Prvotní upírka

Křišťálová škola magie

„Akademie vypadala líp," prohlásím.

„Tam tě táhne pouto tvojí minulosti. Tohle je novější," ozve se vedle mě zastřený dívčí hlas.

Otočím se jejím směrem a stojí tam dívka mého věku, nanejvýš o rok starší.

„Ahoj," pozdravím ji.

„Silvie Kora, jsem vědma, co ty?" zeptá se mě.

„Elizabeth Hana Kopecká, jsem živlová mága a učednice řeckých bohů, navíc upírka."

„To si budeš rozumět s mojí starší sestrou, je taky upírka, myslím, že už jsi s ní mluvila," poví.

„Myslíš Sibylu? Tak s tou už jsem si povídala," přikývnu.

Se Silvou si povídám, i když vstupujeme do školy. Byla přijatá pro své věštecké nadání ve stejném věku jako já. Aspoň někdo stejně starý.

Když vejdeme do jídelny, stojí tam dvanáct stolů. U každého sedí skoro sto dětí.

„Vítejte zde. Poté co přečtu vaše jméno, vejdete do téhle místnosti a ta vás zařadí do jedné z fakult. Po většinu roku se nebudete moc vídat. Každý z vás bude mít na učení něco jiného. Jako první poprosím slečnu Kopeckou, naši nejmladší a přesto nejmocnější budoucí studentku," poví celkem mladý muž. Tipla bych ho tak na dvacet.

Vyjdu tedy z řady prváků. Kamarádi se na mě povzbudivě podívají a Sibyla se Silvou ukážou zaťaté palce. Projdu kolem učitelů a vejdu do menší místnosti. Je tam celkem tma, jediné světlo vychází z tůňky uprostřed místnosti.

Dojdu až k ní. Prohlížím si. Na okrajích je vyryté staro-kouzelnické písmo. Jednoduše si ho přečtu. Stojí tam: Smoč palec ve mně a já rozhodnu, co učit se budeš.

Strčím tam tedy palec levé ruky a chvilku počkám. Na druhé straně jezírka se objeví srolovaný pergamen. Vezmu ho a vyjdu z místnosti. Pergamen podám řediteli a ten si ho přečte. Na jeho tváři se objeví ustaraný výraz a přečte pergamen na hlas.

„Tato dívka už vystudována dávno má být. Co tady dělá, netuším. Proto volím jinou věc než fakultu. Ona nepatří mezi studenty, ale má pro ně co nabídnout. Proto jsem se rozhodl, aby se stala nejmladší profesorkou a dostala akorát doučování z křišťálové magie."

Zůstanu na ředitele překvapeně hledět. Nejsem jediná v místnosti. Všechny překvapené pohledy se upírají na něj.

„Sedněte si prosím mezi profesorku Hortenzii a profesora Morda," poví mi a na tom místě se objeví další místo. Usedám na něj, ale jsem celá na rozpacích. Přece jen sedím mezi samými dospělými.

Koukám, jak jsou postupně zařazeni všichni moji kamarádi, ale žádný z nich nejde ke mně. Cítím se hrozně osamělá a hlavně nesvá nechci být mimo své vrstevníky.

Začne oběd a všichni se cpou. Já do sebe akorát hodím flašku krve a jídla se ani nedotknu. Nemám hlad. Raději se koukám, jak se ostatní seznamují se svými novými spolužáky.

Po obědě jdou všichni do svých společenských místností, ale já jdu s ředitelem k němu. Cestou si prohlížím své boty a připadá mi, jako bych něco provedla.

„Slečno, kde je váš smysl pro humor. Slyšel jsem o vás, že jste pořád živá a teď jako byste šla na popravu," ozve se ředitel.

„Víte pane, doufala jsem, že sem zapadnu, ale bohužel jsem mimo ostatní spolužáky," odpovím mu.

„Bohužel, s tím ti nepomůžu, ale jako učitelka budeš mít mnohem více výhod," chlácholí mě ředitel.

„To je možné, ale já bych se raději učila s ostatními," vzdychnu.

„To ti věřím, ale uvidíš, že budeš nejoblíbenější učitelka. Navíc tebe už by nešlo nic neučit," usměje se.

V ředitelně se s ředitelem dohodnu, co budu učit, dostanu plán školy. Ještě se dohodneme, že říďoj smím tykat a oslovovat ho jménem. To pro mě bude platit i v jednání s ostatními učiteli.

Z ředitelny odcházím do svých komnat, které jsem dostala k ubytování, jako správná učitelka. V kabinetě mě už čekají bohové a kření se na mě od ucha k uchu. Letmo se políbím s Poseidonem a zapadnu do bytu za kabinetem.

Byt je dvakrát tak velký jako ředitelna s kabinetem v jednom. U postele mám postavený svůj růžový kufr. Jediným mávnutím ruky ho vyprázdním a oblečení pošlu do skříně.

Z pokoje vedou dveře do koupelny, do obří koupelny. Místo vany je plavecký bazén. Okamžitě otočím pěti kohoutky, aby se bazén rychle naplnil, a přidávám i sůl s pěnou do koupele.

Když je bazén plně napuštěn. Vysvleču se a jediným skokem jsem pod vodou. V bazénu zůstávám do večeře. Celou dobu si hraji na potápku.

Na večeři vcházím upravená díky Afroditě. Jen co vstoupím do jídelny, všechen hluk utichne a na mě se stočí všechny pohledy. Ladným krokem přejdu k profesorskému stolu a sedám si na místo vedle Seleny a Toma. Oba se na mě usmívají a podávají mi ruku, abych jim tykala.

Po večeři Antonín všem představí profesory a řekne, co kdo učí. Největší potlesk jsem ovšem získala já, jakožto nejmladší učitelka vyučující rovnou sedm fakult: upírskou, tam je Jana se Sibylou; alchymickou, sem se dostal Krutoslav; živlovou, tady vyučuji Aničku a Lukáše; bojového umění, zde mám Anet; mágskou, zde se učí Jindra, a poslední věšteckou s mou malou kamarádkou Silvou.

Všichni se ve svých fakultách celkem rychle skamarádili s jejich spolužáky.