Tenká hranice

36. Dokonalý

02:57
Skoro tři hodiny a já pořád sledovala ten debilní strop.
Můžu tě políbit?
Proč?
Nenávidí mě, tak proč by to chtěl?
Je to přece kluk, možná, že měl jenom slabou chvilku.
Ale řekl to tak vážně.
Jeho hluboký hlas se mi dostal do hlavy.
Odmítla jsem... Udělala jsem dobře?
Jeho růžové rty...
Můžu tě políbit?

,,Doprdele nemůžeš! " vykřiknu.

Měla bych se uklidnit.
Stoupnu si a dojdu ke dveřím.
Potichu sejdu schody a chystám se vejít do kuchyně.

Cestou mě však překvapí, že se tam svítí.
Zapomněla jsem zhasnout?
U stolu spatřím Taeho, jak nepřítomně hledí před sebe a v ruce svírá hrníček.
To vážně se potkáme brzo ráno v kuchyni?
'Úžasný'.

Dojdu k poličce a uchopím tmavě hnědý hrníček.
Voda byla podle mé očekávání ještě vařící.
Chtěla jsem se natáhnout pro konvici, ale zamrzla jsem na místě, když mě chytl za boky a lehce stáhl zpátky.

,,Já to udělám. " zašeptal u mého ucha.

S rudou tváří jsem od něj ustoupila a sedla si ke stolu.
Sledovala jsem ho, jak vybíral která příchuť by mi mohla chutnat.

Překvapilo mě, když popadl už skoro prázdnou krabičku se zeleným čajem.
Pytlíček vložil do hrníčku a zalil to vařící vodou.

Natáhl se pro lžičku a sladký prášek.
Dal mi do čaje přesně dvě a půl lžičky cukru.
Jasně nic zvláštního, ale nikdo neví, že si tam dávám půl lžičky navíc.
Je to maličkost, ale donutí mě to se zamyslet.

,,Díky. " podá mi hrníček a sedne si zpátky na místo naproti mě.

Cítím jak mě propaluje pohledem.
Začnou se mi potit ruce.

S Gí už jsem nemluvila dva dny.
Bojím se, že se jim něco stalo.
Hlavně mě mrzí, že se neozve, vím, že bych mu mohla zavolat, ale nechci aby to dopadlo jako minule.

Nic špatného neřekl a stejně jsem brečela.
A ještě k tomu se tu objeví tenhle debil a jsem zmatenější než kdy jindy.

,,Proč? " neplánovala jsem, že to řeknu nahlas.

Podívám se na něj a vidím, jak se trochu zarazil.

,,Proč co? " zvedne lehce obočí a napije se čaje.

Ani náš rozhovor nezačal a já už chci aby skončil.

,,Nehraj si na debila, proč jsi mě chtěl políbit? "

Vím, že jsem nabrala červený odstín, ale momentálně mi je to fuk.

,,Já nevím, prostě jsem chtěl. " řekne po chvilce.

Když to vyslovil, tak jsem měla špatný pocit.
Prostě jenom chtěl.
Co jsem čekala?
Zvednu se a odnesu skoro plný hrníček do dřezu.

Když se chci otočit, tak narazím přímo do jeho hrudi.
Jak může být tak rychlý?
Položí svojí hlavu na mé rameno.
Cítila jsem vůni jeho vlasů a jak zrychleně dýchá.

,,Pořád chci. "

Pohled Gí

,,Gí? Prober se. " slyšel jsem volání mého jméno a lehký dotek na mé tváři.

Otevřel jsem oči a spatřil J.H., jak se na mě smutně dívá.
Rychle jsem se posadil a přemýšlel co se děje.

,,Měl jsi nejspíš noční můru, křičel jsi ze spaní. " vysvětlil.

Mrknu na hodiny.

03:26

,,Co tě trápí? " zeptá se.

Je hodný, že se stará, ale nevím zda ho tím chci zatěžovat.
Má nejspíš dost svých starostí.
Mlčím.

,,Víš, že mi to můžeš říct. " je pravda, že tu pro mě vždycky byl a taky bude, ačkoliv jsem se k němu choval dost hnusně.

Přemýšlím, jak mu to vysvětlit.

,,Mám pocit, že nejsem dost dobrý. " teď to znělo kdybych byl ten největší slaboch.

Prohrábne si své vlasy a sedne si blíž.

,,Tohle doufám nemyslíš vážně. " povzdechnu si.

Prostě to tak cítím.
Furt nad tím přemýšlím, že možná nejsem ten pravý.
Vím, že na ní nesmím tlačit, ale vždycky jsem to já kdo s něčím začne.
Pohladí mě po vlasech a krásně se usměje.

,,Není to pravda, věř mi. Jsi dokonalý. " když to vyslovil, tak zrudl.

Zahřálo mě to u srdce.
Moc často tohle neslyším, protože to tak není.

,,Mám pocit, že mě nikdo nechce i když se snažím... Já nevím. " je trapný o tomhle mluvit.

Nerad ukazuji nejistotu, protože se člověk stane snadným terčem.
Chvilku je ticho, pouze mě hladí po tváři což mě momentálně nevadí, uklidňuje mě to.

Náhle jsem ucítil jeho měkké rty na těch mých.
Byl to obrovský šok, nikdy by mě to nenapadlo.
Jemně se otíral o mé rty.
Neodstrčil jsem ho i když vím, že bych měl.

Nespolupracoval jsem, prostě seděl a nechal ho.
Budu toho litovat.
Jenom pusa, nepokoušel se o nic víc.
Odtáhl se a zpříma se mi podíval do očí.

,,Pro mě budeš vždycky dokonalý. " s těmito slovy se zvedl a opustil můj pokoj.

Trvalo mi to dlouho, ale konečně jsem to dopsala :D
Tak co myslíte? 
Jsem to trochu zkomplikovala, ale to snad nevadí :D

Na mém profilu je nový příběh Run, přesněji se jedná o one shot, trochu zvláštní, ale třeba vás to zaujme :)

Snad se díl líbil ^^