Prvotní upírka

Bydlení s bohyní lásky a krásy

Plaveme zpět. Poseidon v podobě Ethena po mé pravé straně a Afrodita po levé. Všichni mlčíme. Já sama se snažím strávit fakt, že se budu moci stát bohyní. Chvilku před tím než jsme vypluli, mi Afrodita sdělila, že mi denně budou dávat napít jejich krev a já se postupně proměním v bohyni přírody.

Přemýšlím, že jsem to měla odmítnout. Ale ten fakt, že mi bude stačit být krev bohů a nakonec se sama stanu bohyní mi připadal neuvěřitelný. Chci to hodně a bude stačit jen tak málo.

Navíc si mě bohové vezmou do parády. Budou první, co ráno uvidím a poslední co večer zahlédnu. S holkami se budu bavit asi málo, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby mě zavrhly. Chápala bych jejich rozhodnutí vyhodit mě z pokoje, abych jim večer neprokousla hrdlo.

Na tenhle způsob jednání jsem zvyklá. Vždy když se někdo dozvěděl, že jsem upírka. Dělal jako, že mě nezná. Zezačátku mi to připadalo líto, ale postupem času jsem si zvykla.

„Chyťte se mě," ozve se najednou Poseidon.

S Afroditou se chytáme, každá z jedné strany. Držíme se pevně. Poseidon zavře oči a přemísťuje nás do jezera.

Prosím jezero, aby nás dostalo nad hladinu. Voda mě poslechne a už obří rychlostí míříme na hladinu. Na břehu stojí skoro celá škola spolu s tou chlapeckou. Všichni na nás hledí.

Cestu davem si klestí maminka i s tetami. Teta Milada skáče do jezera a plave k nám. Pomáhá nám na břeh. Dav holek nás pomáhá vytáhnout. Rozhlížím se po holkách, ale nikde je nevidím.

„Asi mi přemísťují věci do jiného pokoje, daleko od nich," přemýšlím.

„Bude to v pohodě," ozývá se mi v hlavě hlas Poseidona.

Jemně se na něj usměji a před celou školou mu dám pusu na tvář. On je chvilku překvapený. Nakonec si bere moji hlavu do dlaní a dává mi na ni polibek.

Davem to zahučí. Holky na nás koukají překvapeně. Kluci nevěřícně. Jen dvanáct dětí se koukají s pochopením. Ano jsou to ostatní bohové Olympu.

„No bratře," dloubne do něj Afrodita.

„No co," krčí rameny Poseidon.

„Ty budeš asi Afrodita viď?" usměje se na ní maminka.

„Ano, paní," přikyvuje Afrodita.

„Dobře, budeš spát s Hanou v pokoji. Její spolubydlící ji z pokoje z neznámého důvodu přesunuly," zamračí se teta Petra a já vím, že je zle.

„Tak za půl hodiny u vás," pokouším se o kajícný tón.

„Jo a ať jsi přesná," přikývne maminka a spolu s ostatními ředitelkami odchází.

„Pojď, nemáme moc času," chytám Afroditu za ruku a spolu běžíme ke škole.

Vbíháme do společenky. Rychle se mrknu na nástěnku s pokoji. A už běžíme do druhého patra 6 pokoje vpravo. Na dveřích jsou zlatě napsaná naše jména.

„Dobrý," usmívá se Afrodita.

Otevřu dveře. Za nimi je velký pokoj se dvěma postelemi.

„Není ten pokoj pro dvě nějak moc velký?" podivím se.

„Lepší než malý," zakření se Afrodita.

„Tak se tu zatím zabydli. Já za hodinu přijdu," rozloučím se a odcházím za ředitelkami.

Doběhnu k prvnímu portálu a teleportuji se do dvanáctého podlaží. Další portálem vyjdu hned naproti dveřím ředitelny.

Zaklepu na jejich dveře. Zevnitř mi odpovídá maminka. Beru za kliku, otvírám dveře a vstupuji dovnitř.