Tenká hranice

29.Miluju ho?

Proč mě to tak štve?
Chce se mi plakat.
On se vyspal s Jinem...
S člověkem, který nás chtěl zabít.
Který zabil Reni.
Teď už brečím, nedokážu to déle zadržet.

Říkal, že nechce aby jeho mladší bratr zamiloval do kluka a on se s klukem vyspí, dělá si srandu?
Ale nejhorší je, že tohle je to poslední co mě dohání k pláči.

Do pokoje někdo vstoupí.

,,Ať jsi kdokoliv, tak vypadni, nechci s nikým mluvit. " zašeptám.

Tak moc ho nenávidím.
Dveře se zabouchnou, ale neznámá osoba tu pořád zůstává.

,,Ani se mnou prcku? " rychle se posadím a utřu si své slzy.

Chlapec se zelenými vlasy ke mně dojde a bez váhání mě silně obejme.
Jeho vůně mě uklidní a dává mi pocit bezpečí.

,,Proč mě dokážeš vždycky uklidnit? Proč ti na mě tak záleží?" nevím přesně proč se ho ptám na tyhle věci.

On mě začne hladit po vlasech.
Cítím jak se zasmál.
Odtáhne se a podívá se mi zpříma do očí.

,,Protože tě miluji. " vysloví to tak klidně.

Mým tělem projede horko.
Zdá se mi to?
Drsný chlapec, který mě vychoval a vždycky si ze mě utahoval mi právě řekl, že mě miluje?
Nenáviděl mě.

Proto se začal chovat tak hezky?
Miluju ho vůbec?
Nevím co cítit.

,,Omlouvám se." řekne.  

Nechci aby se omlouvál za to co cítí.
Spíš já bych se měla omluvit za to, že nedokážu odpovědět.

,,Neomlouvej se prosím, jenom mi dej chvilku času. " kdyby ve vaší hlavě vybuchla atomová bomba. Zmatek.

Snažíte se to pochopit a srovnat všechno co se dá.
Za tu dobu se stalo tolik věcí.        
Ale nikdy jsem nevnímala nejdůležitější věci okolo mě.
A teď jsem v téhle situaci a nevím do jaké složky to zařadit.

Je pravda, že všechny krásné vzpomínky mám právě s ním.
Ale stejně mě něco uvnitř brání.
Záleží mi na něm.
Když jsem s ním, tak jsem šťastná a to je to hlavní ne?

Podívám se na něj a lehce se usměju.
Je roztomilý, že zůstal v klidu a jenom mě tiše sledoval.

Však je vidět, že už trochu znervózněl, přece se mi vyznal a já mu už několik minut neodpověděla.
Má trochu pootevřené rty a nedočkavě se na mě dívá.
Nad tím se musím zasmát působí vtipně, ale mile zároveň.
On sklopí pohled, nejspíš to pochopil špatně.

,,Nedokážu ti říct, že tě miluji, ještě ne, ale vím, že tě mám neskutečně ráda.
Dokážeš mě rozesmát i když mám pocit, že přichází konec světa.
Jsem s tebou šťastná. " doufám, že ho tím nějak neurazím, ale nechci mu lhát.

Teď sklopím pohled já.
Neodmítla jsem ho, nechci ho ztratit.
Jak to teď bude?

Chvilku je ticho.
Najednou ucítím lehký dotek na mé tváři.
Sugar se posunul blíž a teď sedí přímo vedle mě, hledící přitom do mých očích.

To co udělal jsem nečekala.
Sebevědomě se ke mně naklonil a s vášní políbil.
...

Tak fajn :D
Odtáhne se a nebo to dají dohromady? :)
Přejete jim to? :D
Snad se díl líbil ^^