Tenká hranice

39. Děkuji

Pohled Jina

Ležel jsem u něho na posteli a sledoval, jak spí.
Nepustil mě, ale to jsem samozřejmě očekával.

Řekl, že mě bude chránit.
On je jediný, který se ke mně chová jako rodina.
I po tom všem co jsem způsobil.
Chce mě chránit, ale nedochází mu, že to dělám já.

On miluje mě, ale já miluji Taeho.
Je jako já.
Ví o mých citech, ale stejně se nevzdával.
Mohl být s někým jiným, ale on ani nehledal.
Věděl, že nemá šanci, ale vždycky měl naději.

Je to tak absurdní.

•••

Ráno

Otevřel jsem oči a pomalu se posadil.
Udělal jsem si raní hygienu a vrátil se do prázdného pokoje pro mobil.
Měl jsem novou zprávu.
Dobře jsem věděl od koho to je, ale i tak jsem se bál.
S námahou jsem zprávu otevřel.

Riverside drive 182 / 12:30

Místo a čas, víc jsem ani nepotřeboval.
Vypnul jsem mobil a odstranil kartu.

Šel jsem do kuchyně, kde byli všichni.
Na moje překvapení i Tae a Nora.
Z dálky jsem je sledoval.

Kookie a Jimin stáli u linky a snažili udělat nejspíš palačinky.
Nikdy jim to moc nešlo, ale vždycky když byli spolu, tak si to užívali a to je to hlavní.

Jsem neskutečně rád, že jsou spolu, tajně jsem v tom doufal.
A i když to nebudou mít vždycky lehké, tak vím, že to zvládnou.

Nora seděla vedle Gí na gauči, který ji objímal kolem pasu.
Měla falešný úsměv na rtech a smutný pohled.
Něco bylo špatně a já jsem tušil, kdo za tím vším stojí.
Neskutečně mě mrzí co jsem ji provedl.
Žarlil jsem, protože jsem věděl, že ji Tae miluje.

Gí je pro mě jako bratr, který mě naučil tolik věcí.
Je to ten nejchytřejší člověk, kterýho jsem kdy v životě potkal.
Nikdy předtím neudělal špatné rozhodnutí, ale sám dobře ví, že teď objímá někoho kdo nepatří jemu.

Když se teď na ní dívám, trhá mi to srdce.
Už to není ta malá, slabá holčička, která se bála tmy.
Je z ní krásná a statečná dívka, která teď neví, jak se vypořádat s pocity.
Však vím, že se rozhodne správně.

J.H a RM seděli u stolu.
S nimi jsem strávil většinu svého času.
J.H. měl vždycky úsměv na tváři a dokázal vás podržet.
Byl jako oheň, který nikdy nezhasl.
RM... Využil jsem ho pro vlastní potěšení, ačkoliv jsem věděl, že ho tím ubližuji.
On si to nezasloužil.
Záleží mi na něm, neskutečně moc.

Tae.
Na první pohled vypadá jako ten největší zmrd, ale všichni dobře víme, že tomu tak není.
Zlomil se tehdy když jsme se museli vzdát Nory.
Chránil ji a dával lásku.
Ona byla důvod proč chtěl žít a já jsem si to nechtěl přiznat.
Ten nejkrásnější úsměv patřil vždycky ji.
Už to vím a teď jenom doufám, že se zachová správně a bude konečně šťastný.

Neuvědomil jsem, že mi tečou slzy.

Zažil jsem toho hodně.
Smutek, bolest, ztrátu a zklamání.
Ale bez nich bych nepoznal co je to přátelství, radost, štěstí a pocit bezpečí.

Bez povšimnutí jsem došel k hlavním dveřím.

Nikdy na ně nezapomenu.
Vzpomínky mi zůstanou navždy.

Naposledy si to tu prohlédnu a se smutným úsměvem opustím dům.

Děkuji vám, že jste byli mojí rodinou.

Omlouvám se za dnešní díl, že je tak divný a možná i smutný.
Bohužel se mi teď moc nedaří a mám pocit, že jde všechno do háje...
Ale chtěla jsem něco přidat, hlavně píšu ráda, takže to  pomáhá.
Snad se i tak díl líbil.