Prvotní upírka

Nové kamarádky Jane, Klér, Krysta a Hyacinta

Do učebny přicházím se zazvoněním. Rychle si sedám na místo.

Do učebny vstupuje profesorka. Pouští si počítač. Vysunuje bílé promítací plátno. Pouští projektor. Nakonec jediným mávnutím ruky zatahuje těžké závěsy na oknech.

„Milá třído, konečně se setkáváme v plném počtu. Slečno Kopecká, vítejte zpět mezi živými lidmi. Celý týden jste vypadala jako mrtvola. Mohla byste teď říct svým spolužákům o hlavní zakladatelce této školy a tudíž i vaší předkyně?" poprosí mě učitelka.

„Ale samozřejmě," přikývnu a stoupnu si před třídu.

Všechny na mě koukají s překvapením v očích. Žádná nechápe, jak to že jsem dědička hlavní zakladatelky.

„Jak všechny určitě víte, tuto školu založilo šest patnácti letých dívek ve starověkém Řecku. Pět z nich pochází z Řecka. Ta šestá a hlavní ne. Ta pochází z 31 století z Anglie. Hlavní zakladatelka se jmenovala Elizabeth Hana Pudrcká. Dědička Merlina.

Když jí bylo čtrnáct, vrátila se do doby, kdy byla založená tato škola. Sama přispěla k tomu, aby ji založily. To ona je přivedla na nápad založit školu živlové magie. Správně by do minulosti neměla zasahovat, ale nebýt jejího zásahu, tato škola by neexistovala a neexistovala by ani ona sama.

Elizabeth Hana byla legendární čarodějka. Ovládala všech pět živlů. Její prapravnuk Merlin po ní její schopnosti zdědil. Od té doby se tomuto rodu říká rod Merlina," dokončím své vyprávění.

„Děkuji, slečno. Můžete se posadit," pokývne mi na mou židli. Otáčí se ke třídě a ptá se: „Má někdo nějaké otázky?"

Přihlašuje se blonďatá dívka.

„Ano, slečno Kreická?" vybízí ji učitelka.

„Když je Elizabeth," říká ukazujíc na mě. Při vyslovení jména Elizabeth jsem protočila oči a zatnula ruce v pěsti. „ dědičkou hlavní zakladatelky, znamená to tedy, že je i Merlina?"

„Ano, to opravdu znamená, že jsem dědičkou samotného Merlina," vystřeluji do stoje. „To jste vážně tak tupé? A ještě jedna věc. Kdokoli mi řekne Elizabeth, ať si mě nepřeje. Jmenuju se Hana. Navíc mé dědičné schopnosti vyjdou úplně na plno ve čtrnácti. Do té doby jsem obyčejná průměrná studentka." Opět si sedám na svojí židli.

Do konce hodiny odpovídám na otázky jen paní učitelce. Na konci hodiny vycházím ze třídy spolu se spolužačkami. Přede mnou se zastaví ta blondýnka a počká, než jí dojdu.

„Promiň. Nevěděla jsem, že jsi háklivá na to jméno. Myslela jsem to dobře. Nechtěla jsem tě urazit," omlouvá se mi.

„To je dobré," odpovídám a dál si jí nevšímám.

„Co kdybychom začaly od začátku?" ptá se mě.

„Tak jo," usměju se.

„Jane," představuje se.

„Elizabeth Hana, ale pro všechny jen Hana."

„Víš, když jsi najednou v té síni omdlela, vypadalo to, jako bys umřela. Měla jsem strach, aby se ti něco nestalo. Hlavně, když jedna z ředitelek vypadala, že nemá daleko k omdlení," povídá cestou na hodinu teorie magie.

„To byla asi maminka," vzdychnu si.

„To je tvoje maminka?" diví se.

„Ne, jen adoptivní. Jsem u ní už od prvního dne svého života. Mám ji moc ráda, proto jí můžu říkat mami. Ostatní ředitelky jsou mé tety," vysvětluju.

„Takže ti budou všichni nadržovat co?" ptá se Jane.

