Prvotní upírka

Záchranná akce

Matěj mě nese v náručí a spolu s ostatními Lovkyněmi běžíme pryč od Academie. Jeho náruč není zrovna moc pohodlná, ale nestěžuju si. Přece jen jsem v těle sotva desetileté holky a Matesoj je dvaadvacet, což je značný rozdíl.

Až po dobrých padesáti kilometrech se konečně zastavíme a Matěj mě položí na zem, ale i nadále stojí vedle mě, abych se náhodou nerozhodla mu utéct.

„Neboj já ti neuteču," ušklíbnu se.

„Já vím, ale jistota je jistota," odpoví Mates.

„Tady se utáboříme a zítra budeme pokračovat," zavelí Eliz.

Lovkyně během okamžiku rozloží stany. A poté si posedáme u ohně, abychom mohli probrat plány na zítra. Dohodneme se, že napadneme vězení a vysvobodíme Rema, i když by Tolerenovi mohli být užiteční po právní stránce jeho osvobození, pochybujeme, že se něco takového stane.

V průběhu noci se u nás objeví Poseidon a i on se přidá k plánování útoku. Spát jdeme až po půlnoci, ale zase plán byl jasný.

Přeneseme se před vězení a tiše jako myšky se tam vloupáme a najdeme Remuse a poté ho tajně propašujeme až na místo, odkud se budeme moci dostat a povolat Poseidonův podmořský kočár, který nás dostane do bezpečí.

Vstáváme už za rozbřesku, abychom se do pevnosti dostali nespozorováni. Poseidon se s Stellou budou čekat na náš signál ve svém paláci a po signálu pro nás přijedou kočárem.

Nyní všechny přenáším do stínu pevnosti a pomalu se vydáváme do jejich útrop. Žádná z nás nesmí být spatřena, jinak by strážní vyvolali poplach. Vevnitř se rozdělíme do dvojic, já jdu zase s Eliz. Obě jdeme potichu a pro postup využíváme stíny, ve kterých nás není vidět.

Postupujeme opravdu pomalu, hlavně když musíme nahlédnout do každé kobky, jestli tam náhodou někde není.

V mé přítomnosti byl Remus už tři roky na svobodě, ale tady ho musíme teprve najít. A co je nejhorší, nevíme v jaké části pevnosti by se mohl nacházet.

S Eliz jsme již prošly první podlaží, ale nikde není. Musíme ho najít co nejrychleji, čas nás už tlačí. Často se už musíme vyhýbat strážným, kterých stále přibývá a až zde bude plný počet, budeme mít opravdu problém.

„Máme ho," ozve se mi v hlavě hlas jedné z lovkyň

„A kde jste teď?" zeptám se úplně stejně.

„Ve východní věži, ale hemží se to tu strážci, nevíme kudy máme odejít," ozve se mi odpověď.

„Zůstaň-te tam a někde se schovejte, my tam hned jsme," poručí jim Eliz.

Koukneme se s Eliz na sebe a plnou rychlostí se rozeběhneme k východní věži.

Holky měly pravdu, opravdu se to tu hemží strážci. Ale to mě a ani Eliz nezastaví a potichu proběhneme kolem nich. Vyplížíme se nahoru po schodech, kde uvidíme jedinné dveře. Neslyšně je otevřu a vejdeme do malé cely, ve které jsou tři postavy. Dvě lovkyně a Remus.

„Holky běžte dolů, my se o něj postráme," poví Eliz. Lovkyně přikývnou a plnou rychlostí vyběhnou. Eliz ještě zkontaktuje všechny ostatní, aby se co nejdříve dostaly před bránu.

Já mezitím klečím vedle Rema a kontroluju jeho zdravotní stav. Není na tom vůbec dobře. Je hodně podvyživený a dokonce i dehydratovaný. Nejdříve vytáhnu z batohu karafu vody, aby se mohl napít, ale i přestu bude muset jít do nemocnice, protože by mohl zemřít.