Tenká hranice

40. Nenávidím

Nepřítomně hledím z okna.
Dole jsem zůstat nemohla, nešlo to.
Gí se na mě díval s láskou, ale já ho zradila.

Chtěla jsem mu to říct, bohužel jenom chtěla.
Chci na to zapomenout a dělat, že se nic nestalo.
Přece to nebude, tak těžké.
Tae se na mě ani nepodívá, natož aby se mnou vedl konverzaci.
Neměla jsem s ním nikam jezdit.
Nesnáším ho.

,,O čem přemýšlíš? " Gí přijde blíž a lehce se usměje.

Ani jsem si nevšimla, že je v pokoji.
Jak dlouho tady je?

,,Tak nějak o všem možném. " obejmu ho. 

Chci to opět vyslovit, ale vždycky se mi udělá knedlík v krku.
Něco mě brání, ale to já nechci.

,,Miluju tě. " zašeptám s těžkostí.

On se odtáhl a smutně sklopil pohled.

,,Děje se něco? " začal procházet po místnosti.

Znepokojovalo mě to.
Dneska se chová jinak, kdyby ho něco trápilo.
Najednou se zastaví a podívá se na mě.

,,Proč mám pocit, že tvoje slova nepatří mě? " vysloví.

Trochu se napnu.

,,A komu by měla patřit? " nechápu.

On si povzdechne a přijde blíž.

,,Člověku, kterého nenávidíš. " nenávidím?

Jediný koho nenávidím je Tae.
Proč bych ho měla milovat?

,,Blbost. " odstoupím od něj.

Nedává to žádný smysl.
Proč ho vůbec řeší?

,,Vážně? " zeptá se a nazvedne obočí.
Štve mě.

,,Ano vážně... Já... " proč cítím najednou tolik emocí?
,,Nenávidím jeho ....dokonalý úsměv.
Nenávidím jeho krásné oči.
To, že mě dokáže rozesmát... Že se u něj cítím jako u nikoho jiného.
Nenávidím ho... " u posledního slova se mi zlomil hlas.

Ale až teď mi došlo co jsem to vlastně řekla.
Se slzami v očích zvednu pohled k smutnému chlapci.

,,Gí já se ti omlouvám... Já... " tak moc mě to mrzí.

On jenom zavrtí hlavou.

,,Mezi láskou a nenávistí je tenká hranice. " nechci mu věřit.

Bojím se, že říká pravdu.
Přijde blíž a věnuje mi polibek do vlasů, jak to vždycky rád dělal.

,,Mrzí mě, že nejsem ten, který ti dokáže vyčarovat úsměv na tváři, ale vím, že tu ta osoba je. " zašeptá a odtáhne se.

Cítím, jak mi slzy tečou po tváři.
On mi je opatrně setře.

,,Buď šťastná. " ucítila jsem bolest na hrudi, když jsem spatřila slzu, která mu tekla po hladké tváři.
Ladně se otočil a opustil můj pokoj.

Omlouvám se, že je dnešní díl takový slabší i když se tam odehrálo něco důležitého.
Už se pomalu blížíme ke konci, chtěla jsem to ještě protáhnout, ale bylo by to zbytečně dlouhé z mého názoru, takže to vidím na 5 dílu max.
Ale už píšu další příběh (vkook) který snad co nejrychleji přidám :D
Snad se i tak díl líbil ^^