Tenká hranice

1. Starý známý

One thing, I don't know why.
It doesn't even matter how hard you try.
Do sluchátek si pouštím na plné pecky moji oblíbenou písničku.
Hodina historie začíná přibližně za tři minuty, takže času dost.
Ve chvíli, kdy chci přepnout písničku, tak po mě někdo hodí zmuchlaný papír.

Přejedu pohledem po třídě a všimnu si Rose jak na mě kouká.
Ona je něco jako 'královna třídy', většina holek k ní vzhlíží.
Proč? Protože je 'cool'.
Značkové oblečení, gelové nehty, oranžový obličej a její zářící blond vlasy.
Kdyby ji vyrobili v Číně.

Rozložím zmuchlaný papír a začnu číst slova, která napsala s růžovou propiskou.

Modro-fialové konečky? To snad nemyslíš vážně Noro.

Začnu se šklebit.
Ano včera večer jsem se rozhodla udělat fialové až modré konečky, teď to samozřejmě musí řešit celá třída.
Papír hodím někam za sebe a směrem k ní zvednu ruce do pózy 'A co?'.
Ona se pouze usměje a opět se začne věnovat svým 'pravým' kamarádům.
Zazvoní zvonek a tak se všichni přemístí na svá místa.

Moje nejlepší kamarádka Reni tu ještě není, což je zvláštni, ona nikdy nechodí pozdě.
Chci ji napsat zprávu, ale můj telefon se vypnul.

,,Co to? " divné, měla jsem plnou baterii.

Ale nejsem na tom sama, každá holka a i někdo z kluků si začali stěžovat.
Já nejsem závislá na elektronice a tak hodím mobil do tašky a přestanu to řešit.

Po přibližně dvaceti minutách jsme uslyšeli křik na chodbě školy.
Všichni jsme zmlkli a vyděšeně koukali na dveře.
Učitel se zvedl a lehce se usmál aby nás uklidnil, ale strach v jeho očích prozradili své.
Blížil se ke dveřím, když v tu chvíli se ozvala obrovská rána.

Výstřel.

Slyšel jsem pláč ze zadní lavice, také nadávky a strach o vlastní život.
Náš učitel, křestním jménem James rychlím krokem šel zpět a vytáhl mobil z aktovky.

,,Sakra! Funguje tu někomu z vás telefon?! " křičel, ale nedivila jsem se mu.

Všichni jsme zavrtěli hlavou.
Odhodil zařízení, které dopadlo na zem.
Udělal gesto rukama ať zůstaneme v klidu.
Moc to nepomohlo.
James se opět přiblížil ke dveřím.
Ani tam nedošel a dřevěný dveře někdo vyrazil.

Holky začaly křičet a šly na druhý konec místnosti.
Já jako jediná pořád seděla v lavici.
Do třídy vstoupil pro mě známý kluk s černými vlasy.
Než jsem si ho stačila lépe prohlédnout, vytáhl z opasku předmět.

,,Otoč se. " řekne chlapec.

Učitel nemá na výběr a pomalu se začal otáčet k němu zády.
Do místnosti vstoupil i kluk s oranžovými vlasy, vzpomínám si i na něj.

,,K. Nech to na mě. " řekne a převezme pistol.

V ten moment praští Jamese do krku a on padá na zem.
Nehybně leží, ale není mrtvý.

,,Dobrá trefa. " řekne mladší a plácne si se starším.

Začnu se smát, ale nevšimnu si, že mě někdo chytil za ruku vytáhl z lavice, židle se převrátila.

,,J.H. nech mě kruci. " neposlechne a tahá mě k nim.

Zahlédnu pohledy holek, jak se vyděšeně koukají.
Nejspíš nechápou, že znám jeho jméno.
V místnosti už je šest kluků, jeden chybí.
J.H. mi pořád drží ruce za zády.
Někdo by si myslel, že se budu kroutit, snažící se mu utéct, ale já v klidu stojím a vnímám okolí.
Na první pohled roztomilý kluk se zelenými vlasy se začne smát.

,,Nebojíš se? " ptá se sarkasticky.

K. se začne smát.
Vždycky Gího obdivoval.

,,Kdo by se bál tebe, Sugar?" tuhle přezdívku jsem mu dala, když mi bylo devět.

Je zvláštní, že už je to víc jak osm let.
Nesnáší, když mu takhle říkám.

,,Varuju tě Noro. " řekne a naštvaně dojde ke mně.

Mám pocit, že mi chce dát facku.
Zarazí ho teprve poslední chlapec s červenými vlasy.

,,Šáhneš na ní a zabiju tě. "

---

Ahoj sluníčka

Snad se vám má první knížka bude líbit 🖤