Prvotní upírka

Stěhování

Neuběhl ani týden, od mé rozmluvy s dětmi, a přijde nám oznámení, že se máme vystěhovat. Protože náš dům stojí na území, které nyní patří Sinkorovi.

„Já ho snad zabiju," zuří Osiris.

„Neboj, on za to zaplatí," slíbí mu Jane.

„To doufám," zasyčí výhružně.

„Radši bychom měli hledat nové ubytovaní," skočím jim do rozmluvy.

„To bychom měli," přitaká Hyacinta, která zrovna vešla.

„Podle mě, bychom měli mít každý svůj dům, aby bylo aspoň dostatek, kdyby někdo přišel o domov," rozhodne Krutoslav.

„To sice jo, ale jak to uděláme s Osirinovým učením?" zeptám se.

„Musíme ho poslat do školy, jiná možnost tu není, a ty si aspoň najdeš nějakou práci," odpoví mi Lukáš.

„Já nechci do školy," protestuje Osiris.

„Není jiná možnost," vzkáže mu Jana.

„Ale je," řeknu rázně.

„Jaká?" zeptá se Aneta.

„Osiris stejnak zůstane se mnou a já umím vše co vy. Přes den ho budu učit spolu s dalšími dětmi, abych si mohla vydělávat, a přes noc budu spolu s Osirinem vymýšlet jeho příběh," usměju se na ně vítězně.

„To je dobrý nápad," přitaká Anička.

„Dík. Navíc už mám sehnané prostory pro výuku," oznámím jim.

„A kde?" zeptá se Klér.

„Uvidíte," usměji se tajemně.

Po schůzce se všichni rozejdeme do svých pokojů balit. Vyčaruji si dva námořní kufry se zvětšeným prostorem a začnu do nich strkat vše, co mi přijde pod ruku. Po celých pěti hodinách je můj pokoj vyklizený a není v něm naprosto. Jen holé zdi a podlaha. Dokonce i postel se mi vešla do kufru.

Po sbalení svých věcí se zajdu podívat do pokoje dvojčat.

Tenie a Osiris pracují spolu a jde jim to krásně od ruky. Během toho všeho si nevázaně povídají o všem, co je napadne. Ani si nevšimnou, že vejdu.

„Jak jste daleko s tím balením?" otážu se a vylekám tím dvojčata od nějakého tématu.

„Celkem daleko," odpoví Tenie po chvíli.

„Za hodinu to určitě bude," dodá Osiris.

„Fajn. Tak za hodinu dole," kývnu jim a odejdu.

Bloumám po domě a smutně se s ním loučím. Prožila jsem tu krásných jedenáct let. Jdu a přitom vzpomínám na vše, co jsem tu prožila.

„Mami, Osiris mi schoval věci," křičí Anetina dcerka Liliana. A přiběhne k nám do kuchyně, kde sedíme nad kávou.

„Já ale nic neudělal," brání se Osiris, který přiběhne hned po ní.

„Liliano, co máš proti Osironovi?" zeptám se jí mile, „není možné, že ti věci schoval Patrik?"

„Patrik viděl Osirona, jak mi ty věci schovává," rozbrečí se Liliana.

„Ale já to neudělal," brání se urputně Osiris.

„Lže, byl to on," kvílí Liliana.

„Ne to teda nebyl," tvrdí Osiris.

„Nechte toho. Osirone, ty ji koukej vrátit její věci a ty Lili, se uklidni," utne jejich hádku Aneta.

„Jak jí mám vrátit ty věci, když jsem jí je neschoval," zakřičí Osiris a vyjde z kuchyně. Nezapomene za sebou ani prásknout dveřmi.

„Liliano, tohle jsi přehnala," řeknu jí a vyjdu na chodbu za Osirinem.

Vyběhnu schody do patra a vejdu do pokoje dvojčat. Tam na posteli sedí Osiris a pláče do dlaní. Vedle něj sedí Tenie a snaží se ho utišit.

„Mami, nech nás být, Osiris je na tom hodně špatně," sykne na mě Tenie, když si mě všimne.

„Já vím. To zase Liliana. Obvinila ho z toho, že ji schoval věci," přikleknu si k nim.

„Já ji snad uškrtím. Je hrozně rozmazlená a projde ji všecičko, hlavně když Krutoslav není doma," zuří Tenie.

„Já vím. Krutoslav stále někde lítá. Většinou je v té své laboratoři a vynalézá kámen mudrců. Snad se mu to brzy povede," zadoufám.

„Mami," vytrhne mě z přemítání o minulosti hlas Osirina.

„Co potřebuješ broučku?" zeptám se ho.

„Můžeme vyrazit. Vše už máme sbaleno," oznámí mi.

„Koukni se prosím-tě, na tetu Lauru, jestli už má taky sbaleno. Bude s námi, aby zvládla to malinké a hlavně aby ho nezabila," poprosím ho.

„Jasně," přikývne a vyběhne směrem k Lauřinýmu pokoji.

Koukám se na něj a vzpomínám, jak vypadal, když byl mladší. Dokonce si i vzpomenu, jak vypadá v budoucnosti.

„Jak se mohl z tohohle veselého kluka stát ten vraždící maniak?" optám se sama sebe.

„Jednoduše, přišel o rodinu," odpoví mi hlas, který mi zde tolik chyběl, Poseidona.

„Poseidone, jak?" optám se ho.

„Před chvílí jsem se dostavil do minulosti sem k vám. Potřebuji si s tebou promluvit," odpoví mi.

„Za dvě hodiny u tebe?" navrhnu.

„Teď jsem v Československé republice. Nemůžu do svého paláce, byl bych tam totiž dvakrát," upozorní mě.

„Dobře, sejdeme se v Praze u orloje. Budou tam i Osiris, Tenie a Laura," oznámím mu.

„Fajn, za dvě hodiny u orloje," zazní souhlasný podtón v jeho hlase.

„Zatím ahoj," rozloučím se s ním.

„Ahoj," rozloučí se i on.

Po ukončení si dojdu pro kufry a zmenším si jej na velikost krabičky od sirek. Poté dojdu pro kufry dvojčat. I ty zmenším a vyrazím do pokoje Laury.

Laura sedí na zemi a vedle ní Tenie s Osironem. Usměju se a přisednu si k nim.

„Za dvě hodiny máme s někým sraz, měli bychom raději vyrazit, abychom nepřišli pozdě," oznámím jim.

Přikývnou, zvednou se a dojdou si pro pláště. Tenie a já máme pláště z akademie, jelikož je pohodlnější než plášť matky přírody. Laura a Osiris mají hnědé bavlněné pláště.

Rychle se rozloučíme se svými přáteli a vyrazíme ven na cestu. Nejdříve musíme dojít na konec pozemků, aby se mohli přemístit i Osiris a Tenie. Já a Laura bychom se mohli přemístit i z pozemků, ale jen sami.

Na konci pozemků jim oznámím místo přemístění a všichni se přemístíme do Prahy.