Tenká hranice

3. Domov

Po přibližně třech hodinách auto konečně zastaví.
Atmosféra ve vzduchu by se dala krájet.
Celou cestu neřekli ani slovo.
Na moje překvapení mě teď chytne opět J.H. a pomalu vystoupíme z dodávky.

Obrovská bílá budova, která je ohraničená živým plotem.
'Nenápadné' kamery u všech rohu a stažené žaluzie.
Stíny padajících z okolních stromů, lesy nic víc.
Můj starý domov.
J.H. mě začal strkat dopředu.
Cítím se jako nějaký vězeň.

,,Klidně ji pusť. " řekne V.

Docela mě to překvapuje, přece on byl ten, který mě surově držel a tahal po celé škole.
Samozřejmě ho poslechne a pomalu mě pustí.

Kluci vzadu se na mě divně dívají, tak raději trochu přidám a doženu Vího.
On je jediný, který se na mě kouká normálně a ne, že by mě chtěl buď sníst a nebo zabít.

,,Hele Tae proč jste mě-" chci doříct větu, ale on mě přeruší.

,,Neříkej mi Tae, Noro. " mé jméno řekl tak nechutně, kdyby si chtěl přitom odplivnout.

Raději trochu zpomalím a vrátím se zpátky ke klukům.
Najednou mi někdo dá ruce kolem ramen. K.

,,Vítej doma. " řekne mi s úsměvem.
Jsem ráda, že aspoň on zůstal stejně milý a přátelský.

,,Tohle není můj domov Kookie a ty to dobře víš. " trochu mu rozcuchám vlasy.

Posmutněl, ale po chvilce opět zvedl svůj zrak a s jiskramy v očích se na mě podíval.

,,Ale ano je, pomůžu ti aby jsi na to vzpomněla." naivní to děcko.

Pouze se zasměju a pokračuji po kamenné cestě směrem ke dveřím.
V vytáhne klíč a odemkne, kluci okamžitě padnou dovnitř.

Já však jdu pomalu, chci si zapamatovat každý kousek tohoto domů, nebo snad připomenout?

Celý byt voní tak svěže, jako máta.
Když vejdete, jako první co spatříte jsou schody vedoucí do druhého patra, potažené červeným kobercem.
Na stropě je krásný křišťálový lustr.

Jako malá jsem se bála, že jednoho dne spadne a tak ublíží mé rodině.
Nalevo je obývák spojený s kuchyní a napravo pracovna a pokoje, který jsou zamčené.

Všechno vypadá stejně až na jednu maličkost.
Vedle schodů jsou dvě křesla a uprostřed je stojan na housle.
Nevěděla jsem, že na to někdo umí.
Zajímalo by mě kdo.

,,Do pokoje snad trefíš sama. " osloví mě Yoongi.

Ani jsem si nevšimla, že už všichni někam vypařili.
Oni nechali můj starý pokoj?

,,Uhm ano, ale nemám tu žádné věci, myslím oblečení věci na hygienu a --" samozřejmě to zase nedořeknu, protože mě přeruší.

Proč mají tendenci mě přerušovat?

,,Postarali jsme s J.H. a s Jiminem ať tam máš všechno potřebné. " řekne a mrkne.

Kývnu a vydám se nahoru do mého starého-nového pokoje.