„Ne. Odmítla jsem to. Nechci, aby mi nadržovali. Budou mě akorát víc dusit než vás," vzdychnu.

Vcházíme do učebny. Rovnou si sedáme k sobě.

O teorii magie vím všechno, tak jsem nejvíce vyvolávaná. Když Jane něco nechápe, ochotně jí pomáhám a vše vysvětlím.

Zvoní. Konec další nudné hodiny. Další hodina je angličtina. Jane jde vedle mě a informuje mě, co všechno se dělo, když jsem byla mimo. Na dva dny dokonce tety zrušily vyučování, jak byly všechny mimo.

„Ahoj," zdravý nás dívka se skoro bílými vlasy lámavou angličtinou.

„Ahoj," usmějeme se na ní.

„Jsem Hyacinta. Sedím hned za vámi," podá mi ruku.

„Elizabeth Hana. Ale prosím jen Hana," přijímám její ruku.

„Jane," představuje se i Jane.

„Nebudeme kamarádky?" navrhuju.

„Jasně," přikývne hned Jane.

„Tak jo," přidá se i Hyacinta, tentokrát plynulou francouzštinou.

„Hyacint," zavolá na ní dívka s černými vlasy.

„Klér, tady jsem," mává na ní Hyacinta celkem obstojně německy.

Dívka přichází k nám, za ní jde ještě jedna dívka s hnědými vlasy. Hyacinta se ochotně ujímá představování. Podle všeho ani ony nejsou Angličanky a já radši zakouzlím diskrétní dorozumívací kouzlo

„Hani, Jane, tohle je Klér a toto Krista. Krista, Klér, toto je Jane a Elizabeth Hana, ale říkejte jí jen Hana," ukazuje na nás.

„Těší mě," usměju se na ně zářivě.

„I nás," oplácí mi úsměv.

„Už bychom měly jít, jinak přijdeme pozdě na angličtinu," ozve se Krista.

„Jasně, jdeme," zavelím a vyrazíme společně ke třídě.

Cítím pocit štěstí. Tuším, že z nás budou dobré kamarádky. Holky mě cestou k učebně vyzpovídají o Ethenovi.

K učebně přicházíme chvilku před zvoněním. Lavice jsou zde po pěti. Rychle si zabíráme úplně první lavici.

Při hodině dáváme největší pozor a hlásíme se každou chvilku. Se mnou učitelé počítali, ale i s dalšími čtyřmi ne. To jim holky udělali čáru přes rozpočet.

Konečně zvoní na konec dne a celá parta holek míříme na oběd. Neměla jsem ani moc hlad, už kvůli tomu rannímu incidentu. Bála jsem se, že se všichni dozvědí, že jsem upírka.

Bála jsem se zbytečně. Nikdo o tom neví, jen ta holka, ale ta je zatím na ošetřovně a lečí se z nedostatku krve. Budu jí muset poslat omluvu.

Všech pět si sedáme k jednomu stolu. Holky se baví spolu, ale já si připadám jako páté kolo u vozu. Všem je devět, jen mě je sedm. Přemýšlím, jestli se semnou nezačaly bavit, jen kvůli tomu, že jsem dědi

ka zakladatelky.

Tiše vzdychnu a pouštím se způsobně do oběda. Holek si nevšímám.

„Hani co je? Jsi nějaká zamlklá," mluví na mě Klér.

„Ne to nic," mávnu nad tím rukou.

„Hani, že tě žere, že si s námi nemáš co říct? Jsi přece jen o dva roky mladší," přidává se i Hyacinta.

„Jo je to tak," přikyvuji.

„Promiň, nějak jsme zapomněli, že tebe takové věci nezajímají," omlouvá se mi Krista.

„Ne to je dobrý," mávám nad tím rukou.

„To není dobrý. Od teď budeme všechny táhnout za jeden provaz a tebe už nikdy z našich debat nevystrčíme. Kdo je pro?" povídá Jane.

„Já," vykřikneme všechny na jednou a zvedneme ruku nad hlavy. Nakonec se rozesmějeme.

Tak jsem získala čtyři nejlepší kamarádky.