Tenká hranice

24. Nevěříme

,,Jine?"

Myslela jsem, že se zhroutím.
Sledovala jsem jeho zraněný obličej a jeho unavené oči.
Nevypadal, že by mi chtěl ublížit, ale tak nevypadal ani předtím a co se přihodilo?
Odskočím od dveří několik metrů.

,,Noro poslouchej mě... " začne potichu a udělá pár kroku směrem ke mně.

V ten moment mě ovládne strach a rozběhnu se na pravou stranu kde jsou pokoje kluků.
Jsem srab, ale sama to nedokážu.
Se strachem v očích vtrhnu dovnitř.
Gí seděl u psacího stolu a něco si čmáral na kus papíru.
Když mě spatřil okamžitě vstal a nervózně ke mně došel.

,,Co se děje prcku?" dobrá volba?

Přece i on patří k nim, ale buďme upřímní, Jin a nebo Sugar?
Najednou mě ovládl zvláštní pocit.
Co když mu ublíží?
Mám mu to říct?
Co jiného mi zbývá?

,,Jin... On je tady. " nestačila jsem ani mrknout a Gí vyletěl z pokoje.

Utíkala jsem za ním.
Jin byl v obýváku a když uviděl Sugar začal se klepat.

Chlapec se zelenými vlasy na nic nečekal a s obří silou ho praštil přímo do tváře.
Já jako sloup stála za rohem a přemýšlela zda nemám něco udělat.
Ustál to, ale když schytal další ránu spadl na zem.

Věděla jsem, že by ho Gí mlátil dál a tak jsem přišla a lehce mu chytla pravou ruku.
Připadal mi až moc agresivní, ale když se otočil mým směrem v očích jsem mu zahlédla lítost.
Naznačila jsem mu, že už má dost.
Ačkoliv po tom všem by měl dostat mnohem víc.

•••

Sedíme stále v obýváku.
Přišel se nám omluvit a vysvětlit to, ale moc mu nevěřím.
Takže jsme se rozhodli počkat na ostatní.

Gí z něho nepouštěl oči a Jin zatím přidržoval k tváři balíček mražené zeleniny.
Doufám, že kluci přijdou brzo, dost se ho bojím a taky už chci vysvětlení.
Objevila jsem se v kuchyni, kde jsem začala připravovat čaj.

Strašně jsem se klepala, ale nějak jsem to zvládla.
S hrníčkem v ruce jsem se vrátila a zamířila si to k chlapci s hnědymi vlasy.
Sugar se tvářil nespokojeně, nejspíš mu vadilo, že se k němu přibližuji, ale to znepokojovalo i mě.
Nechápala jsem, kde se to ve mně bere, ale asi mi pomáhalo pocit, že by mě Gí ochránil.

I po tom všem vím, že by tu pro mě vždycky byl.
Jin se na mě podívá a já mu podám ještě horký čaj.
Odloží sáček zeleniny na stůl a hrníček pomalu převezme.

,,Děkuji. " zašeptá.

Pro mě slovo tohoto typu nic neznamená, vlastně ano, ale ne od něj.
I když ho nenávidím je mi líto v jakém stavu teď je.

Sugar mu roztrhl ret, tekl mu krev z nosu a na tváři bude mít určitě modřinu, kdyby těch modřin neměl i tak dost.
Klepal se, nevěděla jsem jestli zimou nebo strachem.

Když už jsem stála tak jsem došla do předsíně a popadla teplou, tmavě modrou deku.
Šla jsem zpátky a pomocí přikryvky ho zakryla, vypadal jako já v zimních večerech, když v ruce držíte teplý nápoj a jste zabalený do peřiny.
Sednu si zpátky na své místo, takže daleko od něj.
Jin se na mě podívá a sklopí pohled.

,,Nezasloužím si tvojí milost. " řekne.

Dám nohy nahoru a bradu si dám na koleno.

,,Máš pravdu, nezasloužíš." sama vím, že bych měla být na něj zlá, ale já prostě taková nejsem a ani nechci být.

Najednou se ozve otevírání vchodových dveří.
Bylo vidět, že se Jin napnul, ale divit jsem se mu nemohla.
Když kluci vstoupli do obýváku první se všichni zastavili.

Pohledem jsem vyhledala Taeho, který stál vzadu a tvářil se normálně, kdyby to čekal.
Kluci se na něj chtěli vrhnout, ale zastavil je někdo od koho bych to nečekala.
Tae.
Přistoupil blíž k němu.

,,Pojď. " Jin kývl a začal se zvedat.
Nechápala jsem tomu.

,,Kruci V co to děláš? " Jimin se tvářil stejně jako já, vlastně jako všichni ostatní.

Tae kývl na Jina a on odešel směrem pracovny.

,,Volal mi, chtěl to vysvětlit, řekl, že k tomu měl důvod.
Byl i u Beccy, myslel jsem, že přišel aby dokončil to co začal, ale nikoliv.
On mi slíbil, že mi to vysvětlí a já mu slíbil, že ho nezabiju a vyslechnu ho. " překvapilo mě, že to řekl tak otevřeně.

On obvykle na tyhle věci neodpovídá.
,,A ty mu věříš? Co když nás teď zabije? " ozval se J.H.

Zavrtěl hlavou.

,,Nevěřím mu, ale chtěl po mě druhou šanci, patřil k nám do rodiny, chci znát pravdu. "

Chvilku bylo ticho, ale potom začali všichni klást otázky.
Tae je moc nezvládal, hlavně před chvílí mohl odejít z 'nemocnice' a byl dost vyčerpaný.
Všichni mluvili a mě už to začalo štvát.

,,Dost! " najednou zmlkli a podívali se na mě.

Já si stoupla a přišla k nim blíž.

,,Taky chci znát pravdu a když já ho dokážu přetrpět v mé blízkosti, tak by jste to měli zvládnout i vy... Udělejte to pro mě prosím. " neměl bych je prosit, přece nedávno jsem se dozvěděla, že vlastně pracují pro mafii, ale nejde to jinak.

Sugar si stoupl a došel ke mně.

,,Kvůli tobě to zvládneme. " usmál se a já jsem byla neskutečně ráda.

Všichni kývli a Tae se vydal do pracovny, kde mám pocit, že se pár hodin zdrží.

Jaký z něho máte pocit? Chová se zatím hezky, že? :D
Tak jo snad se díl líbil ^^
(Omlouvám se za ten obrázek vím, že to sem teď nepatří, ale musela jsem :33 xD)