabeth Hana Kopecká, z Lomnice nad Popelkou," vyhlašuje mě komentátor.

Napochoduji doprostřed placu před porotu. Pozdravím a stoupám si do zahajovací pozice. Začíná hrát hudba a já se začínám hýbat.

Holky z týmu mě povzbuzují. Tleskají, jásají a vyvolávají mé jméno. Vždy když udělám těžký cvik, vykřiknou. Dodávají mi ztracenou odvahu a já se pouštím do nejtěžší části skladby.

Píseň doznívá a já přestávám. Všichni diváci jsou na nohou a tleskají mi. Znovu všechny pozdravím a na dechovku odpochoduji pryč.

„To byla Elizabeth Hana Kopecká z Lomnice nad Popelkou."

„To bylo úžasné Hani," rozplývají se holky z týmu, hned jak k nim dojdu.

„Omluvte mě. Jdu se přeměnit na Hanu Stromovou," omluvím se jim a odcházím do šatny, kde by nikdo neměl být. Před šatnou stojí šestice dětí.

„Co tu děláte?" ptám se jich. Stojí tam Lukáš, Krutoslav, Jindra, Aneta, Jana a Anna.

„Nevíš, kde bychom našli Hanu Stromovou?" ptá se Lukáš.

„Ta je v šatně a připravuje se na vystoupení. Jestli chcete, zavolám vám ji," nabídnu se jim a v duchu se jen ušklíbnu.

„To bys byla hodná," přikyvuje Jana.

Vejdu do šatny. Rychle si vyčaruji kopii a přeměním se do své nové podoby. Rychlostí světla na sebe hodím druhý kostým a společně s kopií vycházím.

„Jé, co tady děláte?" ptám se jich překvapeně a v duchu pošlu kopii pryč.

„Přišli jsme tě podpořit," poví Anička.

„To je od vás milé," usměju se.

„Slečno Stromová, za chvíli začnou kadetky," ozve se za mými zády hlas pořadatelky.

Přikývnu a spolu s kamarády jdu zpět do haly. Vystupuje tam dívka se startovním číslem jedna.

Během hodiny jdu na řadu já. Všichni mi opět drží palce. Zdravím porotu a dávám druhou startovní pozici. Hudba začne hrát a já znovu dávám výkon nad lidským tempem.

Hudba končí a všichni opět stojí. Odcházím. Hned u východu na mě čekají všichni. Jsou tam i bohové, což mě celkem udivuje.

„Teď máš dvě hodiny, potom je vyhlášení," říká mi trenérka a já přikyvuji, jako že rozumím.

Odejdu zpět do šatny a hodím do sebe čtyři flašky krve. Nakonec si beru sendvič a pořádně se najím.

Po dvou hodinách jsem připravená nahoře. Na první vyhlášení baby a mini mažoretek jde moje kopie. Za můj výkon postupuji dál a získávám první místo. Druhé vyhlášení děti mladší a starší už nastupuji sama. I odtud postupuji z prvního místa. Stala jsem se tudíž dvojnásobnou mistryní oblasti.

Všichni mi gratulují k těmto umístěním. Já sama jsem hrozně šťastná. Dokázala jsem porazit dívky o čtyři roky starší.